Domitila Barrios de Chungara | |
---|---|
Domitila Barrios de Chungara | |
Datum narození | 7. května 1937 |
Místo narození | Pulukayo |
Datum úmrtí | 13. března 2012 (ve věku 74 let) |
Místo smrti | cochabamba |
Státní občanství | Bolívie |
obsazení | dělník montážní linky , odborář , fotbalista |
Ocenění |
Domitila Barrios de Chungara ( španělsky Domitila Barrios de Chungara , 7. května 1937 – 13. března 2012 ) – bolivijský veřejný a politický aktivista, organizátor odborového hnutí, aktivista Revoluční levicové fronty , podzemní člen Národní osvobozenecké armády a účastník boje proti bolivijským vojenským diktaturám druhé poloviny XX století .
V noci 24. června 1967, na den svatého Juana (Jan), na příkaz prezidenta René Barrientose vstoupily jednotky do dolů Siglo-XX a Katavi a zastřelily několik desítek civilistů – tato událost je známá jako „Jatka ze San Juan“. V té době Domitila sloužila jako generální tajemnice Výboru manželek v těžebním revíru Siglo-XX - epicentru odborového boje Federace svazů hornických dělníků Bolívie a Bolivijského Centra pracujících . Stejně jako ostatní dělnictvo byla také mučena armádou.
V roce 1975 se zúčastnila Tribune Mezinárodního roku žen, pořádaného Organizací spojených národů v Mexiku. Hladovka několika odborářů a kněží (včetně jezuitského misionáře ze Španělska Luise Espinala ), kterou zahájila ve slavném dole Siglo XX, vyvolala politickou krizi, která vedla k pádu režimu Huga Banzera v roce 1978. Své zkušenosti a úvahy o situaci bolivijských dělníků popsala v knize „Si me permiten hablar“ („Nechte mě mluvit!“ v anglickém překladu).
Jako první na levici se stala kandidátkou na prezidentku země, což nějakým způsobem otevřelo cestu Hnutí za socialismus a Evo Moralesovi . Do velké politiky se nehrnula a preferovala těžařské prostředí, v němž se neomezovala jen na samotné pracovní konflikty, ale potýkala se i se sílícím vlivem církevníků-křesťanských fundamentalistů.