| Nesl jsem své potíže... | |
|---|---|
| Píseň | |
| Vykonavatel |
Vladimir Vysockij , Marina Vladi , Alla Pugacheva a další. |
| Jazyk | ruština |
| Písničkář | Vladimír Vysockij |
„Nesl jsem své potíže...“ (název „Trouble“ se také vyskytuje [1] [2] ) je píseň Vladimíra Vysockého , napsaná na počátku 70. let 20. století. Účinkuje Marina Vlady , Alla Pugacheva , zařazena do představení Literárního a dramatického divadla WTO . Text písně v SSSR byl poprvé publikován v říjnu 1980 v Literaturnaya Gazeta .
Nesl jsem svou Nepříjemnost
po jarním ledu, -
Led se prolomil - duše se odlomila, -
šel jsem pod vodu jako kámen, -
a Neštěstí je přinejmenším těžké,
A prodlévalo za ostrými hranami.
Příběh je vyprávěn jménem ženy. Lyrická hrdinka nesla Trable po tenkém jarním ledu, který se pod ní prolomil. Hrdinka „šla jako kámen pod vodu“ a Trouble se zachytil na okrajích polyny, čímž se s hrdinkou rozloučil. Poté Trouble neustále hledá hrdinku po celém světě a po ní jdou Rumor (v jiné autorské verzi - Rumors) a Krivotolki.
Poté, co někdo řekl milenci hrdinky, že je naživu, šel ji také hledat, "a po něm byly svázány Trouble and Rumor." Když dojde ke schůzce s milencem, objeví se u něj Trouble, ale o den později odejde a Trouble zůstane navždy.
V pramenech jsou rozpory ohledně doby vzniku písně. V řadě případů, včetně 4-svazkového sebraného díla Vysockého, se píseň datuje do roku 1970 [4] [5] . Jiné zdroje uvádějí jako dobu stvoření červen 1971 [6] [7] .
Anatoly Kulagin , specialista na dílo Vysotského, sleduje kořeny písně „Nesil jsem své potíže ...“ k památníku starověké ruské literatury - poetické „ Příběh běda-neštěstí “. Děj tohoto díla, který se zase vrací k folklórním zdrojům, je postaven na pronásledování hlavního hrdiny zosobněným Griefem [5] :
Dobrý chlapík šel do pole jako šedý vlk
a Běda ho následoval s chrty .
Výborně, péřovka stála na poli
a Smutek přišel s kosou;
navíc se neštěstí smálo kladivu... [8]
Jeden z Vysotského životopisců, Valery Perevozchikov, hlásí, že píseň byla napsána Vysockijem speciálně pro Marinu Vladi [6] . Zároveň se dochovala řada autorských zvukových záznamů, z nichž první pochází ze srpna 1971, poslední pak ze srpna 1974 [9] . Je také známo, že v létě 1971 Vysockij nahrál tuto píseň mimo jiné pro obraz studia Belarusfilm „ Život a smrt šlechtice Chertopkhanova “, ve kterém se ucházel o titulní roli [10] ( komentátor Vysockého sebraných děl P. Fokin naznačuje, že „Nesl jsem své potíže...“ bylo napsáno speciálně pro pohádkový film Viktora Turova “ [11] ).
V podání Mariny Vladi byla skladba „I carry my Trouble...“ nahrána ve studiu Melodiya v dubnu 1974 za doprovodu orchestru pod vedením Georgyho Garanyana [12] . Bylo plánováno zařadit píseň na dvojdisk Vladiho a Vysockého, ale za života Vysockého toto album nevyšlo a vyšlo mnohem později - až na konci roku 1988 [6] .
V představení Literárního a dramatického divadla WTO „Tam, pryč“ na motivy děl Vasilije Šukšina zazněla z jeviště píseň „Nesl jsem své potíže...“ [13] . Byl zařazen do čtvrté řady magnetické sbírky Songs of Russian Bards vydané ve Francii koncem 70. let [14] . V SSSR byl text písně poprvé oficiálně publikován v Literaturnaya Gazeta pár měsíců po smrti autora - 8. října 1980 [13] , a následující rok pod názvem "Trouble" byl zařazen do Vysockého první sovětská sbírka - " Nerv " [15] . Titulní řádek písně je obsažen v názvu dokumentu „Marina Vladi. Nesl jsem své neštěstí…“ [16] .
Alla Pugacheva byla obeznámena s provedením písní Vysockého od Mariny Vladi . Vysotského životopisec A.F. Peredriy cituje Pugačevova slova, že písně „Trouble“ a „Glass of Wine“ („Tak kouřové ...“) na ni zapůsobily natolik, že sama měla v plánu je hrát několik let. Poslední zkoušky před natáčením "Trouble" v podání Pugacheva se konaly v posledních deseti dnech července 1980 - téměř ve stejný den, kdy zemřel autor písně. Většina zdrojů se shoduje, že zpěvačka hodlala předvést Vysockému čtení „Trouble“, ale neměla čas (výjimkou je Fedor Razzakov , který tvrdí, že se Vysockij o nové nahrávce stihl dozvědět, ale neposlouchal ji ). Alexander Levshin , kytarista souboru Recital, se kterým Pugacheva v té době vystupovala, připomněl, že zpívala „Trouble“ v den pohřbu Vysockého z jeviště tiskového střediska olympijských her-80. V roce 1982 byla píseň zařazena na Pugačevovo album „ Jak znepokojující tato cesta “ [2] a v roce 1984 zazněla v dokumentárním filmu režiséra Michaila Libina „Setkání s Allou Pugačevou“ [17] .
V budoucnu byla píseň provedena jinými zpěváky, a to jak v ruštině, tak v překladech. Po Pugačevě ji v ruštině uvedly také Diana Arbenina , Olga Kormukhina , Tamara Gverdtsiteli [18] , Elena Vaenga [19] a mnoho dalších (podle ruské interpretky Helavisy „každá dívka chce zpívat píseň „Trouble“. Je velkolepá, velmi folkově sedí.Všechny její folkové zvuky tak, že se dá vychválit tak, že bude znít jako " Led Zeppelin " [20] ). Ve francouzštině je píseň nahrána (spolu s „ My Gypsy Girl “) na CD Rêves sur deux guitares zpěvačky Natashy Fialkowski [21] , v rumunštině (pod názvem „Îmi Duceam Necazul Meu“) – v albu Cantece noi ... cantece vechi ( 2013) zpěvačka Marina Voichi [22] .
Badatelé Vysockého díla si všímají spojení písně „Nesil jsem své potíže ...“ s ruským folklórem [5] [23] . Kromě přímé paralely s Příběhem běda-neštěstí vynikají takové aspekty, jako je personifikace abstraktních pojmů (Trouble, Rumor) a plné tvary zvratných sloves (break off , lagered ) [24] .
Zároveň je zaznamenáno básníkovo přehodnocení lidového obrazu, způsob, jakým dává obrazu lyrické hrdinky jednotlivé rysy [5] [25] . Anatolij Kulagin píše, že vzhledem k tomu, že tato píseň je hraní rolí, napsaná jménem ženy, a v ruských písních je „ženská část“ inherentní především milostným textům, básník „jakoby vrátil k folklóru děj, který vyšel z folklóru svého času“ [5] . Badatelé zaznamenali paralely s tvorbou ruských spisovatelů 19. století. Takže řádky „A potíže od toho dne // mě hledaly po celém světě“ odrážejí Nekrasovův „Horký smutek putoval světem“ z básně „ Pohřeb “ a obraz Potíže v sedle – s děj básně A. K. Tolstého „ Smutek někoho jiného » [11] [26] .
Místo písně je zaznamenáno v řadě děl, ve kterých zní motiv nevyhnutelnosti osudu, nevyhnutelnosti neštěstí (další písně z této série jsou „Two Fates“, „Song of Fate“, „My Sadness, My Touha ...“) [5] .
Nestandardní sloka písně - s pravidelnými vnitřními rýmy ve dvojicích přesných a okrajových rýmujících se slov ("nesl jsem své trápení // po jarním ledu , - // ledy se prolomily - duše se odlomila..." - rýmovací schéma a/aBv/vB) to dělá příbuzné anglickým baladám (autoři jako Coleridge , Southey nebo Walter Scott ) napsaným v takové sloce. Analogy však najdeme i v díle samotného Vysockého, navíc vtipná, zcela nebaladická postava (např. „Výlet do města“) [27] .