Americký bůhvíjak | ||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
V zimních šatech, leden | ||||||||||||
vědecká klasifikace | ||||||||||||
Doména:eukaryotaKrálovství:ZvířataPodříše:EumetazoiŽádná hodnost:Oboustranně symetrickéŽádná hodnost:DeuterostomyTyp:strunatciPodtyp:ObratlovciInfratyp:čelistiSupertřída:čtyřnožciPoklad:amniotyPoklad:SauropsidyTřída:PtactvoPodtřída:vějířoví ptáciInfratřída:Nové patroPoklad:Neoavesčeta:CharadriiformesPodřád:Scolopaci Stejneger , 1885Rodina:slukyRod:sluka bekastýPohled:Americký bůhvíjak |
||||||||||||
Mezinárodní vědecký název | ||||||||||||
Limnodromus scolopaceus ( řekněme , 1823 ) | ||||||||||||
plocha | ||||||||||||
chovný rozsah migrační trasy přezimování | ||||||||||||
stav ochrany | ||||||||||||
![]() IUCN 3.1 Least Concern : 22693348 |
||||||||||||
|
Bekasinka americká [1] [2] [3] (varianta: sluka dlouhozobá [4] ) ( lat. Limnodromus scolopaceus ) je drobný ptáček z čeledi bekavkovitých .
Délka - 29 cm, váha - 88-131 gramů [5] .
Letní opeření. Hřbetní strana je černohnědé barvy, posetá bílými a rezavými příčnými pruhy. Spodní část zad je bílá. Horní ocasní a horní ocasní kryty s černými příčnými pruhy. Přední strana krku a struma s hnědými skvrnami. Břišní strana je rezavě červená, posetá bělavými okraji peří a načernalými pruhy, které se na hrdle a strumě zmenšují a naopak - větší, příčné na bocích a pod ocasem. Pohlaví jsou téměř totožná, samice jsou většinou mohutnější, mají delší křídla a zobák [6] .
V zimě je opeření ptáka téměř celé šedé, obilí a hruď jsou kouřové, spodní část zad a břicho jsou bílé.
U mladých ptáků je peří na hřbetě kouřové s rezavými okraji a břišní strana je hnědo-kouřová se skvrnitostí.
Hlas – rychlá čtyřslabičná píšťalka
Migrant. Obývá především tundry Severní Ameriky , ale zasahuje i východní Sibiř . V Rusku je distribuován od dolního toku Indigirky po poloostrov Chukchi . Až do 50. let 20. století byl v Asii zaznamenán pouze v povodí řeky Anadyr . V současné době je zavedeno hnízdění druhu v tundře od Čukotky na západ až po povodí Anabar . Jediný nález v Krasnojarském území v traktu Ary-Mas . Malý počet, ale neustále se množí na Wrangelově ostrově . Hnízdí sporadicky ve středním a dolním toku Anadyru a v celé Kanchalanské pánvi . Jižní hranice rozšíření na Čukotce se shoduje s hranicí zonální tundry. Zimuje v Severní Americe a Střední Americe, od jižních částí Severní Ameriky po Brazílii , Guatemalu a pobřeží Peru [6] .
Bažinaté tundrové nížiny, porostlé ostřicí, podél břehů malých, převážně lužních jezírek. Na hnízdištích preferuje subarktické tundry a lesní tundry . Hnízdí také na stanovištích podobných tundře jižně od hranice lesa.
Potravu získávají zarytím zobáku hluboko do půdy. Základem stravy je hmyz , měkkýši a další bezobratlí [7] .
Roční hnízdní hustota a rozšíření druhu v areálu podléhají významným změnám. Hnízda jsou dobře maskována v rostoucí trávě. V plné snůšce jsou 4 vejce olivově okrové barvy s tmavě hnědými rozmazanými skvrnami. Velikost jiker je cca 44,5 x 30,5 mm, hmotnost cca 21 g. Délka inkubace cca 20 dní. Pevně sedí na hnízdě a vylétá zpod nohou. Zpočátku snůšku inkubuje hlavně samice, ke konci hnízdění samec. Samec vede mláďata.