Jaruzelski, Wojciech

Wojciech Witold Jaruzelski
polština Wojciech Witold Jaruzelski
Wojciech Jaruzelski v roce 1968
prezident Polské lidové republiky
19. července 1989  - 22. prosince 1990 (od 31. prosince 1989 - prezident Polské republiky)
Předchůdce	poloha obnovena; on sám jako předseda Státní rady; Bolesław Bierut jako prezident Polska (1947-1952)
Nástupce	Lech Walesa
Předseda Státní rady Polska
6. listopadu 1985  – 19. července 1989
Předchůdce	Henryk Jablonský
Nástupce	pozice zrušena; je jako prezident
6. první tajemník ústředního výboru PUWP
18. října 1981  – 29. července 1989
Předchůdce	Stanislav Kánya
Nástupce	Mechislav Rakovský
Předseda Rady ministrů Polska
11. února 1981  – 6. listopadu 1985
Předchůdce	Josef Pinkowski
Nástupce	Zbigniew Messner
Předseda Vojenské rady národní spásy
13. prosince 1981  – 22. července 1983
Předchůdce	příspěvek zřízen
Nástupce	příspěvek zrušen
Ministr národní obrany Polska
11. dubna 1968  – 22. listopadu 1983
Předseda vlády	Józef Cyrankiewicz ; Petr Jaroševič ; Edward Babyukh ; Józef Pinkowski ; on sám
Předchůdce	Marian Spychalski
Nástupce	Florian Siwicki
Narození	6. července 1923( 1923-07-06 ) [1] [2] [3] […] Kurow,Lublinské vojvodství,Polsko
Smrt	25. května 2014( 25.05.2014 ) [2] [3] [4] […] (ve věku 90 let) Varšava , Polsko [5]
Pohřební místo	Vojenské Powazki
Otec	Wladyslaw Jaruzelsky (1888-1942)
Matka	Wanda Zaremba (1901-1966)
Manžel	Barbory ​​Jaruzelské
Děti	Monika Jaruzelská [d]
Zásilka	PUWP (1947-1991)
Vzdělání	Polská akademie generálního štábu
Autogram
Ocenění	Polsko SSSR a Rusko Socialistické země Další zahraniční ocenění
webová stránka	wojciech-jaruzelski.pl (  polština)
Vojenská služba
Druh armády	sovětská armáda
Hodnost	Generál armády ozbrojených sil Polska
bitvy	Druhá světová válka
Mediální soubory na Wikimedia Commons

Wojciech Witold Jaruzelsky ( polsky Wojciech Witold Jaruzelski ), v některých ruskojazyčných zdrojích Wojciech Vladislavovich Jaruzelsky [6] ; 6. července 1923 , Kurow , Lublinské vojvodství  - 25. května 2014 [7] , Varšava ) - Polský voják a státník, armádní generál (1973), ministr národní obrany PPR ( 1968 - 1983 ), předseda Rady hl. Ministři PPR ( 1981-1985 ) , první tajemník Ústředního výboru PUWP ( 1981-1989 ) , předseda Vojenské rady národní spásy (1981-1983 ) , předseda Státní rady PPR ( 1985-1989 ) . 1989 ), první prezident PPR ( 1989 ) a první prezident postkomunistické Polské republiky ( 1989 - 1990 ).

Životopis

Narozen 6. července 1923 v obci Kurow ( Lublinské vojvodství ) v rodině statkáře Vladislava Jaruzelského, rod byl šlechtického původu ( Slepovronský erb ) a sahá až do přelomu 15. - 16. století . panství bylo místo Staraya Rus - Sokoly [8] . Dědeček, také Wojciech, se zúčastnil polského povstání v roce 1863 , byl vyhoštěn na Sibiř [9] . Kromě Wojciecha měla rodina ještě dceru Terezu (nar. 1928 ) [10] .

Raná léta

Do roku 1939 studoval na soukromém gymnáziu.

V roce 1939 se rodina přestěhovala do Litvy a po připojení pobaltských států k SSSR byla rodina Jaruzelských zatčena a 14. června 1941 vyhoštěna na Sibiř . Wojciechův otec byl poslán do tábora na území Altaj , on sám s matkou a sestrou žil ve vesnici Turochak a pracoval na těžbě dřeva, kde trpěl sněžnou slepotou . Vladislav Jaruzelsky zemřel v Bijsku v červnu 1942 . Podle memoárů Wojciecha Jaruzelského pohřbil svého otce a místo rubáše ho zabalil do novin Pravda .

V sibiřském exilu na místě těžby dřeva si Wojciech spálil rohovku očí, takže později nosil tmavé brýle. V tomto ohledu měl v Polsku přezdívku „svářeč“ ( polsky „spawacz“ ). Tam se v exilu naučil rusky , kterou mluvil téměř bez přízvuku.

Druhá světová válka

V červenci 1943 vstoupil do 1. polské pěší divize. Tadeusz Kosciuszko , zformovaný v SSSR. Ve stejném roce absolvoval Rjazaňskou pěchotní školu pojmenovanou po K. E. Vorošilovovi (RKPU) , kam byli přijímáni i Poláci. V hodnosti poručíka bojoval u 2. polské pěší divize. Henryk Dąbrowski . Od roku 1943 - velitel čety kulometníků, od jara 1944  - velitel čety jízdního průzkumu, od ledna 1945  - asistent náčelníka štábu 5. pěšího pluku pro průzkum [11] . Zúčastnil se bojů na Visle, Magnuševského předmostí, osvobozování Varšavy , přepadení Pomořanského valu, bojů na pobřeží Baltu, Odry a Labe. Za statečnost a odvahu v bitvách mu bylo uděleno mnoho polských vojenských medailí a řádů, včetně nejvyššího vojenského vyznamenání Polska, řádu „ Virtuti Militari “ .

Vojenská činnost po druhé světové válce a činnost strany

Vystudoval s vyznamenáním Vyšší pěchotní školu a Akademii generálního štábu. generál brnění K. Sverčevskij .

Po skončení druhé světové války v letech 1945-1947  . se účastnil bojů s oddíly podzemní antikomunistické organizace " Svoboda a nezávislost " a UPA .

Po absolvování akademie zastával funkce učitele taktiky a štábní služby na Vyšší pěší škole, vedoucího odboru vojenských vzdělávacích institucí, zástupce vedoucího Hlavního ředitelství bojové přípravy. V letech 1957 - 1960  - velitel 12. mechanizované divize. armáda Ludova. V letech 1960-1965  náčelník Hlavního politického ředitelství polské armády , v letech 1965-1968  náčelník generálního štábu polské armády . V letech 1962-1968 - náměstek ministra národní obrany, od dubna 1968 do listopadu 1983  - ministr národní obrany PPR. V roce 1947 vstoupil do Polské dělnické strany , od roku 1964 do ledna 1990  - člen ústředního výboru Polské sjednocené dělnické strany (PUWP). Kandidát na člena politbyra Ústředního výboru PUWP od roku 1970 . Člen politbyra v letech 1971-1990 .

V čele Polska

Od 11. února 1981  - předseda Rady ministrů PPR a od 18. října 1981 také první tajemník ÚV PUWP. V noci z 12. na 13. prosince 1981 se stal předsedou Vojenské rady národní spásy , která zavedla stanné právo , internoval vůdce Solidarity , kteří byli hlavní opozicí vůči moci strany ( 37 bývalých stranicko-státních vůdců bylo také internován ) a rozdrtil všechny pokusy o destabilizaci jeho vlády. Ve stejné době byly také politicky zpacifikovány konzervativní postavy „ stranického betonu “.

Od listopadu 1983  - předseda výboru pro obranu a vrchní velitel ozbrojených sil PPR. Jaruzelského politické pozice byly posíleny v letech 1984-1985 , kdy atentát na Jerzyho Popielushka vytvořil záminku pro odstranění představitelů konzervativního křídla v čele s generálem Milevským z vedení . V průběhu 80. let byl Jaruzelski nesporným šéfem vládnoucí skupiny, v zemi nazývané „ The Directory “.

Zároveň se kategoricky postavil proti návrhům na vstup sovětských vojsk do Polska během masového stávkového hnutí v roce 1988 a revolučních událostí roku 1989 . Schvaloval jednání v Magdalence , kulatý stůl a alternativní volby v roce 1989 .

19. července 1989 byl zvolen prezidentem PPR, pro to hlasovalo 270 poslanců Seimasu a senátorů, 233 hlasovalo proti (z celkového počtu 544, kteří měli volební právo). Zároveň slíbil (a dodržel) odstoupit z vedení PUWP, neboť „to je dáno rolí, kterou ústava přisuzuje prezidentovi – garantovi vnitřní stability, arbitrovi stojícímu nad strany“ [12] .

V roce 1990 souhlasil s uspořádáním vícestranných prezidentských voleb v zemi (a dříve - do polského Sejmu) a po jejich výsledcích pokojně přenesl moc na zvoleného prezidenta Lecha Walesu , sám se voleb nezúčastnil.

Po odchodu do důchodu

Následně se v Polsku opakovaně objevovaly pokusy pohnat W. Jaruzelského k odpovědnosti za jeho činy jako hlavy státu, ale všechny skončily marně. 17. dubna 2007 bylo proti němu a dalším osmi stranickým a státním vůdcům socialistického Polska vzneseno další obvinění ze spáchání trestných činů v letech „komunistického režimu“. Byl obviněn zejména z vyhlášení stanného práva v Polsku v noci z 12. na 13. prosince 1981 uprostřed protivládních protestů příznivců odborového svazu Solidarita a také z „vedení zločinecké organizace ozbrojené povahy, která měla za cíl páchat zločiny“ – myšleno Vojenská rada národní spásy , která převzala vedení země. V srpnu 2011 soud ze zdravotních důvodů Jaruzelského vyřadil ze seznamu účastníků procesu v kauze zavedení stanného práva [13] .

Smrt a pohřeb

Začátkem května 2014 prodělal mozkovou mrtvici [14] . Zemřel 25. května 2014 na neurologickém oddělení nemocnice Vojenského lékařského institutu ve Varšavě [15] . V posledních letech svého života trpěl Jaruzelski lymfomem a byl často hospitalizován [14] [16] . Jeho pohřbu, který se konal 30. května ve Varšavě, se zúčastnily stovky Poláků z řad bývalých polských prezidentů Lecha Walesy a Aleksandera Kwasniewského za účasti jednotek polské armády . Jeho tělo bylo poté zpopelněno a popel byl pohřben s vojenskými poctami na pamětním hřbitově Warskie Powazki , vedle hrobu Bolesława Bieruta , prvního komunistického vůdce Polska po druhé světové válce . Rozhodnutí pohřbít Jaruzelského na hlavní polské vojenské nekropoli, kde odpočívá popel polských vojáků, kteří bránili vlast od 19. století, vyvolalo protesty.

Hodnocení výkonu

V Polsku se hodnocení činnosti Wojciecha Jaruzelského pohybuje od ostrého odmítnutí až po podporu, v závislosti na postoji k nutnosti zavedení stanného práva, socialistickému období historie země jako celku i politické orientaci.

Podle průzkumu, který v roce 2014 provedlo státem vlastněné Centrum pro výzkum veřejného mínění, se 47 % dotázaných domnívalo, že Jaruzelski „dobře sloužil Polsku“, 33 % mělo opačný názor a 20 % na to nemělo jasný názor. vydání [17] .

Podle sociologů, profesorů varšavské univerzity Jadwigy Staniszkisové a Janusze Czapińského , byl Jaruzelski „tragickou postavou“ polské historie, nucenou volit menší zlo. S tím, jak se mění generace a vyjasňují se okolnosti jeho rozhodnutí, by mělo být jeho hodnocení společností vyváženější [18] .

Nejbližší spolupracovníci, zejména Jerzy Urban a Czesław Kiszczak , zaznamenali Jaruzelského osobní slušnost a pracovitost, poukazovali však na to, že nerozumí principům tržního hospodářství [19] .

Podobný názor sdílí i maršál D. T. Yazov , který hovořil s Jaruzelským :

Byl to velmi slušný člověk. Ve skutečnosti zachránil Polsko zavedením stanného práva v zemi. Když byl Brežněv informován, že kolem Varšavy je rozmístěno osm polských divizí, musel odmítnout vyslání sovětských jednotek.
- maršál Sovětského svazu D.T.Jazov [20] .

Vojenské hodnosti

• Cornet  - 16. prosince 1943
• Druhý poručík  - 11. listopadu 1944
• Poručík  – 25. dubna 1945
• Kapitán  – 22. července 1946
• Major  - 10. července 1948
• Podplukovník  – 25. ledna 1949
• Plukovník  - 31. prosince 1953
• Brigádní generál  - 14.7.1956
• Divizní generál  – 13. července 1960
• Armor General  - 9. července 1968
• Armádní generál  - 23. září 1973

V 80. letech 20. století s plnou mocí W. Jaruzelski odmítl myšlenku svého okolí udělit mu titul polského maršála s tím, že maršálové během války veleli armádám a on velel jízdní četě .

Ocenění

Polsko

• Stříbrný kříž vojenského řádu "Virtuti Militari"
• Důstojník Řádu znovuzrození Polska
• Rytíř Řádu znovuzrození Polska (1948)
• Řád stavitelů lidového Polska
• Řád praporu práce 1. třídy
• Řád kříže Grunwald, III třída (1945)
• Dva řády kříže statečných (1945, 1946)
• Kříž za zásluhy (1945)
• Tři stříbrné medaile „ Zasloužené na poli slávy “ (vše v roce 1945)
• Medaile "Obránce lidové moci"
• Medaile „10. výročí lidového Polska“ (1954)
• Medaile „30. výročí lidového Polska“ (1974)
• Medaile „40. výročí lidového Polska“ (1984)
• Medaile "Za Varšavu 1939-1945" (1945)
• Medaile „Za Odru, Nisu a Pobaltí“
• Medaile "Vítězství a svoboda"
• Zlatá medaile ozbrojených sil za službu vlasti
• Stříbrná medaile ozbrojených sil za službu vlasti
• Bronzová medaile ozbrojených sil za službu vlasti
• Medaile „Za účast v bitvách o Berlín“
• Zlatá medaile národní obrany (1973)
• Stříbrná medaile „Za zásluhy o národní obranu“ (1968)
• Bronzová medaile „Za zásluhy o národní obranu“ (1966)
• Medaile Národní komise pro vzdělávání
• Medaile "Pro Memoria" (2005)
• Zlatý kříž Jana Krasického
• Znamení tisíciletí státu Polsko

• Kříž vyhnanců na Sibiř (2006). Po udělení ceny Jaruzelski v rozhovoru řekl, že ho těší, že se polský prezident Lech Kaczynski dokázal povznést nad stranické preference. Bezprostředně poté kancelář polského prezidenta zveřejnila prohlášení, podle kterého bylo ocenění Jaruzelskému uděleno nezaslouženě (nebylo vysvětleno, proč nezaslouženě), a pokud by prezident Kaczynski viděl jméno Jaruzelského na seznamu oceněných, ne dovolili mu být oceněn. Toto prohlášení Jaruzelského pobouřilo a cenu vrátil Kaczynského kanceláři [21] .

SSSR a Rusko

• Leninův řád ( 11. října 1968 ) - za zásluhy ve společném boji proti fašistickým agresorům a v souvislosti s 25. výročím polské armády [22]
• Leninův řád ( 5. července 1983 ) – za zásluhy o rozvoj bratrského přátelství a spolupráce mezi národy SSSR a Polska a v souvislosti s šedesátými narozeninami [23]
• Řád Říjnové revoluce ( 9. října 1973 ) - za zásluhy ve společném boji proti nacistickým okupantům, v poválečné spolupráci a v souvislosti s 30. výročím polské armády [24]
• Řád rudého praporu ( 26. června 1978 ) - za vojenské zásluhy ve společném boji během druhé světové války a velký přínos k posílení vojenského společenství ozbrojených sil SSSR a Polské lidové republiky v poválečném období období [25]
• Řád přátelství národů (1973)
• Medaile „Za dobytí Berlína“
• Jubilejní medaile „Za vojenskou statečnost. Na památku 100. výročí narození Vladimíra Iljiče Lenina“ (1970)
• Medaile „Za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce v letech 1941-1945“
• Jubilejní medaile „Dvacet let vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941-1945“ (1965)
• Jubilejní medaile „Třicet let vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941-1945“ (1975)
• Jubilejní medaile „Čtyřicet let vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941-1945“ (1985)
• Jubilejní medaile „50 let ozbrojených sil SSSR“ (1968)
• Jubilejní medaile „60 let ozbrojených sil SSSR“ (1978)
• Jubilejní medaile „70 let ozbrojených sil SSSR“ (1988)
• Žukovova medaile (1996)
• Jubilejní medaile „50 let vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941-1945“ (1995)
• Jubilejní medaile „60 let vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941-1945“ (2005) [26]

Jiné státy

• Řád Sukhbaataru ( Mongolsko , 1977)
• Řád rudého praporu (Mongolsko) ( Mongolsko , 1983)
• Řád Georgije Dimitrova ( Bulharsko , 1983)
• Medaile „30 let Bulharské lidové armády“ ( Bulharsko , 1974)
• Řád rudého praporu (Československo) ( Československo , 1971)
• Řád bílého lva 1. třídy ( Československo , 1978)
• Řád Klementa Gottwalda ( Československo , 1983)
• Medaile „Za posílení přátelství ve zbrani“ (Československo) (1970)
• Řád národní vlajky (KLDR) , 1. třída (1977)
• Objednávka "Jose Marti" ( Kuba , 1983)
• Řád Scharnhorsta ( Německá demokratická republika , 1975)
• Řád rumunské hvězdy (SRR) (1983)
• Zlatá medaile „Za vojenskou statečnost“ ( Rumunsko , 1971)
• Řád rudého praporu (Maďarsko) ( Maďarsko , 1977)
• Řád praporu (Maďarsko) ( Maďarsko , 1983)
• Řád zlaté hvězdy ( Vietnam , 1983)
• Velitel Řádu koruny ( Belgie , 1967)
• Velký kříž Řádu Spasitele ( Řecko , 1987)
• velitel Řádu čestné legie ( Francie , 1989)
• Velký kříž Řádu Infante don Enrique ( Portugalsko , 1975)

Poznámky

1. ↑ http://www.britannica.com/EBchecked/topic/301467/Wojciech-Witold-Jaruzelski
2. ↑ 1 2 Wojciech Witold Jaruzelski // Encyclopædia Britannica  (anglicky)
3. ↑ 1 2 Wojciech Jaruzelski // Encyklopedie Brockhaus  (německy) / Hrsg.: Bibliographisches Institut & FA Brockhaus , Wissen Media Verlag
4. ↑ Wojciech Witold Jaruzelski // Gran Enciclopèdia Catalana  (kat.) - Grup Enciclopèdia Catalana , 1968.
5. ↑ Německá národní knihovna , Berlínská státní knihovna , Bavorská státní knihovna , Rakouská národní knihovna Záznam #118938398 // Obecná regulační kontrola (GND) - 2012-2016.
6. ↑ M.S. Gorbačov . Kapitola 32 - M. : Novinky, 1995. - T. Kniha 2.
7. ↑ Zemřel bývalý polský prezident Wojciech Jaruzelski | RIA Novosti , ria.ru   (Datum přístupu: 25. května 2014)
8. ↑ Kowalski, 2012 , str. 9.
9. ↑ Wojciech Jaruzelski: Jsme si navzájem odsouzeni - Rossijskaja Gazeta
10. ↑ Życiorys Wojciecha Jaruzelskiego cz.1 - OoCities
11. ↑ Jaruzelsky V. Být vojákem. // "Bratrstvo ve zbrani". M .: "Pokrok", 1988. - Pp. 16.
12. ↑ " Echo of the Planet " č. 30, 1989
13. ↑ Proces za stan wojenny bez gen. Jaruzelskiego
14. ↑ 1 2 Lenta.ru World: Society: Wojciech Jaruzelski zemřel
15. ↑ Zemřel bývalý polský prezident Wojciech Jaruzelski - BBC Russian - News Feed
16. ↑ Wojciech Jaruzelski, poslední žijící vůdce zemí socialistického tábora, zemřel
17. ↑ Polacy o Wojciechu Jaruzelskim. Zpráva CBOS
18. ↑ Staniszkis: Jaruzelski był postacią tragiczną. Zawsze mógł wybierać tylko mniejsze zło (nepřístupný odkaz) . Datum přístupu: 13. prosince 2016. Archivováno z originálu 20. prosince 2016. (neurčitý) 
19. ↑ Urban: Widziałem uściski Millera i Rywina
20. ↑ Poslední maršál říše
21. ↑ Generál Jaruzelski vrátil kříž exilových na Sibiř prezidentovi Polska | Společnost | Informační kanál RIA Novosti
22. ↑ Udělování řádů SSSR vojenskému personálu Polské lidové republiky
23. ↑ Výnos prezidia Nejvyššího sovětu SSSR ze dne 5. července 1983 č. 9597-X „O udělení ceny prvnímu tajemníkovi ÚV Polské sjednocené dělnické strany, předsedovi Rady ministrů PPR soudruhu Wojciech Jaruzelsky s Leninovým řádem“
24. ↑ Udělování řádů a medailí SSSR občanům Polské lidové republiky
25. ↑ Výnos Prezídia Nejvyššího sovětu SSSR ze dne 26. června 1978 č. 7711-IX „O udělení Řádu rudého praporu ministru národní obrany Polské lidové republiky generálu armády Jaruzelskému V.V. “
26. ↑ Prezident Ruské federace předal jubilejní medaile zahraničním hostům

Literatura

• Wojciech Jaruzelski (Lidé a události) // Nový čas . - M. , 1968. - č. 17 . - S. 30 .
• Wojciech Jaruzelski // Kdo je kdo ve světové politice / Redakční rada: Kravchenko L.P. (odpovědné vyd. a další). - M .: Politizdat, 1990. - S. 554-555 . — ISBN 5-250-00513-6 .
• Kowalski, Lech. . Jaruzelski - generał ze skazą: Biografia wojskowa generała armii Wojciecha Jaruzelskiego. - Poznań: Wydawnictwo Zysk i S-ka, 2012. - ISBN 978-83-7506-979-2 .
• Berger, Manfred E. Jaruzelski: Zrádce nebo vlastenec? London: Hutchinson, 1990. ISBN 0091744660
• Berger, Manfred E. a Zbigniew Bauer. Jaruzelski . Krakov: Oficyna Cracovia, 1991. ISBN 8385104216
• Labedz, Leopold. Polsko pod Jaruzelskim: Komplexní zdrojová kniha o Polsku během a po stanném právu . New York: Scribner, 1984. ISBN 0684181169
• Pelinka, Anton. Politika menšího zla: Vedení, demokracie a Jaruzelského Polsko . New Brunswick, NJ: Transaction Publishers, 1999. ISBN 1560003677
• Swidlicki, Andrzej. Politické procesy v Polsku, 1981-1986 . London: Croom Helm, 1988. ISBN 0709944446
• Weschler, Lawrence. Vášeň Polska, od solidarity přes válečný stav . New York: Pantheon Books, 1982. ISBN 0394722868
• Liu Yanshun, Jaruzelski, otřásač polských dějin Peking, Shijiezhishi, 2016 ISBN 9787501252299

Odkazy

• Jak se Jaruzelski nestal Pinochetem
• Biografie bývalého prezidenta Polska, generála Wojciecha Jaruzelského
• Biografie Wojciecha Jaruzelského na webových stránkách prezidenta Polska
• Wojciech Jaruzelski: Poslední mohykán sovětského bloku
• wojciech-jaruzelski.pl - oficiální stránky Wojciecha Jaruzelského
• Jaruzelski: Vybrané projevy
• Marek Jan Chodakiewicz (12. prosince 2006), Případ Jaruzelski: Vzestup agenta 'Wolského' , World Politics Review

Tematické stránky	ČSFD diskotéky Internetová filmová databáze
Slovníky a encyklopedie	Velká dánština Velká Katalánština Skvělý norský Velký Rus Lentapedie chorvatský Britannica (online) Brockhaus Databáze pozoruhodných jmen Pomozte RIA
Genealogie a nekropole	Najděte hrob Gravsted.dk WikiStrom
V bibliografických katalozích BIBSYS: 98063283 BNE : XX5399169 BNF : 12053803f CiNii : DA01266182 GND : 118938398 GTA : 113488 ISNI : 0000 0001 1073 5017 J9U : 987007605073305171 LCCN : n83059030 NDL : 00468949 NKC : jn20011211083 NLA : 35807636 NLG : 88456 NLP : A11796406 NSK : 000073628 NTA : 071358943 NUKAT : n93090009 LIBRIS : 42gjkqgn3clf6h9 SUDOC : 028770501 VIAF : 84082670 WorldCat VIAF : 84082670