| Švejk vepředu | |
|---|---|
| Poslusne hlasim | |
| Žánr | komedie |
| Výrobce | Karel Brýle |
| scénárista _ |
Karel Brýle |
| V hlavní roli _ |
Rudolf Grushinsky Svatopluk Beneš |
| Operátor | Jan Roth |
| Skladatel | Jan Seidl |
| Filmová společnost | Filmové studio Barrandov |
| Doba trvání | 91 min. |
| Země | Československo |
| Jazyk | čeština |
| Rok | 1957 |
| Předchozí film | Dobrý voják Švejk |
| IMDb | ID 0050853 |
Švejk na frontě ( česky Poslušně hlásím - "Odvažuji se hlásit") je celovečerní film režiséra Karla Steklyho . Druhý díl filmové adaptace románu " Dobrodružství dobrého vojáka Švejka za světové války" Jaroslava Haška , pokračování filmu " Dobrý voják Švejk ".
Film využívá děj druhého, třetího a čtvrtého dílu knihy - "Vpředu", "Slavnostní výprask" a "Pokračování slavnostního výprasku". Páska začíná Švejkovým silničním dobrodružstvím během cesty na novou služebnu, zahrnuje „budějovickou anabázi“ při hledání 91. pěšího pluku, povídá o složitých vztazích s důstojníky pluku a končí potížemi způsobenými náhodným oblékáním do uniformy. ruského vojáka.
Oproti prvnímu dílu je v tomto filmu děj knihy značně zredukován a zjednodušen. Ve filmu chybí tak bystré postavy jako dobrovolník Marek a sapér Vodichka; role ostatních postav, jako je poručík Oak nebo kadet Bigler, byla výrazně omezena. Zároveň se dochovaly epizody jako Švejkova neštěstí ve vlaku na cestě do Českých Budějovic , "Budějovická anabáze", návštěva nevěstince a odvlečení do rakouského zajetí [1] .
Stejně jako předchozí film z dilogie, Dobrý voják Švejk, nebyl Švejk na frontě československou filmovou kritikou přijat vřele. Většina kritiků si všimla povrchní a ilustrativní povahy filmu. Jiří Plahetka v Rudém právu napsal , že veškerá komediálnost filmu je dosažena výhradně Haškovou textovou a hereckou tvorbou. Antonín Malina upozornil na kvalitativní rozpor mezi filmem a knihou: "Chybou je, že veškerá váha zůstává na původním uměleckém díle a není doplněna filmovými nálezy." Stejně uvažoval i Stanislav Zvonichek: "Většina filmu jsou jen fotografie vybraných scén z Haškova románu." Zvonichek ve své recenzi radil režisérovi, aby použil výrazové prostředky kinematografie, vymyslel působivé filmové obrazy, aby na plátno přenesl plnou sílu Haškovy satiry. František Vrba také neuznával film Karla Stekly jako svébytné umělecké dílo, které by bylo možné hodnotit nezávisle na románu: je tu dost jednoty satirického smíchu a naštvané grotesky, tak příznačné pro Haškův román. Ivan Dvořák také upozornil, že film je oproti původnímu zdroji podružný: "Film Sklo je kompilací Haškova díla, nikoli však samostatným uměleckým dílem." Švejkovu budějovickou anabázi podle Dvořáka mnohem úspěšněji převedl na filmové plátno Jiří Trnkoy ve svém loutkovém komiksu Dobrý voják Švejk . Recenzent slovenského časopisu „Predvoja“ považoval za nejlepší zpracování „Švejka“ i Trnkovu karikaturu, stejně jako film s Karlem Nollem : „Trnka má maximální využití možností kinematografie, schopnost obsadit a pobavit diváka, vysoká umělecká úroveň. Ve Glass nám tyto atributy chybí. Vše je velmi skromné, dlouhé a popisné“ [2] .
Zároveň se objevily i pozitivní recenze. Fejetonista deníku Svobodné slovo napsal: „Navzdory tomu, že oba filmy mají značné výtvarné nedostatky, zejména kvůli rozsáhlosti literárního materiálu a neřešitelné otázce, jak přenést Haškův osobitý styl na plátno, stále oceňujeme další rysy. díla Karla Glasse. Recenzent také ocenil pojetí Švejkova obrazu Rudolfa Grušinského, které je podle něj ve Švejkovi na frontě ještě věrnější duchu literární předlohy než v prvním filmu dilogie [2] .