Kultura Fa (y) Yum A (často nazývaná kultura Fa (y) Yum , ale je třeba ji odlišit od předchozí kultury Fayum B ) je typická neolitická kultura předdynastického Egypta , spojující lov a rybolov s chovem dobytka, pěstováním cereálie a keramika.
Název kultury pochází z místa, kde byly učiněny první nálezy s ní spojené - oáza Fayum spojená s údolím Nilu ležící 80 km jihozápadně od Káhiry . Uprostřed oázy se nachází lokalita Birket-Karun, kolem níž byly nalezeny nálezy související s touto kulturou, stejně jako s předchozím karuniem.
Fayumské kultuře A předcházela kultura Karuni (také známá jako kultura Fayum B ). První stopy osídlení v severní části Fayumské nížiny pocházejí asi z roku 4500 před naším letopočtem. E. Patří do suchého klimatického stupně, který trval asi do roku 4000 př. Kr. E. Na počátku 1. poloviny 4. tisíciletí př. Kr. E. klima v poušti se stalo vlhčím, s občasnými vydatnými srážkami na tu dobu. Konec fayumské kultury je obvykle připisován roku 3500 před naším letopočtem. E. Zdědila ji pouštní moerienská kultura , která byla silně ovlivněna kulturami, které se po dlouhou dobu vyvíjely v poušti a v oázách.
Pro výrobu svých artefaktů používali lidé fayumské kultury A pelety z pazourku a také úlomky rohovců , které sbírali na území mezi mořem a pouští. Velké fragmenty pazourků a rohovců byly dále zpracovány na biface nástroje (s oboustrannou retuší) a na hlazené sekery. Vrtáky, čepele, škrabky jsou mnohem méně obvyklé. Kromě toho existují bifaces – kamenné čepele s oboustranným zpracováním, které sloužily jako srpy, nože nebo hroty šípů. Nalezeny byly i leštěné sekery, úderové a strouhací kameny.
Soudě podle artefaktů této kultury za zhruba 1000 let její existence technologie příliš nepokročila. Rozdíly v inventáři jsou spojeny s funkčním účelem určitých typů nástrojů.
Nalezené typy keramiky jsou mísy kulovitého a polokulovitého tvaru, amfory s esovitým profilem a více či méně vystupujícím válcovitým hrdlem, mísy s rozšířeným okrajem, poháry různých proporcí, mísy s vystupujícím dnem a ploché talíře.
Mezi kulturou Fayum a kulturou Merimde existovaly úzké vazby a vzájemné vlivy , zejména pokud jde o způsoby výroby kamenných nástrojů (např. pazourkové nástroje s oboustrannou retuší) a keramiky. Zdá se, že kořeny obou kultur byly spojeny s prehistorickým Středním východem . V kultuře Fayum je zvláště patrné spojení s kulturami údolí Jordánu , konkrétně s kulturou Yarmuk . Nejranější stupně fajúmské kultury lze spojovat i s neolitickým blízkovýchodním typem, jehož migrací materiální kultura, hospodářství a obyvatelstvo pronikaly na západ do oázy Fajúm a Dolního Egypta.
Jsou zde velká sídliště fayumské kultury (např. vykopaná sídliště Kom W a Kom K), kde bylo nalezeno více než 100 ohnisek. Na sídlištích byly nalezeny četné zásobní jámy svědčící o přítomnosti velkých zásob obilí. Tyto jámy se nacházely na vyvýšených místech, chráněné před periodickými záplavami jezer. To vše svědčí o tom, že osady byly dlouhodobé.
Kromě toho byly nalezeny izolované kapsy, které naznačovaly sezónní sídla spojená s určitými funkcemi, jako je lov nebo porážka zvířat. Většina těchto nálezů se nachází v blízkosti jezera a nálezy jsou především pozůstatky zvířat, jako je hroch , skot , ovce , koza , divoká zvířata, četné ryby (například cichlidy a sumci ). Soudě podle těchto nálezů sehrál chov dobytka , stejně jako lov , poměrně malou roli při zajišťování potravy obyvatelstvu. Významnou roli sehrál naopak rybolov . Lov probíhal především na pobřeží jezera. Lov i rybolov probíhaly na jezeře především v období sucha roku.
V období dešťů se obyvatelstvo shromažďovalo ve velkých osadách umístěných nad hladinou jezera. V těchto obdobích se lidé zabývali zemědělstvím, o čemž svědčí četné jámy na uskladnění zásob, zbytky obilnin, nářadí na sklizeň a mletí obilí. Chovala se i hospodářská zvířata (ovce, kozy, skot, prasata), zatímco lov, i když nadále hrál roli při zajišťování potravy, hrál menší roli než pastevectví.