Černý, Adolf

Adolf Černý
Datum narození 19. srpna 1864( 1864-08-19 ) [1] [1] [2]
Místo narození
Datum úmrtí 27. prosince 1952( 1952-12-27 ) [1] [1] [2] (ve věku 88 let)
Místo smrti
Země
obsazení lingvista , básník , pedagog , spisovatel , vysokoškolský pedagog , novinář , etnograf , překladatel , politik , pedagog
Ocenění a ceny čestný doktor Univerzity Karlovy [d] ( 1946 ) čestný doktor Jagellonské univerzity [d] ( 1947 )
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Adolf Cherny ( česky Adolf Černý ; 19. srpna 1864 , Hradec Králové , Rakouské císařství  - 27. prosince 1952 , Praha) - český básník , publicista a redaktor, veřejný činitel. Profesor slavistiky , čestný doktor Jagellonské univerzity v Krakově (1947). Demokratický aktivista.

Průkopník českého sorabismu .

Životopis

Absolvoval učitelský ústav (1883). V roce 1898 založil časopis "Slovianskij obzor" ("Slovanský přehled"), který řadu let redigoval. V letech 1898-1904 vedl Národopisné muzeum, v letech 1901-1920 vyučoval slovanské jazyky na Karlově univerzitě (Praha).

Vědecká a publicistická činnost

Sorabist

Adolf Cherny se v oblasti česko-lužické vzájemnosti začal věnovat již v 80. letech 19. století, kdy zkoumal geografickou a etnickou blízkost Čechů a Lužických Srbů i jejich společnou historickou minulost.

Většina vědeckého dědictví A. Chernyho je věnována Lužicům  - nejmenším Slovanům na světě.

Autor řady publicistických článků o sorabistice.

Přes různorodost témat je v jeho dílech uhodnuta společná dominanta , vyvěrající z jakéhosi kreativního rozlučkového slova „realisticky“ poznat stav věcí, které podal T. Masaryk , tehdejší vydavatel časopisu Ateneum A. Černého, ​​který již v té době pociťoval největší ideovou blízkost k budoucímu prvnímu prezidentovi Československa .

Touha po objektivismu se snoubí s dalším společným rysem českého sorabistického dědictví, kterým je, že český pohled na lužickou problematiku často prozrazuje jistou pragmatickou konotaci, spočívající v tom, že Lužičtí Srbové jsou vnímáni jako jakýsi negativní příklad, od r. jejichž chybám je třeba se učit .

— T. Masaryk

Euforie způsobená vznikem samostatných slovanských států po skončení 1. světové války vštípila A. Černojovi a jeho četným stoupencům důvěru v možnost existence samostatného srbsko-lužického státu. Představitelé prolužického hnutí pod jeho vedením se v té době aktivně zasazovali o připojení Lužice k Československu v domnění, že tento krok bude v geopolitickém zájmu obou národů.

V meziválečném Československu měla vliv Česko-lužická společnost, jejímž jedním z iniciátorů a zakladatelů byl v roce 1907 Adolf Cherny.

Bělorusista

V 90. letech 19. století cestoval po Bělorusku, zaznamenával běloruský folklór („Běloruské písně z okresu Disna provincie Vilna“, 1895). Články „Běloruský žurnál“ (1906) a „Z Běloruska“ (1909) jsou věnovány běloruským novinám „ Osha doli “ a „ Nasha niva “. V článku "Běloruské národní a kulturní aspirace v letech 1909-1910" (1911) charakterizoval literární hnutí v Bělorusku. Do češtiny přeložil jednotlivé texty Yanky Kupaly , Yakuba Kolase , Aloisie Paškevičové (tety) .

Kreativita

V literatuře známý pod pseudonymem Jan Rokita . V letech 1928-29 vyšla čtyřsvazková sbírka poezie.

Vybraná díla

Poznámky

  1. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 Černý, Adolf // Databáze českého národního úřadu
  2. ↑ 1 2 3 4 Archiv výtvarného umění – 2003.

Literatura

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie
  • Brockhaus a Efron