Šeptající galerie (ve fyzice se používá termín „efekt šeptající galerie“ ) je místnost s následujícím rysem: šepot v ní se dobře šíří po stěnách, ale ve zbytku místnosti není slyšet.
Obvykle mají takové místnosti kulatý nebo eliptický tvar. V kulatých místnostech bude šepot osoby stojící u zdi slyšet podél stěn, ale ne uprostřed místnosti. V místnostech eliptického tvaru budou slova vyslovená šeptem v jednom z ohnisek elipsy slyšet pouze v druhém ohnisku, ale ne ve zbytku místnosti, a šepot bude slyšet, i když vzdálenost mezi ohnisky je velmi významný.
Efekt šeptající galerie v kulatých místnostech je spojen s šířením akustické vlny podél stěny , která zažívá mnohonásobný totální vnitřní odraz . V tomto případě, když je vlna uzavřena, vzniká charakteristická stojatá vlna , která je přitlačována ke stěnám galerie, což se nazývá režim šeptající galerie . Účinek byl nejprve vyšetřován Rayleigh v šeptající galerii St. Paulova katedrála , Londýn [1] . Analogové režimy šeptající galerie pro elektromagnetické vlny se široce používají k vytvoření kompaktních mikrovlnných a optických rezonátorů s vysokým faktorem kvality .
Hrdinové románu Julese Verna " Matthias Shandor " jsou umístěni ve vězení pevnosti Pisa , v budově s eliptickou chodbou, díky níž hlavní hrdina Matthias Shandor náhodou zaslechne rozhovor, který určil celý další vývoj. z pozemku:
Podivný jev, ale zcela vysvětlitelný zákony akustiky, mu nečekaně odhalil tajemství, v jehož rozluštění už nedoufal.
Hrabě Sandor obešel celu a několikrát se zastavil v rohu, poblíž dveří, které vedly do elipsovité chodby, kam vedly i dveře ostatních cel. Stál v tomto rohu a slyšel zvuky vzdálených hlasů, ale nerozuměl slovům. Zpočátku tomu nevěnoval pozornost; ale najednou uslyšel jméno – své vlastní jméno – a pak zbystřil.
Zde se zřejmě odehrál akustický jev, podobný těm, které lze pozorovat v kulatých galeriích pod kupolemi nebo pod eliptickými klenbami. Zdá se, že slova vyslovená na jedné straně elipsy běží podél zakřivené stěny a zní na opačné straně, ale v žádném jiném bodě elipsy je nelze slyšet. Stejný jev lze pozorovat v kryptách pařížského Pantheonu, v kupoli katedrály svatého Petra v Římě a také v „Galerii vzdechů“ v katedrále svatého Pavla v Londýně. V takových případech je každé slovo, byť zašeptané v jednom akustickém ohnisku, slyšet v ohnisku opačném.