Číslovka je jednou ze sémantických kategorií, která v praslovanštině ještě nepředstavovala samostatný slovní druh. Praslovanská číslice pokračuje v indoevropské tradici v tom, že je založena na systému desetinných čísel , což je indoevropský starověk.
Právě základy řadových číslovek se staly základem, na kterém se v praslovanském jazyce vyvinul systém odpovídajících slov s významem čísla a množství.
Novotvar je praslav. *pirvъ ("první"): od kořene *pir- a *v- ; původní význam je ten, který je před všemi ostatními. V *vъtorъ / *vъterъ , je přípona -*tor / -*ter odlišena nejasnou kořenovou částí. V číslovce *devętь se místo rodného [n] uvádí iniciála [d] , obdobný proces probíhal v baltských jazycích, srov. lit. devyni . Povaha a důvody této změny stále nejsou jasné [1] . Možná je to vliv dalšího čísla * desętь .
Pro praslovanský jazyk se reprodukují tato pořadová čísla prvních deseti: *pьrvъ , *vъtorъ , *tretьjь , *četvьrtъ , * pętъ , * šestъ , * sedmъ , *osmъ , * devętъ za *sъto řadové bylo *sъtь . Všechny byly adjektivními jmény a byly používány se jmény předmětů a s nimi měněny podle rodu, čísla a pádu.
U názvů veličin nad deset se odpovídající řadové používaly jen zřídka, dokonce ani ve staroslověnském jazyce neexistoval jediný typ jejich tvoření.
V praslovanštině se místo indoevropského *oinos "jeden" objevila jiná forma - *(j)edinъ , která je považována za přídavek k starověšímu, později ztracenému *inъ zesilující částicí zájmen. původ *(j)ed- , srov. ukrajinština ice-ve . Etymologie tohoto slova však dosud nebyla objasněna. Názvy číslovek *pętь , *šestь , *sedmь , *osmь , *devętь byly utvořeny z příslušného řadového čísla: *pętъ > *pętь, *šestъ > *šestь, *sedmъ > * sedmъ > * devętь Pro * desętü se předpokládá starověký původ; jsou stopy, že to byl kmen na souhlásku. Pokud jde o *sedmь , pak v pravěku došlo ke zjednodušení dm > m . Číslo bylo také označováno slovy *oba , *sъto i *tysętja , to druhé je zřejmě tvořeno z kořene *sъt- v druhé části a mělo původní význam "velká stovka". Slova *jedinъ , *dъva , *oba , *trеje , *četyre , vyjadřující kvantitativní znak předmětu, gramaticky patřila k adjektivům: měla druhové zakončení a shodovala se s podstatnými jmény v rodu, čísle a pádu. *Rętь - * desętь , *sъto i *tysętja mělo ještě charakter podstatného jména.
Číselné fráze byly použity k označení objektů více než deseti. Čísla druhé desítky byly vyjádřeny spojením „číslice první desítky + předložka *na + * desętъ místy. p . ": * dъva na desęte , * trje na desęte , *četyre na desęte . V konstrukci pro určování několika desítek je rozdíl mezi *dъva - *četyre a *рętь - * desętь : první souhlasil s * desętь ( *dъva desętі , *trьje desęte ), druhý to vedl, vyžadující tvar rodu . n. pl. h . _ _ _ Stejně tak se stovkami a tisíci: *dъvě sъtě , *četyre sъta , *dъvě tysętjіbut * pętь sъtъ , *šestь tysętjь . Veličina, která se skládala z jednotek a desítek, desítek a stovek atd., vyjadřovala kombinace, kdy složky byly nezávislé a spojené koordinačním svazkem: * dъva desętі i jedinъ (21) = * jedinъ і dаva desętі (21) , i když většinou to byla zpočátku velká čísla. Pro třetí desítku se používaly i předložkové kombinace ( *na jako pro druhou desítku): * dъva na dъva desętі (22) , a v ostatních - předložky *medjǫ , které vyžadovaly vytvoření. n . od * desętъ : *dъva medjǫ desętьma , *trе medjǫ desętьma . V praslovanštině neexistovalo slovo „čtyřicet“, které se ve staroruštině objevovalo od 13. století a pro označení čtyř desítek se používala konstrukce *četyre desęte . Totéž platí pro číslovku „devadesát“, ale takoví vědci jako F. Prusin, Kr. Stang , A. Vayan , A. M. Trubačov , věří, že východoslovanská „devadesátka“ není novotvar, ale zděděný dialektismus společného slovanského jazyka.
Číslo bylo také vyjádřeno slovy *obojь , *dъvojь , *trojь , *četverъ / *četvorъ , *pęterъ / *pętorъ , *šesterъ / *šestorъ , *sedmerъ / *sedmorъ , * osmerъ / * ъъter . *devętorъ , * desęterъ / * desętorъ . Na rozdíl od názvů veličin jako *dъva , *trьje , *рętь atd., které měly hromadný charakter, se slova *obojь , *dъvojь , *pęterъ / *pętorъ atd. používala, když šlo o rozřezané množství , tedy počet objektů stejného typu, ale něčeho nehomogenního. *Рęterъ / *pętorъ - *desęterъ / *desętorъ se zjevně objevilo v raném období praslovanského jazyka; gramaticky šlo o jména adjektivní. Útvary na -*er / -*nebo na čísla větší než deset praslovanský jazyk neznal.
K označení množství mohla být použita i slova, jejichž kmeny nebyly spojeny s kořeny číslovek. To bylo slovo *polъ „půl, půl“. Fráze *polъ a nečlenné řadové přídavné jméno ve tvaru rod. p. jednotky hodiny označovaly hodnotu, která se skládá z celku a půl: *polъ vъtorа (1½) , *polъ pęta (4½) , *polъ desęta (9½) . Další části jednotky označovaly podstatná jména utvořená z řadového *četvьrtъ , *pętъ - * desętъ pomocí přípony -*ina : *četvьrtina , *pętina , *šestina , *sedmina , *osmina , *devětina , * desętina a *tretina pro * desętina a *tretina tretьjь . Počet dvou a více částí se vyjadřoval frázemi: *tri četvьrtiny , *pętь osminъ atd.
Pro praslovanský jazyk se reprodukují taková slovní spojení jako *samъ pętъ , *samъ desętъ - svérázné konstrukce sestávající ze zájmena *samъ s pořadovou číslovkou a označující veličinu omezenou pořadovou číslovkou, zdůrazňující, že tato veličina dotváří toho, kdo se počítá, nebo předmět, který je ve stanoveném množství nejdůležitější.
| praslovanský | |
|---|---|
| Fonetika | |
| Morfologie |
|
| Slovní zásoba | |