Bokeev, Oralkhan

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 22. března 2022; ověření vyžaduje 1 úpravu .
Oralkhan Bokeev
kaz. Oralkhan Bokey
Datum narození 28. září 1943( 1943-09-28 )
Místo narození S. Chingistai , okres Katon-Karagai , oblast východního Kazachstánu , Kazakh SSR , SSSR
Datum úmrtí 17. května 1993 (ve věku 49 let)( 1993-05-17 )
Místo smrti Dillí , Indie
občanství (občanství)
obsazení romanopisec
Roky kreativity 1980-1993
Ocenění Řád čestného odznaku

Oralkhan Bokeev ( kazašský Oralkhan Bokey ; 28. září 1943, vesnice Chingistai , okres Katon-Karagay , oblast východního Kazachstánu , Kazašská SSR , SSSR  – 17. května 1993, Dillí , Indie ) je kazašský sovětský spisovatel. Laureát státní ceny Kazašské SSR (1986), laureát ceny Lenina Komsomola Kazašské SSR (1976) a laureát Celosvazové ceny pojmenované po Nikolai Ostrovském (1978). Má vládní vyznamenání: Řád čestného odznaku, čestný certifikát prezidia ozbrojených sil Kaz. SSR.

Životopis

Narodil se ve vesnici Chingistai , okres Katon-Karagai , ve velké venkovské rodině. Pochází z klanu Kokzharly-Karatai z kmene Naimanů . [1] [2]

Po absolvování školy pracoval na škole jako vedoucí pionýrů, později jako traktorista na státním statku Altaisky.

V roce 1968 promoval na Kazašské státní univerzitě (oddělení korespondence, fakulta žurnalistiky). Spolupracoval s bolshenarymskými regionálními novinami „Enbek Tuy“ a regionálními novinami východního Kazachstánu „Communism Tuy“.

V roce 1968 se přestěhoval do Alma-Aty , kde se stal zaměstnancem republikánských mládežnických novin Leninshil Zhas . V roce 1974 přešel do literárního časopisu Zhuldyz . V roce 1983 přešel do novin „ Kazakh adebieti “ jako zástupce šéfredaktora. V letech 1991-93 byl šéfredaktorem.

Zároveň psal povídky a romány. V roce 1970 vydal první sbírku próz „Kamchiger“. Se záviděníhodnou pravidelností vycházely nové sbírky Plejád (1971), Kde jsi, hříbě běločelé? (1973), Ledovcové hory (1975). Sbírky jeho próz začínají vycházet i v ruštině: Blesková stezka (1978), Zpívající duny (1981), Křik (1984), Vlaky projíždějí (1985), Jelení muž (1987) [1] Archivováno 29. dubna 2017 na Wayback Machine .

Každý řádek knih O. Bokeeva je vyznáním lásky k jeho rodné zemi. Jeho země je úžasný, jedinečný svět na samém východě republiky. Plná Bukhtarma, pohoří Altaj se sněhovou čepicí Belukha , křižovatka roviny s úpatím písečných dun s tajgou, velbloudí stezky s jeleními stezkami. Zde jsou původy, kořeny, neutuchající dojmy z dětství Archivní kopie z 30. dubna 2020 na Wayback Machine .

Oralkhan Bokeev: „Všechny zápletky mých příběhů, příběhy jsou inspirovány vzpomínkami na moje rodná místa, skutečnými událostmi mého mládí. Moji krajané Kazaši jsou lidé celistvých charakterů, čestných a otevřených srdcí. Jako očarovaní žijí v prostoru, který si vybrali jejich předkové. Mí krajané, loajální ke svým rodným místům, jsou hrdí, pracovití, udatní a čestní lidé“ [3] .

Bokeevova dramata „Mé hříbě“, „Konfrontace“, „Sněhulák“, „Prosincové vánice“, „Horká chuť omylu“ a další byla uvedena na jevištích republikových, regionálních, zahraničních divadel. V roce 1976 byli autor hry „Hříbě“ a přední herec Kuman Tastanbekov oceněni cenou Lenina Komsomola Kazachstánu [4] . A v roce 2012 v rámci čtenářské akce „Jedna země – jedna kniha“ Archivní výtisk z 23. února 2020 na Wayback Machine , celá země četla sbírku povídek Oralkhana Bokeeva „Kaidasyn, kaska kulynym“ (Kde jsou ty, hříbě běločelé?) [5] .

Na základě Bokeevových děl byly natočeny celovečerní filmy „Jelení muž.“ Archivní kopie z 21. února 2019 na Wayback Machine (r. M. Smagulov, 1985), která vypráví o vztahu minulosti a současnosti , univerzální a individuální, o zachování humánního vysokého principu v člověku, stejně jako "Saitan köpir" (r. D. Manabaev, 1986). Nastudován byl balet Šedý jelen (choreograf Bulat Ajuchanov , 1986).

Bolat Isin, člen Svazu umělců Republiky Kazachstán, namaloval řadu akvarelových děl založených na dílech Bokeeva: „Ardak“, „Kerbugu“ („Šedý jelen“), „Kde jsi, můj bílý -fronted hříbě?", "Sněžná dívka", "Kamchiger", "Dřevěný babiččin žlab", "Vlaky jezdí kolem", "Zpívající duny", "Jelen-muž", "Bílošedý kůň Tortaya". Umělec zprostředkoval nezapomenutelné obrazy vytvořené spisovatelem vizuálními prostředky.

Spisovatelovy knihy byly přeloženy do němčiny, slovenštiny, bulharštiny, angličtiny [6] , maďarštiny, arabštiny, čínštiny a japonštiny. Také Bokeevova próza byla publikována v mnoha jazycích národů SSSR.

Zemřel na infarkt v květnu 1993 v Indii během tvůrčí cesty.

Pamětní expozice Oralchana Bokeeva

V současné době jsou ve východním Kazachstánu tři literární a pamětní expozice věnované životu a dílu vynikajícího kazašského spisovatele druhé poloviny 20. století. O. Bokeeva: v obci. Chingistai oblasti Katon-Karagay a ve městě Usť-Kamenogorsk: v kazašské škole č. 44 a etnoparku Východního Kazachstánu Regionální architektonicko-etnografické a přírodně-krajinářské muzeum-rezervace. Jedna z prvních expozic, vyprávějící o životě a tvůrčím odkazu O. Bokeeva, byla otevřena v roce 2000 v kazašské škole č. 44. Škola se zabývá popularizací díla mimořádného prozaika. Na příkladu jeho práce se školáci učí vlasteneckému vztahu k vlasti. Studenti, kteří studují dílo Oralchana Bokeeva, kreslí jeho portréty, zápletky na základě jeho děl, skládají o něm básně [7] .

Ocenění

Paměť

Oralkhan Bokeev v umění

Díla Oralkhana Bokeyho (Bokeeva) ilustrovali umělci Baki Urmanche Archivní kopie ze dne 20. října 2020 ve Wayback Machine (Ctěný umělec Kazašské SSR), Bolat Isin (člen Svazu umělců Republiky Kazachstán, Ust -Kamenogorsk).

Poznámky

  1. ↑ Oralkhan Bokeydіn argy atasy Karataidyn shyққan tegi kіm? . Staženo 30. ledna 2020. Archivováno z originálu 2. ledna 2022.
  2. ↑ Archivovaná kopie (odkaz není dostupný) . Staženo 30. ledna 2020. Archivováno z originálu dne 30. ledna 2020. 
  3. ↑ BOKEYEV ORALKHAN . Staženo 19. prosince 2018. Archivováno z originálu 20. prosince 2018.
  4. ↑ Tenký a hluboký Oralkhan . Datum přístupu: 19. ledna 2019. Archivováno z originálu 19. ledna 2019.
  5. ↑ World of Oralkhan Bokey (nepřístupný odkaz) . Datum přístupu: 19. ledna 2019. Archivováno z originálu 19. ledna 2019. 
  6. ↑ V Londýně byla vydána anglická sbírka povídek od Oralkhana Bokeeva  (nepřístupný odkaz)
  7. ↑ katon-karagay.vko.gov.kz/ :: Kultura . katon-karagay.vko.gov.kz. Staženo 12. února 2020. Archivováno z originálu dne 23. února 2020.
  8. ↑ DŮM-MUZEUM ORALKHAN BOKEY . Datum přístupu: 19. ledna 2019. Archivováno z originálu 19. ledna 2019.
  9. ↑ 70. výročí Oralkhana Bokeyho se slavilo v autorově vlasti, v Katon-Karagai . Datum přístupu: 19. ledna 2019. Archivováno z originálu 19. ledna 2019.

Odkazy