Centonizace

Centonizace (z latiny cento - záplata, záplata) je hudební termín, který popisuje integrální skladbu jako kompilaci předem známých (respektive slovních a melodických) typických formulí . Termín je vypůjčen z literární kritiky, kde se sestavení nové básně z původních citací označuje jako centon .

Stručný popis

Teorie centonizace je aplikována na kultovní monodii ( gregoriánský chorál , byzantské chorály , chorál Znamenny [1] ) a tradiční hudbu Východu ( tradice makamo - mugham v Turecku, Íránu, Ázerbájdžánu a dalších zemích, raga v Indii atd.) .

Ve vztahu ke gregoriánskému chorálu Paolo Ferretti poprvé hovořil o centonizaci v roce 1934 [2] . Jako historický argument pro teorii se obvykle uvádí citát (autora života sv. Řehoře Velikého ) Jana Diakona (zemřel před rokem 882), který papeži Řehořovi připsal sestavení prvního římského antifonáře : Antiphonarium centonem cantorum studiosissimus nimis utiliter compilavit [3] . Z kontextu (a při naprosté absenci hudebních ukázek) není jasné, co přesně John myslel slovem „antifonář-centon“; zřejmě šlo spíše o sestavování liturgických textů než o melodické modely. Myšlenka gregoriánského chorálu jako skladby komponované pomocí melodických vzorců je zachována ve vědeckých a vzdělávacích publikacích až do současnosti [4] .

Dokonce i Bruno Steblein varoval před přílišnou zálibou v myšlenkách centonizace, když ukázal, že „techniky (gregoriánské) kompozice jsou rozmanité a sahají od téměř přesného kontrafaktuálního (pokud to text umožňuje) až po volnou kreativní variaci modelové melodie, originálu. který se pozná až při bližším zkoumání (nebo ještě přesněji při bližším poslechu)“ [5] . Koncept centonizace gregoriánského chorálu byl také kritizován v dílech jiných autoritativních středověkých muzikologů, včetně Davida Highleyho [6] a (opakovaně) Lea Treitlera [7] .

V gregoriánském repertoáru je centonizace, jak se běžně soudí, nejlépe vysledovatelná v žánrech traktát , graduál a odpovědnost ( officia ) [8] , zatímco v jiných, pozdějších žánrech ( sekvence a hymny ), je zaznamenána mnohem slabší, popř. zcela chybí.

Termín „centonizace“ není aplikován na žánry světské hudby západoevropské tradice, jako je pasticcio , potpourri , quadlibet .

Poznámky

  1. ↑ Viz např. v knize: Lozovaya I. E. Stolpovoy Znamenny chorál (2. polovina 15.-17. století): struktura formule. Materiály pro speciální kurz o dějinách ruské hudby 11.-17. století. M.: MGK, 2015, s.10-11.
  2. ↑ Chew, G., McKinnon JW Centonization // The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Londýn, 2001; Treitler L. 'Centonate' Chant: Übles Flickwerk nebo E pluribus unus? // Journal of the American Musicological Society 28 (1975), s.7.
  3. ↑ [Svatý Řehoř], nejučenější ze sborbojů, sestavil antifonář centon pro větší užitek; viz: PL 75, sloupec 90.
  4. ↑ Viz např. populární učebnice: Agustoni L., Göschl JB Einführung in die Interpretation des gregorianischen Chorals. Bd.1: Grundlagen. Kassel, 1995, SS. 24-25, 55-58, 61 et passim.
  5. ↑ Stäblein B. Graduale (Gesang) // MGG, Bd. 5. Kassel, 1956, S.650.
  6. ↑ Hiley D. Western plainchant: A handbook. Oxford, 1993, str. 74-75.
  7. ↑ Treitler L. Homer a Gregory: Přenos epické poezie a plainchant // Hudební čtvrtletník 60 (1974), s. 356; idem , 'Centonate' chorál: Übles Flickwerk nebo E pluribus unus ? // Journal of the American Musicological Society 28 (1975), s.14-15, 22-23.
  8. ↑ Centonizace // Harvardský slovník hudby . 4. vydání, ed. od Dona M. Randella. Cambridge, Mass., 2003, str. 154.

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie