Emin, Gevorg

Emin Gevorg
Գևորգ Էմին
Jméno při narození Karlen Muradyan
Datum narození 30. října 1919( 1919-10-30 )
Místo narození Vesnice Ashtarak , Arménie
Datum úmrtí 11. června 1998 (ve věku 78 let)( 1998-06-11 )
Místo smrti
Státní občanství  SSSR Arménie
 
obsazení básník , překladatel
Směr socialistický realismus
Žánr báseň
Jazyk děl arménský
Ceny
Stalinova cena - 1951 Státní cena SSSR - 1976
Ocenění
Řád Říjnové revoluce - 1984 Řád přátelství národů - 1979 Řád čestného odznaku - 1956 Řád čestného odznaku - 1969
SU medaile Za statečnou práci ve Velké vlastenecké válce 1941-1945 ribbon.svg
Autogram
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Gevorg Emin (vlastním jménem - Karlen Grigorievich Muradyan , arménský  Կարլեն Գրիգորիի Մուրադյան ; 1919 - 1998 ) - arménský sovětský básník.

Životopis

Narozen 30. října 1919 v obci Aštarak v Arménské republice v rodině zaměstnance. V roce 1935 maturoval na škole. V letech 1936-1940 studoval na Jerevanském polytechnickém institutu. Získal diplom v oboru hydraulického inženýrství. V letech 1941 - 1942 pracoval jako pomocný mistr a mistr na stavbě vodní elektrárny. V letech 1942-1944 sloužil v Rudé armádě, účastník Velké vlastenecké války . Člen KSSS od roku 1953 . Zemřel 11. června 1998 . Pohřben v Karmravore.

Kreativita

Literární činnosti se věnuje od roku 1938 . V roce 1956 absolvoval Moskevské vyšší literární kurzy v rámci Svazu spisovatelů SSSR. V letech 1969-1972 byl  šéfredaktorem časopisu Literární Arménie.

Vydal několik sbírek básní: "Nahashavig" ("Fore Tropie") ( 1940 ), "New Road" ( 1949 ), "Search" ( 1955 ), "Dodnes" ( 1959 ), "V tomto věku" ( 1968 ), "Dvacáté století" ( 1970 ), "Sedm písní o Arménii" ( 1974 ), "Století. Země. Láska" ( 1974 ), "Z deníku vojáka" ( 1985 ), stejně jako esej "Cestovatel věčnosti" ( 1985 ), "Vlaštovka z Aštaraku" (1988). Eminovu poezii přeložili do ruštiny D.S. Samoilov , Yu.D. Levitansky , B.A. Slutsky , M.S. Petrovykh , L.A. Ozerov , E.M.

Básník ve svém díle odkazuje k tragické minulosti Arménie, osudu světa a umění; hovoří o arménských uprchlících, devastaci, hladomoru, genocidě arménského lidu v předrevolučních letech. Kritik Edward Kuzmina poznamenal, že „v poezii G. Emina je také ostrý smysl pro dějiny charakteristický pro jeho krajany: každý cítí svou účast na celé tisícileté cestě lidu, každý má v krvi vzpomínku na nájezdy Semiramis, perských hord, Arabů a Seldžuků... Ve verši má Emin rozsah, měřítko. Ale není to nepřátelské vůči srdečnosti .

Z ___________V.V.přeložilarménštinydoruštiny _ M. Remarque „Čas žít a čas umírat“ ( 1963 ).

Citace

Z dopisu od Jevgenije Jevtušenka :

Třetí arménský básník, kterého jsem potkal přibližně ve stejnou dobu... Gevorg Emin, muž, který se absolutně nepodobá ani Sevakovi, ani Shirazovi, ať už lidským charakterem, ani poezií, a to je svým způsobem také cenné, jako oni . Může být racionalističtější ve svém pohledu na život, více tolerantní k lidem, i když si zachovává skutečně poetickou moudrost ušlechtilého nerozumu. Gevorg dokonale zná ruskou i zahraniční poezii a vyznačuje se globálním myšlením, které nevylučuje, ale naopak obohacuje národní tradici. Je neúnavně zvědavý, ale jeho zvědavost se nikdy nepromění v nedůstojnou rozmarnost a jeho tolerance mu dává možnost vnímat svět nejen z jednoho, omezeného úhlu pohledu.

Bibliografie

Paměť

Ceny a ceny

Poznámky

  1. ↑ E. Kuzminová. Hlas Arménie // "Nový svět", 1976, č. 1, s.287.

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky
Slovníky a encyklopedie