Flavius ​​Iovine

Flavius ​​​​Valens Iovinus ( lat.  Flavius ​​​​Valens Iovinus ) byl římský generál a konzul ze 4. století .

Životopis

V roce 360 ​​nebo 361 byl Jovinus, který byl v pozici velitele jízdy , vyslán císařem Julianem do Aquileie , protože tam legionáři z Nigrinu vyvolali povstání [1] . Avšak brzy, vzhledem k tomu, že se obléhání protáhlo, byl z Aquileie odvolán. V roce 361 se mistr kavalérie v Illyricum Iovin připojil k vyšetřovací komisi proti řadě blízkých spolupracovníků zesnulého císaře Constantia (kromě něj ještě Mamertine , Arbetsion , Agilon a Nevitta ) [2] .

Potom byl Jovinus v Galii v úřadu magister armorum per Gallias . Po smrti Juliana předal na rozkaz Joviana velení vojsk Malaricovi [ 3] . Pod Valentinianem já , Jovin se stal výborem spolu s Dagalife [4] . V roce 366 bojoval proti Alemannům v provincii Belgica a porazil je v bitvě u Katalaunů ( Catalaunum nebo Durocatalaunum ) [5] . Po vítězstvích v Belgice se vrací do Paříže . V roce 367 se stal konzulem s Flaviem ​​Lupicinem . Po vypuknutí povstání v Británii tam byl vyslán, aby je potlačil [6] . Úspěšně bojoval v bitvě u Solinicium (368, Galie). Pravděpodobně jeho vnukem nebo synovcem byl uzurpátor Jobin .

Poznámky

1. ↑ Ammianus Marcellinus. Římské dějiny. Kniha XXI. 12.2
2. ↑ Ammianus Marcellinus. Římské dějiny. Kniha XXII. 3.1
3. ↑ Ammianus Marcellinus. Římské dějiny. Kniha XXV. 8.11.
4. ↑ Ammianus Marcellinus. Římské dějiny. Kniha XXVI. 5.2.
5. ↑ Ammianus Marcellinus. Římské dějiny. Kniha XXVII. 2
6. ↑ Ammianus Marcellinus. Římské dějiny. Kniha XXVII. 8.2.

Literatura

• Ammianus Marcellinus . římské dějiny.

Slovníky a encyklopedie	Pauly Wissowa