Bertelsmannova nadace

Bertelsmann Foundation ( německy:  Bertelsmann Stiftung ) je mezinárodní nadace se sídlem v Gütersloh , Německo .

Organizace

Nadaci založil v roce 1977 Reinhard Mohn . V současné době vlastní 77,4 % [1] akcií společnosti Bertelsmann AG . Fond má 330 zaměstnanců [2] , z nichž 185 se zabývá projektovým řízením. Nadaci spravuje správní rada, v níž jsou zástupci rodiny Mon - Liz Mon a Brigitte Mon a také předseda správní rady Gunter Thilen a Jörg Dräger. Johannes Meyer byl odvolán z představenstva dne 31. července 2009. Na nadaci dohlíží rada kurátorů, které předsedá Dieter Vogel. Kromě něj jsou v představenstvu: Liz Mohn, Werner Bauer (CEO Nestlè AG), Wolf Bauer, Wulf Bernotat, Uwe Bicker, Klaus-Dieter Lehmann, Christoph Mohn, Eduardo Montes, Elisabeth Pott, Thomas Rauschenbach, Klaus-Peter Siegloch a Wolfgang Schussel.

Cíle a činnosti

Bertelsmann Foundation se staví jako nezávislá a politicky neutrální nadace. Nadace chce „ konkrétně přispět k řešení naléhavých sociálních problémů “. Jako ideál jsou přijímány principy " podnikavý , efektivní formativní přístup by měl být používán ve všech oblastech života " a " co nejméně státu " . Základem nadace je přesvědčení, že „ soutěž a občanská iniciativa jsou základním základem společenského pokroku “ [3] .

Bertelsmannova nadace podle své zřizovací listiny funguje pouze provozně a nezabývá se záštitou. To znamená, že fond neposkytuje stipendia a nepodporuje cizí projekty, ale přiděluje prostředky pouze na vlastní projekty, definované v paradigmatu strategických cílů vlastníků.

Nadace se na jedné straně chápe jako dílna reforem , která vytváří koncepty modelů a realizuje je; na druhé straně chce mít fond přímý dopad na osoby s rozhodovací pravomocí zlepšením kvality konzultací [4] .

Plánuje se zpracování návrhů modelů na témata vzdělávání, ekonomika a sociální sféra, kultura podnikání, zdravotnictví, mezinárodní porozumění, kultura a rozvoj fondů. Hlavním principem nadace u těchto projektů je, že hodnocení výkonu dostanou především všechny zainteresované osoby nebo oblasti, ať už jde o zaměstnanost, zdravotnictví, veřejnou správu, vzdělávací instituci, celou spolkovou zemi nebo jednu zemi.

Prostřednictvím „ Centra pro rozvoj vysokého školství “ ( německy  Centrum für Hochschulentwicklung ) a „ Projektu nezávislé školy “ ( německy:  Projekt Selbstständige Schule ) získala nadace vliv na německou vzdělávací politiku s pomocí „ Správy nemocnice “. Centrum pro zdravotní politiku. Vzorem pro ovlivňování politiky a společnosti je výzkumný partner Bertelsmannovy nadace, „ Centrum für angewandte Politikforschung “ ( německy  Centrum für angewandte Politikforschung). Podle vlastních údajů je to největší německý výzkumný ústav pro evropské a mezinárodní politické poradenství; Mnoho členů Bertelsmann Policy Research Group jsou bývalí zaměstnanci CIRC a bývalý zástupce ředitele CIRC Josef Janning je vedoucím této skupiny. Bertelsmannova nadace pořádá workshopy, semináře a konference, na kterých se organizují setkání úředníků a politiků s odborníky, kteří se hlásí k linii nadace.

Žebříček Business Location Rankings, vydávaný každoročně od roku 2004 a často citovaný v tisku, hodnotí hospodářskou politiku hlavních průmyslových velmocí podle kritérií zvolených nadací. Tyto odhady by měly být v souladu s prohlášeními o vyhlídkách hospodářského růstu a zaměstnanosti v těchto zemích.

Bertelsmann Foundation oslavila rok 2007 kampaní „Podnikání pro region“ zaměřenou na podporu podnikání ve společnosti. Cílem bylo podporovat soukromé iniciativy a převzít veřejnou odpovědnost. Kampaň měla také upozornit na téma „zodpovědné podnikání“ s cílem motivovat následovníky k vlastním projektům.

Partneři školy

Někteří z partnerů:

1. Centrum pro vzdělávací programy na internetu ( německy:  Zentrale für Unterrichtsmedien im Internet ) [5] (od roku 2010)
2. Institut Gustava Stresemanna ( německy:  Gustav Stresemann Institut )
3. Evangelická akademie Loccum ( německy:  Evangelische Akademie Loccum ) [6]
4. Nadace Hannse Seidela ( německy:  Hanns-Seidel-Stiftung ) [7]
5. Státní ústav pro ranou pedagogiku ( anglicky:  Staatsinstitut für Frühpädagogik ) (IFP) [8]
6. Nadace pro mládež a vzdělání ( německy:  Stiftung Jugend und Bildung ) [9] (mimo jiné: vydavatel školního portálu www.sozialpolitik.com)

Seznam politických a ekonomických požadavků

Poté, co se k moci dostala vláda Gerharda Schroedera , vydal fond v časopise Capital katalog politických a ekonomických požadavků pro prvních sto dní vlády. Jeho obsah:

• V politice sociálního pojištění do deseti let je nutné zrušit podporu v nezaměstnanosti a dále omezit sociální dávku . Snížení sociální podpory by automaticky snížilo související minimální mzdu . Snížení minimální mzdy by snížilo nezaměstnanost a zároveň by posloužilo k ozdravení veřejných financí.
• Snížení ostatních mezd o 15 % a snížení dávek pro nadbytečnost by podnikům umožnilo najmout více pracovníků a zaměstnanců, a tím snížit nezaměstnanost.
• Platby do fondu sociálního pojištění placené podnikateli měly být ve střednědobém horizontu plně převedeny na zaměstnance.

Fond tvrdil, že Spolková republika Německo od roku 2010 již není schopna poskytovat důchody, zdravotní péči a podporu v nezaměstnanosti ve stejné výši. Bývalý spolkový kancléř v letech 1998 až 2005 Gerhard Schroeder , stejně jako Angela Merkelová , která ho v tomto postu nahradila v roce 2005, bral doporučení fondu vážně. Mnoho požadavků vstoupilo do plánu reformy Schröderovy Agendy 2010 a bylo od nich upuštěno přijetím programu ALG II .

Kritika

• Mnoho publikací vyjadřuje pochybnosti o politické neutralitě nadace, například v článku v časopise Tagesspiegel . Politická jednostrannost fondu je vyjádřena tím, že na projektech fondu se podílejí především politici a liberální úředníci. Z levicových stran se angažují pouze „takoví tržní radikálové jako Oswald Metzger “ ze Zelených (od dubna 2008 člen CDU ), se stranou Levice nejsou vůbec žádné kontakty . [deset]
• Kromě toho se nadace prostřednictvím předběžných diskusí s politiky na okraji parlamentu angažuje v „privatizaci politiky“ (Böckelsmann). Spolupráce s ministerstvy a politiky se řídí principem vzájemné instrumentalizace: úředníci a politici dostali chráněný prostor, kde jsou zdarma a výhradně informováni a kde mohou diskutovat, přičemž nadace na oplátku poskytla přístup ke všem projektům, které by chtěla ovlivnit. . V důsledku toho nezáleží na tom, kdo bude zvolen, protože Bertelsmann Foundation vždy vládne s vládou. [10] Bývalý politik SPD Albrecht Müller nazývá nadaci „antidemokratickou organizací“. [jedenáct]
• Podle veřejného sdružení LobbyControl není rating zemí zveřejněný fondem vědecky podložený a plně odpovídá „kánonům neoliberálních reforem“. „Vysoký podíl rozpočtových výdajů na HDP je zcela zohledněn jako negativní faktor při hodnocení jako vysoké daně a odvody. Za pozitivní faktory jsou považovány omezení mezd, práce na částečný úvazek a nízká stávková kvóta. Problémy distribuční spravedlnosti, kvality života a pracovních podmínek zůstávají nedořešeny.“ Neexistují žádné skutečné důkazy o vnímaném negativním dopadu vysoké vládní kvóty, kterou fond ve svých ratingech dodržuje. Ve skutečnosti se v ekonomii nebere v úvahu výše státní kvóty, ale to, na co stát vynakládá svou část HDP [12] „Zjednodušený způsob ideologického ovlivňování“, který probíhá v žebříčku zemí, „je typická pro radikální neoliberální ekonomickou politiku Bertelsmanna“, domnívá se Frank Böckelmann, jeden z autorů knihy o tomto základu. [13]
• Podle levicového deníku Junge Welt je fond „think tank, který vykonává politickou moc prostřednictvím takových ‚neoliberálních reforem‘, jako jsou školné, vedení škol, Hartz IV a kampaně jako ‚ Dubist Deutschland ‘. [14] Deník Tagesspiegel vidí nadaci jako „moc bez mandátu“. Demokraticky legitimovaná moc ve státě je stále více nahrazována ekonomickou mocí a byla dokonce částečně nahrazena, jak Wolfgang Lieb kritizuje „dopad Bertelsmannovy nadace na občanskou společnost“. [15] Ze soukromých sítí a hybatelů moci se vynořili držitelé skutečné moci. Vznikla tak soukromá institucionální moc bohatství, která svůj přísně hierarchicky organizovaný vliv rozšiřuje na celý politický systém a boří dělbu moci mezi strany, parlament a exekutivu a zároveň zanechává stopy na veřejném mínění. Tento typ občanské společnosti nejen zvyšuje nerovnost mezi bohatými a chudými, ale na rozdíl od demokratického většinového modelu moci vylučuje především většinu populace z účasti na politice a utváření její sociální budoucnosti. „ Timokracie  – vláda vlastníků nemovitostí – nahrazuje demokracii,“ říká Lieb. [patnáct]
• „Stínová vláda v Güterslohu“ de facto hospodaří s veřejnými penězi, protože zakladatel Mohnovy nadace ušetřil na daních dědických a darovacích převodem tří čtvrtin svého základního kapitálu do fondu ve výši asi dvou miliard eur a každoroční výplaty dividend fondy nejsou zdaněny. Se svým ročním rozpočtem 60 milionů eur se tak fond ani zdaleka neblíží částce, kterou stál státní pokladnu. [10] Sociolog a výzkumník nadace Frank Adloff považuje ustanovení, že nadace nemusí o použití těchto peněz vyúčtovat ani parlamentu, ani kontrolní komoře, za udržitelné. V USA nesmí nadace osvobozené od daně vlastnit více než 20 % akcií podniku, aby se předešlo potenciálnímu střetu zájmů. Zároveň musí veřejně spočítat své náklady. [10] Nedávný přezkum nezávislých právníků zkoumající „veřejný prospěch“ nadace ve smyslu § 52 a násl. daňové legislativy stanovil, že již neexistují předpoklady pro daňové zvýhodnění fondu jako veřejné prospěšnosti. S tím spojené osvobození od daně je naopak označováno za nespravedlivé, neboť na úkor z daní financovaného soukromého poradenství politikům, obcházení demokratického projevu vůle, prostřednictvím veřejného diskurzu v ústavních orgánech, dochází k přetváření podstaty společnosti v souladu s myšlenkami zakladatele nadace Reinharda Mohna. [16]
• Bertelsmannova nadace svými veřejnými iniciativami vytvořila umělou poptávku, zejména ohledně údajně nutného omezení služeb poskytovaných městskými samosprávami, které pak uspokojuje například dceřiná společnost arvato . Mediální kampaně nadace zajišťují televizní stanice skupiny Bertelsmann RTL a VOX a četné časopisy vydavatelství Gruner & Jahr . Fond má také podíly ve Spiegel a Financial Times Deutschland . [17]
• Thomas Schuler nazval svou knihu Bertelsmann-Republic of Germany – The Foundation Makes Politics. [18] die Gemeinnützigkeit der Stiftung in Frage und kritisiert das deutsche Stiftungsrecht, welches Stiftungen wie die Bertelsmann Stiftung überhaupt zulasse [19] . Profesor Peter Ravert, odborník na právo fondů, poznamenal:

Na investici, jejíž hodnota je podle nejkonzervativnějších odhadů více než deset miliard eur, fond úročí (ve formě 72 milionů ročních srážek), který je i nyní nižší, než kdyby byly tyto peníze uloženy na depozitu . Ve Spojených státech, pro velmi chválenou nadaci Dorado, Bertelsmannovy učence, by takové výsledky měly negativní daňové důsledky. A co by se stalo, kdyby se škála efektivity fondu například v politice vysokého školství přenesla na správu vlastního majetku?

[dvacet]

Clemens Knobloch ve své knize We Are Not Stupid!: Entrepreneurship in Higher Education zkoumal dopad jak soukromých ekonomických, tak údajně společensky prospěšných aktivit Bertelsmannovy nadace na německý vzdělávací sektor, zejména Boloňského procesu iniciovaného nadací . [21]

Literatura

• Frank Böckelmann , Hersch Fischler : Bertelsmann. Hinter der Fassade des Medienimperiums. Eichborn, Frankfurt nad Mohanem 2004, ISBN 3-8218-5551-7 .
• Thomas Barth, Oliver Schöller: Der Lockruf der Stifter. Bertelsmann und die Privatisierung der Bildungspolitik. In: Blatter fur deutsche und internationale Politik.
• Bonzen, Bildung, Bertelsmann. Die Bertelsmann-Stiftung als Denkfabrik des Neoliberalismus . In: analýza+kritik . Nr. 500, 18. listopadu 2005.
• Ulrich Brömmling : Konzerne schmücken sich gerne mit einer Stiftung. In: Die Kunst des Stiftens. 20 Perspektiven auf Stiftungen in Deutschland. vydání pro arte infantibus, Berlín 2005, ISBN 3-9805009-6-9 , S. 22-25.
• Reinhard Mohn : Die gesellschaftliche Verantwortung des Unternehmers. Bertelsmann, München 2003, ISBN 3-570-00733-2 .
• Liz Mohn : Werte. Was die Gesellschaft zusammenhält. Bertelsmann, München 2006, ISBN 3-89204-908-4 .
• Thomas Schuler: Bertelsmannrepublik Deutschland - eine Stiftung macht Politik. Campus Verlag, ISBN 978-3-593-39097-0 Rezension im DLF und bei nachdenkseiten.de
• Oliver Schöller: "Geistige Orientierung" der Bertelsmann-Stiftung. Beiträge einer deutschen Denkfabrik zur gesellschaftlichen Konstruktion der Wirklichkeit. In: Procla. 122, č.p. 1, 2001, S. 123-143.
• Regina Hannerer , Christian Steininger : Die Bertelsmann Stiftung im Institutionengefüge. Medienpolitik aus Sicht des ökonomischen Institutionalismus. Nomos, 2009, ISBN 978-3-8329-3982-3 .
• Jens Wernicke, Torsten Bultmann (Hrsg.): Netzwerk der Macht - Bertelsmann. Der medial-politische Komplex aus Gütersloh. BdWi, Marburg 2007, ISBN 978-3-939864-02-8 .
• Harald Schumann: Macht ohne Mandat. In: Tagesspiegel. 24. září 2006.
• Hartwig Pautz: Think-tanky v Německu: Role Bertelsmann Foundations v reformě trhu práce. In: Zeitschrift fur Politikberatung. Jg. 1, Heft 3/4, 2008, S. 437-457.

Odkazy

• Webové stránky Bertelsmannovy nadace

Zastoupení v tisku, kritika:

• Profil nadace Bertelsmann v adresáři ThinkTank Deutschland
• Ist die Bertelsmann Stiftung "gemeinnützig" im Sinne von §§ 52 ff. AO? — Eine Expertise unabhängiger Juristen ,Von Klaus Lindner/Michael Krämer/Wiebke Priehn, NRhZ-Online — Neue Rheinische Zeitung (online), Online-Flyer Nr. 183 ze 4. února 2009
• Wo geht es hier zur Zukunft? , Die ZEIT, 6. listopadu 2007
• "Die Tonangeber" von Rudolf Bauer, Freitag , 16. června 2006
• "Schattenkabinett aus Gütersloh" von Jens Wernicke, Telepolis , 25. dubna 2006
• "Die neue Weltordnung aus Gütersloh" von Jörn Hagenloch, Telepolis, 23. listopadu 2005
• "Durchsetzung von Controlling und Ranking auf allen Ebenen" von Thomas Barth, Telepolis, 19. července 2005
• "Krake Bertelsmann"  - Rubrik der NachDenkSeiten
• Dunkle Schatten über der Denkfabrik Artikel der Sueddeutschen Zeitung
• Der Lockruf der Stifter. Bertelsmann und die Privatisierung der Bildungspolitik , Thomas Barth, Oliver Schöller, Blätter für deutsche und internationale Politik, Analysen und Alternativen , Ausgabe 11/2005

Poznámky

1. ↑ Bertelsmann AG: Akcionáři archivováni 23. listopadu 2010 na Wayback Machine . 21. června 2006
2. ↑ Jahresbericht 2006 der Bertelsmann Stiftung
3. ↑ Bertelsmann Stiftung - Was wir wollen . Datum přístupu: 24. října 2010. Archivováno z originálu 2. února 2010. (neurčitý)
4. ↑ „Sie [die Bertelsmann Stiftung] soll aber darüber hinaus ihre Fähigkeit ausbauen, politische Entscheidungsträger direkt zu beraten“. Gunter Thielen, Vorstandsmitglied der Bertelsmann AG a Vorsitzender des Kuratoriums und Präsidiums der Bertelsmann Stiftung v: Bertelsmann Stiftung (Hrsg.): Reformbilanz: 25 Jahre Bertelsmann Stiftung. Gutersloh 2002, S. 26.
5. ↑ ZUM-News 3 z 31. května 2010: Kooperation mit der Bertelsmann Stiftung Archived 17. července 2014 na Wayback Machine
6. ↑ Vgl. http://www.loccum.de/links/links.html Archivováno 26. září 2010 na Wayback Machine
7. ↑ Vgl. http://www.hss.de/politik-bildung/kooperationspartner.html?tx_eepcollect_pi1%5Bprozess%5D=add&tx_eepcollect_pi1%5Bpid%5D=1140&tx_eepcollect_pi1%5Bctrl%5D=12285 Leden, Wa300 Archiv , leden, Wa32185
8. ↑ Vgl. http://www.ifp.bayern.de/ifp/kooperation/index.html Archivováno 9. července 2009 na Wayback Machine
9. ↑ Vgl. http://www.jugend-und-bildung.de/webcom/show_article.php/_c-40/i.html Archivováno 14. dubna 2010 na Wayback Machine
10. ↑ 1 2 3 4 Harald Schumann: Macht ohne Mandat , Artikel im Tagesspiegel z 24. září 2006 . Datum přístupu: 24. října 2010. Archivováno z originálu 2. února 2010. (neurčitý)
11. ↑ Deutschlandfunk, 25. März 2007, Sendung: Zwischentöne - Mitschnitt Archived 24. března 2011 na Wayback Machine
12. ↑ Social Times: "Standort-Check ist neoliberal" - Bürgerrechtler kritisieren Bertelsmann-Stiftung. ( online Archivováno 28. září 2007. )
13. ↑ Ohne Bertelsmann geht nichts mehr. Rozhovor s Frankem Böckelmannem auf Telepolis. ( online Archivováno 1. března 2010 na Wayback Machine )
14. ↑ Thomas Barth: Ideologieproduktion für den Profit. In: junge Welt, 1. srpna 2006, strana 10
15. ↑ 1 2 Wolfgang Lieb: Die Bertelsmann Stiftung und ihre Verflechtungen Archivováno 22. července 2010 na Wayback Machine . Referát von Wolfgang Lieb, Mitherausgeber der NachDenkSeiten , 27. února 2007
16. ↑ Ist die Bertelsmann Stiftung "gemeinnützig" im Sinne von §§ 52 ff. AO? — Eine Expertise unabhängiger Juristen . Datum přístupu: 24. října 2010. Archivováno z originálu 26. srpna 2011. (neurčitý)
17. ↑ ver.di publik 01/02 2009 S. 9: Gemeinnützigkeit ist ein gutes Geschäft
18. ↑ Thomas Schuler: Bertelsmannrepublik Deutschland-eine Stiftung macht Politik. Campus Verlag, ISBN 978-3-593-39097-0 Rezension im DLF Archivováno 27. srpna 2010 na Wayback Machine und bei nachdenkseiten.de Archivováno 14. září 2010 na Wayback Machine
19. ↑ Taz ,: Gunter Thielen, Bertelsmann Stiftung: Politischer Einfluss "illusorisch" Archivováno 17. října 2010 na Wayback Machine
20. ↑ "Grundgütiges aus Gütersloh" - FAZ vom 14. Sep. 2010, S. 35
21. ↑ Clemens Knobloch: Wir sind doch nicht blöd!: Die unternehmerische Hochschule , Verlag Westfälisches Dampfboot, 2010, ISBN 978-3-89691-790-4