400 metrů běhu

Běh na 400 metrů  je disciplína související se sprintovými vzdálenostmi atletického programu. Někdy se mu také říká dlouhý sprint nebo sprintový maratón .

Disciplína vyžaduje, aby sportovci měli sprinterské kvality a speciální rychlostní vytrvalost. Koná se v letní (400metrová trať) a zimní sezóně (200metrová trať). Od roku 1896 je to olympijská atletická disciplína pro muže a od roku 1964 pro ženy.

Pravidla

Sportovci na 400 metrů startují z nízké pozice ze startovních bloků. Každý sportovec od startu do cíle běží po své vlastní dráze (400metrová trať). Na trati 200 metrů se první dvě zatáčejí, sportovci jedou po svých drahách a pak jdou na společnou trať.

Chybou je chybný start sportovců a zařazení do jízdního pruhu někoho jiného. Tyto chyby (zejména ta druhá) jsou však v oficiálních soutěžích vzácné [1] .

Taktika a technika

K dosažení dostatečně vysokých výsledků stačí mít čistě sprintová data a schopnost správně rozložit síly. Sprinterské kvality však na výsledky světové úrovně nestačí – je potřeba i speciální „rychlostní vytrvalost“. Proto je běh na 400 metrů považován za spíše úzkou specialitu. Pokud v jiných disciplínách mohou sportovci kombinovat typy (například 100 a 200 metrů nebo 800 a 1500), pak se vzdálenost 400 metrů kombinuje mnohem méně často. To je zvláště patrné u mužů. Například Michael Johnson  - 200 a 400 metrů, Alberto Juantorena , Alexander Wilson  - 400 a 800 metrů.

Špičkoví sportovci jsou schopni uběhnout každý ze čtyř set metrů rychleji než 11,5 sekundy. Odborníci poznamenávají, že při ujetí vzdálenosti 400 metrů je rozhodujících třetí sto metrů [2] . V zimní aréně na 200 metrů je nesmírně důležité vyhrát první kolo, po kterém se sportovci přesunou do jedné dráhy. Proto často mužští atleti zdolají prvních dvě stě metrů za 21-22 sekund a další dvě stě za 23-24 sekund.

Historie

Běh na 400 m je jednou z nejstarších disciplín. V USA byla nejprve populární těsná vzdálenost 440 yardů (402,3 m), ale nyní je na oficiálních soutěžích k vidění jen zřídka.

Největšího úspěchu mezi muži dosáhli sportovci z USA a mezi ženami sportovci z NDR, Německa, SSSR, Ruska a USA.

Jihoafrický běžec Oscar Pistorius se stal prvním atletem na světě, který pokořil hranici 47 sekund na 400 metrů, aniž by mu byly v raném dětství amputovány obě nohy pod kolenem. Oscar používá pro běh speciálně navržené karbonové protézy [3] .

Podle trojnásobné olympijské vítězky Olgy Bryzginy : „400 je nejtěžší ze sprintových vzdáleností“ [4] .

Aktuální záznamy

Pozoruhodní sportovci na tuto vzdálenost

• Lee Evans (USA)
• Michael Johnson (USA)
• Jeremy Wariner (USA)
• Alberto Juantorena (Kuba)
• Wade van Niekerk (Jižní Afrika)

• Irena Shevinskaya (Polsko)
• Marita Koch (NDR)
• Yarmila Kratokhvilova (Československo)
• Olga Bryzgina (SSSR)

Poznámky

1. ↑ Pravidla IAAF (eng) Formát PDF IAAF.org (odkaz není k dispozici) . Datum přístupu: 28. července 2008. Archivováno z originálu 25. března 2009. (neurčitý) 
2. ↑ Závodní strategie – Jak zaběhnout 400 metrů 10. července 2007 Jimson Lee Archivováno 20. července 2008 na Wayback Machine Přístup  28. 7. 2008
3. ↑ Sprinter po amputaci: Je invalidní nebo příliš postižený? Archivováno 27. února 2017 na odkazu Wayback Machine s přístupem 28. 7. 2008
4. ↑ Olga BRYZGINA: „Říkají mi Poltergeist“ / Zprávy / Upřímný partner / Sport Express na Ukrajině