Bez svědků
Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 30. srpna 2021; kontroly vyžadují 5 úprav .| Bez svědků | |
|---|---|
| Žánr | drama |
| Výrobce | Nikita Michalkov |
| scénárista _ |
Nikita Mikhalkov Sofia Prokofjeva Ramiz Fatalijev |
| V hlavní roli _ |
Irina Kupčenko Michail Uljanov |
| Operátor | Pavel Lebešev |
| Skladatel | Eduard Artěmjev |
| Filmová společnost |
Filmové studio "Mosfilm" . První kreativní sdružení |
| Doba trvání | 89 min. |
| Země | SSSR |
| Jazyk | ruština |
| Rok | 1983 |
| IMDb | ID 0085238 |
„Bez svědků“ je sovětský komorní film Nikity Michalkova , založený na hře „Rozhovor bez svědka“ od Sofie Prokofjevové . Jediné role ve filmu hrají Irina Kupčenko a Michail Uljanov .
Děj
On ( Michail Uljanov ) je bývalý manžel, ona ( Irina Kupchenko ) je mladá žena, která sama vychovává jejich společného dospívajícího syna Dima. Devět let před uvedenými událostmi se s ní rozvedl a odešel k dceři svého šéfa, vážené osobnosti vědecké komunity, akademiky . Měla od Něj dceru, ve které On nemá duši.
Jednoho večera, po koncertu své milované dcery (" Dovedete si to představit? Takové dítě, s takovou poklonou - a Debussy !"), navštíví svou bývalou manželku, aby viděl, jak žije jeho milovaný lid. Během návštěvy se vážně napije a zjistí, že se chystá provdat za jeho bývalého přítele Valentina Shlyakhova. Všechno by bylo v pořádku, ale v mládí on a jeden z jeho přátel napsali anonymní dopis Šljachovovi, kvůli kterému na něj dopadly velké problémy. Začíná chápat, že pokud spolu začnou žít, pak se rozhovor o tom dopise definitivně povede a jeho mnohaletá kariéra skončí.
Má podezření, že jeho žena lhala o svém vztahu s Valentinem, aby žárlil. Začne hrát rafinované psychologické hry namířené proti Ní. S vědomím, že Dima není Její vlastní syn (chlapec se narodil jiné ženě), začne na ni vyvíjet nátlak, vyhrožuje, že mladému muži všechno řekne, a dá ultimátum : buď Šljachov, nebo Dima. Plačící matka si vybere Dima. Donutí ji, aby jí zavolala Šljachov a řekla mu, že mezi nimi je po všem. Předpokládá, že pokud o Valentýnovi lhala, bude nadále klamat: zavolá na špatné číslo nebo odmítne s Valentýnem vůbec mluvit. Sotva se drží zpátky, splní požadavek svého bývalého manžela a schová se před ním ve skříni. V tuto chvíli si s naprostým omráčením uvědomuje, že mu jeho žena nelhala a nepodvedla, je šokován světem, „ve kterém jsou čistí a bystří lidé“ a chápe, že tento svět navždy ztratil.
Po této scéně následuje monolog hrdiny Uljanova, který vtrhl do skříně rozklepané vlastníma rukama, že po celých těch devět let miloval jen Ji, že celý život byl průměrný a pracoval jen pro „... čeho se můžeš dotknout rukama." Křičí na něj: "Už tě nemiluji!" Ve finále jsou dveře skříně proříznuty sekerou Šljachovem a Dimou, kteří se vrátili domů.
Uběhne několik let. V zákulisí zní Její hlas, který říká, že Dima slouží v armádě a nedávno k němu přišel starý a vyčerpaný otec. Po smrti přednosty akademika se zcela opil a léčil se na protidrogové klinice.
Podle A. V. Fedorova [1] ,
Před námi je bezpochyby experimentální film založený na divadelní hře, ale upřímně řečeno filmový. Film plný emocí a vášní. Film filmových narážek a divadelních konvencí...
Obsazení
- Irina Kupčenko - Ona
- Michail Uljanov - On
- Eduard Artěmiev - dirigent
Filmový štáb
- Autoři scénářů:
- Režie: Nikita Mikhalkov
- Kamera: Pavel Lebeshev
- Umělečtí ředitelé:
- Alexandr Adabashyan
- Igor Makarov
- Alexandr Samulekin
- Skladatel: Eduard Artěmiev
- Zvukoví inženýři:
- Valentin Bobrovský
- Vladimír Mazurov
- Státní symfonický orchestr kinematografie
- Dirigent: Emin Chačaturjan
- Režie: Evgeny Tsymbal
- Střih: Eleonora Praksina
- Režisér: Willy Geller
Tvorba
- Michail Uljanov četl hru Sofie Prokofjevové v časopise Divadlo a nabídl ji Nikitovi Michalkovovi k divadelní inscenaci. Začaly zkoušky, které pokračovaly, dokud Michalkov nedostal nabídku natočit film podle této hry. Představení se v důsledku divadelních neshod na jeviště nedostalo [2] .
- V průběhu filmu se u hrdiny Uljanova mění tvar lebky a přibývají zuby. Je tak zdůrazněna proměna hrdiny z úctyhodného člověka ve skutečné monstrum [3] .
Když se co nejvíce omezíte, začnete jít hlouběji. Když máte dva herce, jednu kulisu, jednu televizi s jedním puštěným programem a musíte najít příležitost, aby diváka zaujal tím, co se děje. Je to sakra práce, ale naprosto nezbytná, jako vyklízet všechno, na co jste zvyklí.
- N. Mikhalkov v programu "Besogon", 15.11.2012 [3]Snímek jsem mohl natočit pouze v chronologickém pořadí. A to umožnilo důsledně se vyvíjet po milimetrech, což nějak udělalo tento obrázek takový, jaký je.
- N. Mikhalkov v programu "Besogon", 15.11.2012 [3]- Film obsahuje hudbu Christopha Glucka .
- Film obsahuje odkazy na filmová díla jiných režisérů. V jedné z epizod tedy hrdina Uljanova upozorňuje na hudební číslo v televizi za účasti Leonida Bronevoye slovy: „Ach, podívej, Mullere . Zpívá!", v narážce na roli Armored v televizním filmu " Seventeen Moments of Spring ". V jiném, uvažujícím o vhodnosti použití slova idiot , vzpomíná na stejnojmenný film s účastí Jurije Jakovleva .
Ceny a nominace
- 1983 - MFF v Moskvě . Cena FIPRESCI ( Nikita Mikhalkov ).
- 1984 - XVII . All-Union Film Festival ( Kyjev ) v programu hraných filmů: cena a diplom za režii (Nikita Mikhalkov). [čtyři]
- 1984 - MFF ve Valladolidu . Cena Španělské federace filmových klubů (Nikita Mikhalkov).
Poznámky
- ↑ Fedorov A. V. Naše jiné kino. Archivní kopie ze dne 3. února 2022 na Wayback Machine - M.: OD "Information for All", 2022.
- ↑ Michail Uljanov o filmu „Bez svědků“ . Získáno 14. března 2013. Archivováno z originálu 29. července 2013.
- ↑ 1 2 3 Besogon TV. Vydání 43 . Získáno 29. září 2017. Archivováno z originálu 3. června 2020.
- ↑ KINO: Encyklopedický slovník, šéfredaktor S. I. Yutkevich, M. Sovětská encyklopedie, 1987, s. 538-539
Odkazy
- „Bez svědků“ na webu „Encyklopedie ruské kinematografie“
 Tematické stránky |
|---|
| Filmy Nikity Mikhalkova | |
|---|---|
| Celovečerní délka |
|
| Krátké a střední filmy |
|
| Dokumentární filmy |
|