Huayu

Singapurské putonghua nebo Huayu ( čínsky: 新加坡 华语, pinyin Xīnjiāpō Huáyǔ ) je typ putonghua , kterým se mluví v Singapuru . Je to jeden ze čtyř oficiálních jazyků Singapuru .

Pokud jde o fonetiku, slovní zásobu a gramatiku, huayu , které lze slyšet na singapurských čínských televizních a rozhlasových kanálech, je obecně totožné s putonghua běžným v ČLR , existují pouze nepatrné rozdíly ve slovní zásobě. Nicméně, pokud jde o mluvený jazyk, vzhledem k historickým, sociálním a kulturním charakteristikám Singapuru, existují znatelné rozdíly mezi mluvenou huayu a mluvenou mandarínštinou , mluvená huayu je mnohem blíže jazyku, kterým mluví Číňané žijící v Malajsii.

Huayu se mezi singapurskými Číňany rozšířilo až po kampani „ Speak Huayu “ v roce 1979. V současné době je považován za druhý nejrozšířenější jazyk v Singapuru (po angličtině). Svým všudypřítomným používáním Huayu postupně vytlačilo singapurskou variantu Southern Min a stalo se lingua franca pro singapurské Číňany .

Stejně jako angličtina (viz singlish ), huayu má kreolskou verzi  - singdarin .

Celkový přehled

Singapurské huayu si zachovalo slovní zásobu a řadu rysů wenyan a baihua z počátku 20. století. Vzhledem k tomu, že čínské školy v Singapuru na začátku 20. století používaly metodické materiály z Čínské republiky , raná výslovnost v huayu byla založena na slovnících zhuying a goyu lomazi , jako je „國音字典“ („Guoyin zidian“ - „Slovník of národní výslovnost") a "國音常用字彙" ("Guoyin changyong zihui" - "Slovník národní výslovnosti pro každodenní použití"), v důsledku čehož byly zachovány staré normy. Navíc v počátečních fázích vývoje bylo huayu ovlivněno dialekty čínského jazyka, které byly tehdy běžné v Singapuru - Guangzhou , South Min , Chaoshan .

V letech 1949-1979, kvůli nedostatku kontaktů mezi Singapurem a ČLR, informace v čínštině přicházely do Singapuru hlavně z Tchaj-wanu , takže huayu bylo ovlivněno goyu . Od 80. let, kdy byla v ČLR přijata reforma a politika otevírání se , se kontakty mezi Singapurem a ČLR rychle rozvíjely. Od té doby začalo být huayu stále více ovlivňováno putonghuou , což se projevilo přijetím systému pchin -jin , přechodem od tradičních znaků ke zjednodušeným atd.

Huayu se nyní vyvíjí ve svém vlastním jazykovém prostředí. Hlavní vliv nadále pochází z angličtiny, mandarínštiny a guoyu.

Původ

Až do 20. století vyučovaly soukromé čínské školy v Singapuru klasické čínské texty a wenyan v jihočínských dialektech. Po událostech ze 4. května 1919 v Číně a „Hnutí nové kultury“, které vyvolalo, se singapurské soukromé školy začaly řídit myšlenkami vyjádřenými čínskými vzdělávacími reformátory. Zejména začali přecházet od dialektů jako vyučovacího jazyka ke standardizované čínštině (v těch letech známé jako „guoyu“). Tak se zrodilo singapurské huayu .

V těchto letech však neexistovalo žádné hovorové huayu , které by se dalo použít jako základ výuky. Navíc na začátku 20. století byla většina čínských učitelů v Singapuru z jižních provincií Číny a měli silný jižanský přízvuk. Výslovnost v singapurské čínštině byla tedy silně ovlivněna jihočínskými dialekty: nedocházelo k erizaci finále , neexistoval neutrální tón atd.

V roce 1919 vydala skupina čínských humanistů slovník „國音字典“ („Guoyin Zidian“ – „Slovník národní výslovnosti“). Byl to jeden z prvních slovníků založených na pekingském dialektu. Nicméně, slovník byl ve skutečnosti směsí severních čínských zvuků a jižních čínských rýmů, které zahrnovaly příchozí tón . Teprve v roce 1932 byl vydán slovník „國音常用字彙“ („Guoyin Changyong Zihui“ – „Slovník národní výslovnosti pro každodenní použití“), který byl zcela založen na pekingském dialektu. Tento slovník vedl k více standardizované výuce čínštiny v singapurských čínských školách. Ve 30. a 40. letech 20. století pomohla nová vlna přistěhovalců z Číny otevřít více čínských škol v Singapuru, což pomohlo prosadit standardizovanou čínštinu v Singapuru; jeho jméno se během tohoto období změnilo z „goyu“ na „huayu“.

Rozdíly mezi huayu a standardní mandarínskou čínštinou

Slovní zásoba

Hlavní rozdíly mezi Huayu a Standard Mandarin spočívají v použitém slovníku. . Nedostatek kontaktů mezi Singapurem a Čínou v letech 1949-1979 vedl k tomu, že singapurské huayu muselo vytvořit vlastní nová slova k popisu singapurské reality a také si vypůjčit slova z tchajwanského guayu a čínských dialektů běžných v Singapuru. V důsledku toho se v mandarínštině objevila slova specifická pro Singapur.