Arcidiecéze Ravenna-Cervia

Arcidiecéze Ravenna-Cervia ( latinsky:  Archidioecesis Ravennatensis-Cerviensis , italsky:  Arcidiocesi di Ravenna-Cervia ) je arcidiecéze - metropole římskokatolické církve , součást církevního regionu Emilia-Romagna . V současné době řídí arcidiecézi arcibiskup - metropolita Lorenzo Gizzoni. Emeritní arcibiskup - Giuseppe Verucchi.

Klérus diecéze zahrnuje 121 kněží (91 diecézních a 30 klášterních kněží ), 6 jáhnů , 35 mnichů, 164 jeptišek.

Adresa diecéze: Piazza Arcivescovado 1, 48100 Ravenna, Itálie.

Patrony arcidiecéze Ravenna-Cervia jsou svatý Apolinaris z Ravenny (23. srpna) a svatý Paternián (13. listopadu).

Území

Do jurisdikce diecéze patří 89 farností v obcích Emilia-Romagna . Pokrývá dvě třetiny provincie Ravenna (města Ravenna a Cervia, zlomek Lavezzola v obci Conselice) a třetinu provincie Ferrara (obce Argenta a Protomaggiore). Frakce Filo a Longastrino na hranici mezi dvěma provinciemi jsou také součástí arcidiecéze.

Všechny farnosti tvoří 8 děkanství: Ravenna (město), Classe (předměstí), Marina di Ravenna, Mezzano, Campiano, Cervia, Argenta a Protomaggiore.

Křeslo arcibiskupa - metropolity se nachází ve městě Ravenna v katedrále Vzkříšení Krista . Cervia je domovem katedrály Santa Maria Assunta ..

Struktura metropole (církevní provincie) Ravenna-Cervia zahrnuje:

• arcidiecéze Ravenna-Cervia;
  • diecéze Rimini ;
  • diecéze San Marino Montefeltro ;
  • diecéze Forli-Bertinoro ;
  • Diecéze Cesena-Sarsina .

Historie

Diecéze Ravenna

Ravennská diecéze je pravděpodobně velmi starověkého původu. Nejčasnějším důkazem přítomnosti křesťanů v Ravenně je nápis z konce 2. století na stéle nalezený na pohřebišti v Classe, předměstí Ravenny. Classe, starověký přístav Ravenna, byl základnou starověké římské flotily, která střežila východní část Středozemního moře. Pravděpodobně prvními křesťany zde byli námořníci naverbovaní v provinciích na Blízkém východě, kde již bylo křesťanství rozšířeno. Raně křesťanské pohřby (velká nekropole 3.-4. století) byly objeveny právě v Class, nedaleko baziliky sv. Apolináře, při vykopávkách ve 2. polovině 18. století.

Existuje předpoklad, že diecéze Ravenna byla založena ve třídě (Civitas Classis) na začátku III. století. V Klass byl dokonce postaven první křesťanský kostel, jehož stavba byla započata za sv. Petra Chrysologa v první polovině 5. století a dokončena za jeho nástupce Neona.

Prvním biskupem z Ravenny, o němž svědčí písemné prameny, je Severus, účastník ekumenického koncilu v roce 343. Nicméně, chronologický seznam biskupů Ravenny začíná prvními roky kázání křesťanství. Již svatý Petr Chrysolog mluví o svatém Apolinariovi, žáku svatého apoštola Petra, který přišel do Ravenny z Antiochie v Sýrii a založil první místní křesťanskou komunitu. To je také vyprávěno v dílech Andrea Angella a ve spisech ravennských kronikářů z 9. století.

V letech 430 až 440, za Jana, přezdívaného Angelopte, protože měl tu čest spatřit svého anděla strážného, ​​získala diecéze statut metropole, pod jejíž jurisdikci se stalo čtrnáct měst. Je známo, že arcibiskup přijal svěcení přímo od římského biskupa.

Arcibiskupové z Ravenny se v následujících staletích těšili široké autonomii ve vztahu k římským biskupům, a to natolik, že je v některých případech museli papežové omezit. Papež Simplicius tak pohrozil, že zbaví arcibiskupa Jana III. práva světit vikářské biskupy. Další papež, svatý Řehoř I. Veliký, požadoval nápravu mravů od arcibiskupa Jana V. a jeho duchovenstva.

Na konci 6. století bylo území arcidiecéze Ravenna začleněno do Byzance. Od té doby biskupové z Ravenny začali udržovat užší vztahy s Východořímskou říší a prosazovali větší nezávislost na římských biskupech. Za biskupa Maura v roce 666 udělil císař Constans II. církvi v Ravenně autokefalii, čímž osvobodil arcidiecézi z jurisdikce církve v Římě. Mauro, podporovaný císařem Constansem II., se připojil k herezi monotelitů. Mauro shromáždil v arcidiecézi duchovní, kteří byli v opozici vůči Svatému stolci. Jeho nástupce Reparato nebyl v Římě vysvěcen. Další biskup Teodoro se nezúčastnil koncilu v Římě, který zvolil Agathona za nového papeže, a výrazně omezil výsady kléru arcidiecéze. Ravenna a Konstantinopol měly tak úzké vztahy a vzájemný vliv, že se arcibiskupové snažili vyvinout nátlak i na samotné císaře. Na počátku 8. století byl arcibiskup Felice zapojen do spiknutí proti císaři Justiniánovi II., který se vrátil na trůn, oslepil ho a vyhnal do Pontu.

Arcidiecéze Ravenna se stala součástí byzantského exarchátu v roce 751 po dobytí tohoto území Langobardy. Papež Štěpán II. požádal o pomoc francouzského krále Pepina Krátkého, který porazil Langobardy a daroval tato území Svatému stolci. Bývalý exarchát se tak stal součástí církve v Římě spolu s bývalým majetkem Byzance v severní a střední Itálii. Arcibiskupové z Ravenny však neuznali autoritu Říma na svém území a vyhlásili nového šéfa exarchátu. Vztahy mezi papežem a arcibiskupy z Ravenny byly obzvláště napjaté v letech 774-775, kdy se arcibiskup Leone, který se považoval za nástupce byzantských exarchů, nepodřídil papeži a odmítl uznat práva Svatého stolce na nedaleké Pentapolis.

Po celé 8. století a až do poloviny 9. století hledali biskupové z Ravenny podporu u císařů Byzance a poté ve Francii, kde byl však arcibiskup Giorgio uvězněn císařem Karlem Velikým. Po roce 850 se arcibiskup Jan dostal do konfliktu s duchovenstvem arcidiecéze a sufragánních diecézí Modena, Reggio, Parma a Piacenza, uvalil vysoké daně a zakázal společenství s církví v Římě. Konflikt ukončil až papež Mikuláš I. (858-867), který arcibiskupa povolal do Říma a po jeho odmítnutí odjel sám do Ravenny, kde se papež, když se dozvěděl o odmítnutí arcibiskupa Jana ze strany duchovenstva a lidu, zakázal mu sloužit.

V 9.-10. století se církev v Ravenně přiblížila německým králům a stala se „morálním hlavním městem“ jejich státu [1] . V roce 892 byl Lamberto da Spoleto korunován papežem Formosem v Ravenně na císaře Svaté říše římské. Biskupové z Ravenny byli mezi italským episkopátem respektováni. V roce 910 byl arcibiskup Giovanni da Tossignano zvolen papežem pod jménem Jan X.

Dne 25. prosince 983 byl následník německého trůnu Ota III. ještě mladík korunovaný v Cáchách arcibiskupem z Ravenny kvůli zvláštnímu vztahu mezi stolcem v Ravenně a vládnoucím domem. Titul arcibiskupa Ravenny vznikl na konci 10. století za císaře Otty III. a jeho bratrance papeže Řehoře V., což potvrdili i následující papežové a císaři. V roce 997 byl na stolec v Ravenně jmenován první zahraniční biskup, Francouz Gerberto di Aurillac (Gilbert de Aurillac), bývalý učitel Otty III. a opat kláštera Bobbio. Papež udělil biskupovi civilní jurisdikci nad Ravennou a Cervií, tedy od ústí Po di Primaro do Cervie, včetně hrabství Ferrara, Comacchio, Cervia, Decimano a Trasversara. V roce 999 získal Gerberto di Aurillac také světskou autoritu nad hrabstvími Forlì, Forlimpopoli, Cesena, Sarsina a Montefeltro. Ravennská arcidiecéze se tak rozšířila od Jadranu až po Alpy. V témže roce Ota III., využívající privilegia císaře, přispěl ke zvolení svého mentora papežem pod jménem Silvestr II. V dubnu 999 vystoupil arcibiskup Leone na stolec v Ravenně, jehož jurisdikci uznala nejen sufragánní biskupství, ale i okresy.

Na počátku 11. století získal arcibiskup Arnoldo di Sassonia světskou moc nad Ravennou, Cervií, Faenzou a Imolou. Ve druhé polovině téhož století se arcibiskup Enrico postavil na stranu antipapeže Honoria II., za což byl exkomunikován papežem Řehořem VII. Jeho nástupce Guiberto byl zvolen protipapežem pod jménem Klement III.

Vysoké postavení ravennských biskupů potvrzuje i fakt, že biskup Gualtiero (1144) podepsal formuli, kterou používal papež Honorius II. Pokud se římský biskup podepsal v oficiálních dokumentech jako „služebník Božích služebníků, z Boží milosti, papež římskokatolické církve“, Gualtiero použil formuli: „Služebník Božího služebníka z Boží milosti , arcibiskup církve v Ravenně."

století pozvolna ztrácela Ravenna na svém dřívějším významu, zaprvé v důsledku invaze muslimských Arabů na území Itálie a zadruhé v důsledku postupného zaplavování přístavu, ale nadále hrála důležitou politickou roli. roli během boje mezi zastánci papežství a říše. V následujících staletích se role arcibiskupa z Ravenny zúžila na účast v boji mezi feudálními pány z Romagna.

V roce 1357, se začleněním Romagna do papežských států, byla vytvořena provincie Romagna a exarchát Ravenna. Hlavním městem provincie se stala Bologna, Ravenna byla prohlášena za rezidenci druhého řádu. Papežskému legátovi a kancléři byla svěřena práva a povinnosti, které do té doby vykonávali arcibiskupové z Ravenny.

Benedetto Accolti byl v 16. století posledním arcibiskupem z Ravenny, který se dostal do konfliktu s papeži. Diecézní seminář založil v roce 1568 kardinál Giulio della Rovere. Mezitím pokles významu stolce v Ravenně urychlilo udělení boloňského stolce statutu metropole-arcidiecéze.

V roce 1779 se seminář přestěhoval do nové budovy.

V roce 1860 byl kardinál Enrico Orfei civilními úřady rodícího se Italského království zakázán na dva roky ze služby.

Diecéze Cervia

Stolice Cervia byla založena na počátku 6. století nebo v posledních letech 5. století. Podle legendy byl po návratu z koncilu v Římě roku 501 umučen první biskup Gerontius. Ve starověku se Cervia jmenovala Fikokle, současný název město dostalo v roce 997.

Konsolidace diecézí

7. ledna 1909 byly stolce Ravenna a Cervia sloučeny pod jednoho biskupa.

22. února 1947 byly diecéze sjednoceny podle zásady aeque principaliter ..

30. září 1986 byly diecéze konečně sloučeny do arcidiecéze Ravenna-Cervia.

Arcidiecézní ordináři

Seznam biskupů, kteří obsadili stolici během několika prvních století, začíná jménem svatého Apolináře z Ravenny, který byl umučen v Classa, předměstí Ravenny, v roce 46. Do roku 378 byla kazatelna umístěna ve Třídě, odkud byla přenesena do Ravenny.

Židle Ravenna

Předseda Cervia

Předseda Ravenny a Cervie

• Antonio Lega ( 18.12.1921 -  16.11.1946 ) ;
• Giacomo Lercaro (31. ledna 1947  – 19. dubna 1952 ) – jmenován arcibiskupem v Bologni;
• Egidio Negrin(24.05.1952 -  04.04.1956 ) - jmenován biskupem v Trevisu;
• Salvatore Baldassarri ( 5. 3. 1956 -  22. 11. 1975 ) ;
• Ersilio Tonini (22. listopadu 1975  - 30. září 1986 ) byl jmenován arcibiskupem Ravenny a Cervie.

Předseda Ravenna-Cervia

•  Ersilio Tonini (30. 9. 1986 - 27. 10. 1990 ) ;
• Luigi Amaducci(27.10. 1990  - 09.03. 2000 );
• Giuseppe Verucchi( 9. března 2000  - 17. listopadu 2012 );
• Lorenzo Gizzoni (od 17. listopadu 2012).

Statistiky

Ke konci roku 2010 bylo z 223 121 lidí žijících na území diecéze 200 000 katolíků, což odpovídá 89,6 % z celkového počtu obyvatel diecéze.

Poznámky

1. ↑ "Dall'Età bizantina all'Età ottoniana", Marsilio Editori, pag. 358.
2. ↑ Sv. Liberius z Ravenny . Datum přístupu: 30. prosince 2012. Archivováno z originálu 2. února 2013. (neurčitý)

Zdroje

• Annuario pontificio za rok 2005 a předchozí roky na Сatholic-hierarchy.org Archivováno 4. října 2018 na stroji Wayback , strana [1] Archivováno 19. února 2021 na stroji Wayback a [2] Archivováno 11. října 2012 na stroji Wayback
• Giuseppe Cappelletti, Le Chiese d'Italia della loro origine sino ai nostri giorni Archivováno 23. října 2014 ve Wayback Machine , sv. II, Venezia 1844, pp. 9-187
• Giuseppe Cappelletti, Le Chiese d'Italia della loro origine sino ai nostri giorni Archivováno 23. října 2014 ve Wayback Machine , sv. II, Venezia 1844, pp. 557-578
• Felix Ravenna , Dipartimento di archeologia, Università di Bologna, 1984-1985.
• Gaspare Ribuffi, Guida di Ravenna Archivováno 18. října 2014 na Wayback Machine , Ravenna 1835, s. 28 (breve cronologia del seminario)
• Arcidiecézní hranice Archivováno 9. října 2014 na Wayback Machine na gcatholic.org Archivováno 4. února 2014 na Wayback Machine

V sociálních sítích	Cvrlikání
V bibliografických katalozích BNF : 120356467 GND : 1073859614 ICCU : RAVV008989 SUDOC : 028540972 VcBA : 494/4557 VIAF : 146350697 Světová kočka VIAF : 146350697