Barruelle, Augustin

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 22. března 2021; kontroly vyžadují 12 úprav .
Augustin Barruelle
fr.  Augustin Barruel
Datum narození 2. října 1741( 1741-10-02 ) [1] [2]
Místo narození
Datum úmrtí 5. října 1820( 1820-10-05 ) [1] [2] (ve věku 79 let)
Místo smrti
Země
obsazení esejista , spisovatel , novinář , překladatel , kněz
 Mediální soubory na Wikimedia Commons
Logo Wikisource Pracuje ve společnosti Wikisource

Augustin (de) Barruel ( fr.  Augustin (de) Barruel ; 2. října 1741 , Villeneuve-de-Bere  - 5. října 1820 , Paříž ) - francouzský duchovní , opat , jezuita , publicista , polemik , esejista , kritik svobodného zednářství revoluce , odhalené „ osvícensko – iluminátsko – zednářské spiknutí“ zaměřené na svržení evropských monarchií a katolické církve. Autor Pamětí o historii jakobinismu (francouzsky Mémoires pour servir à l'histoire du jacobinisme), vydané v roce 1797.

Životopis

Narozen do šlechtické rodiny. Studoval humanitní vědy na Lycée v Tournon-sur-Rhône a v říjnu 1756 vstoupil do jezuitského řádu . Vyučoval gramatiku na jezuitské koleji v Toulouse až do vyhnání jezuitů z Francie dekretem Ludvíka XV . (1764), načež se po návratu do domu svých rodičů dozvěděl, že zpovědník královny Marie Leszczynské verbuje francouzské jezuity, aby Polsko emigrovalo do Commonwealthu , poté do habsburské monarchie .

Studoval teologii v Čechách a učil na Moravě . V roce 1768 byl vysvěcen.

Když byl přijat jako vychovatel do šlechtické rodiny, odcestoval se svým žákem do Itálie, poté až do roku 1773 žil v Avignonu , dokud papež zcela nezakázal jezuitský řád.

Přijal hodnost opata a v roce 1774 se vrátil do Francie. V letech 1774-1777 žil na zámku Chaumont jako vychovatel dětí knížete Saského.

V letech 1774-1784 Barruel spolupracoval s Literární ročenkou, kde ostře kritizoval filozofii osvícenství. V roce 1781 rozvinul tuto kritiku v Listech provinčního filozofa, které získaly široký ohlas a byly opakovaně přetištěny. V letech 1788-1792 téměř sám vydával Noviny duchovenstva. V roce 1789 vydal brožuru Opravdový vlastenec aneb Rozprava o pravých příčinách současné revoluce, v níž tvrdil, že revoluce je božím trestem pro Francii za nespravedlivý způsob života, zejména pro duchovenstvo. V řadě děl ostře odsoudil civilní strukturu církve ve Francii.

Po pádu monarchie v důsledku francouzské revoluce emigroval O. Barruel v roce 1792 do Anglie, kde našel útočiště u E. Burkeho . V roce 1794 publikoval v Londýně „Historie duchovenstva během francouzské revoluce“: aniž by opustil myšlenku revoluce jako „Božího trestu“, předložil také tezi o revoluci, jako důsledek „spiknutí“ filozofové .

V letech 1796-1797 publikoval Memoir on the History of Jacobinism, ve kterém tvrdil, že příčinou revoluce bylo „trojité spiknutí“ filozofů, svobodných zednářů a bavorských Iluminátů s cílem zničit křesťanskou církev , monarchii a nakonec, společnost . Adama Weishaupta , zakladatele Řádu Iluminátů , nazval  „vtělením ďábla“. Kniha měla velký mezinárodní ohlas a byla přeložena téměř do všech evropských jazyků.

Po převratu 18. Brumaire Barruelle naléhal na francouzské duchovenstvo , aby dodržovalo zákony své země, pokud nejsou v rozporu s morálkou a náboženstvím.

V roce 1802 se vrátil do Francie a stal se kanovníkem katedrály Notre Dame v Paříži .

V eseji „O papeži a náboženských právech“ (1803) podpořil Napoleonův konkordát z roku 1801. Během konfliktu mezi papežem Piem VII . a Napoleonem Bonapartem se Barruel vyslovil na podporu prvního jmenovaného, ​​a proto byl v roce 1811 zatčen. Po obnovení jezuitského řádu (1814) se stal opět členem.

V 19.-20. století byla teorie zednářského spiknutí navržená Barruelem jako příčina Velké francouzské revoluce aktivně používána konzervativními ideology Francie. I když moderní historiografie tento koncept odmítla jako neopodstatněný, jsou Paměti k dějinám jakobinismu stále považovány za cenný pramen k dějinám sociokulturního prostředí osvícenství vzhledem k široké škále autentických dokumentů používaných Barruelem.

Publikace

Viz také

Poznámky

  1. ↑ 1 2 Augustin Barruel // Babelio  (fr.) - 2007.
  2. ↑ 1 2 BeWeB

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie