Největší Čech

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 13. července 2021; kontroly vyžadují 3 úpravy .

Největší Čech ( česky Největší Čech ) je televizní pořad pořádaný Českou televizí v roce 2005 po vzoru pořadu 100 největších Britů BBC . Cílem pořadu bylo identifikovat největšího Čecha mezi mrtvými či žijícími osobnostmi, který byl definován jako „každý, kdo se narodil, žil nebo pracoval v Čechách , na Moravě nebo ve Slezsku , měl zásluhy o tamní obyvatelstvo a významně ovlivnil jeho život“ [1] . Vítězem se stal císař Svaté říše římské a český král Karel IV . , který udělal z Prahy své hlavní město, do první trojky patřili také první prezident Československa Tomáš Masaryk a první prezident České republiky Václav Havel .

V lednu 2005 byl na internetu zahájen výběr ze sta kandidátů ze 142 přihlášených, mezi nimiž byl i moderátor pořadu Marek Eben , který byl ze seznamu vyškrtnut. 5. května bylo vyhlášeno 100 kandidátů a 10. června výsledky hlasování mezi 10 finalisty. Zajímavostí je, že při výběru 100 nominovaných získala značný počet hlasů fiktivní geniální vědkyně Yara Tsimrman , která byla nakonec z hlasovacího seznamu vyřazena.

Seznam vítězů

  1. Karel IV  . - 68 713 hlasů
  2. Tomáš Garrig Masaryk  - 55 040 hlasů
  3. Václav Havel  - 52 233 hlasů
  4. Jan Amos Komenský  - 23 583 hlasů
  5. Jan Žižka  - 13 815 hlasů
  6. Jan Werich  - 11 140 hlasů
  7. Jan Hus  - 10 487 hlasů
  8. Antonín Dvořák  - 8 517 hlasů
  9. Karel Čapek  - 6 640 hlasů
  10. Božena Němcovová  - 6 470 hlasů
  11. Bedřich Smetana
  12. Emil Zátopek
  13. Karel Gott
  14. Jiří z Poděbrad
  15. František Palacký
  16. Přemysl Otakar II
  17. Svatý Václave
  18. Václav Klaus
  19. Jaroslav Geyrovský
  20. Svatá Anežka
  21. Tomáš Baťa
  22. Edward Beneš
  23. Otto Wichterle
  24. Jaroslav Seifert
  25. Zdeněk Svěrák
  26. Emma Destinová
  27. Jaromír Jágr
  28. Marie Terezie
  29. Karel Kryl
  30. Miloš Forman
  31. Vlasta Burian
  32. Roman Šebrle
  33. Ivan Glinka
  34. Karel Havlíček-Borovský
  35. Daniel Landa
  36. Milada Goráková
  37. Vladimír Menšík
  38. Jaroslav Gašek
  39. Alfonse Muchy
  40. Jan Evangelista Purkyně
  41. Pavel Nedvěd
  42. Jan Jánský
  43. František Krzyzhik
  44. Jan Železný
  45. Jan Palach
  46. Věra Chaslavská
  47. Leoš Janáček
  48. Alois Irásek
  49. Jaromír Nogavitsa
  50. Jana Masaryka
  51. Bogumil Hrabal
  52. Jan Neruda
  53. Josef Jungman
  54. Gregor Mendel
  55. Franz Kafka
  56. František Tomášek
  57. Svatý Vojtěch
  58. Josef Bitsan
  59. Josef Cajetán Tyl
  60. Lucia Bílá
  61. Karel Hynek Mácha
  62. Svatá Ludmila
  63. Bolek Polívka
  64. Rudolf II
  65. Josef Dobrovský
  66. Josef Lada
  67. Rudolf Grušinský
  68. Václava II
  69. Madeleine Albrightová
  70. Aneta Langerová
  71. Přemysl Otakar I
  72. Ludvík Svoboda
  73. Dominik Hašek
  74. Johann Lucemburský
  75. Milan Baroš
  76. Karel Jaromír Erben
  77. Zdzislava Lemberkská
  78. Jaroslav Foglar
  79. Ladislav Smoljak
  80. Olga Gavlová
  81. Martina Navrátilová
  82. Helena Růžičková
  83. Pavel Tigrid
  84. Eliška Přemyslovna
  85. Milan Kundera
  86. Vladimír Remek
  87. Boleslav I
  88. Magdalena Dobromila Rettigová
  89. Mikoláš Aleš
  90. Emil Golub
  91. František Feitl
  92. Klement Gottwald
  93. Zdeněk Matějczek
  94. Jiří Voskovets
  95. Marta Kubišová
  96. Jirzina Bogdalová
  97. Miloslav Šimek
  98. Sigmund Freud
  99. Samo
  100. Miloš Zeman

Zajímavosti

Souběžně s tím se v České televizi hlasovalo o roli největšího padoucha české historie . Všechna místa v první desítce obsadili představitelé komunistického režimu nebo moderní politici, v pozitivním seznamu byli i prezidenti země Klement Gottwald (který se stal vítězem hlasování) a Václav Klaus .

  1. Klement Gottwald (26 % hlasů)
  2. Stanislav Gross
  3. Václav Klaus
  4. Vladimír Železný
  5. Miroslav Kalousek
  6. Miroslav Grebeníček
  7. Viktor Kožený
  8. Miloš Jakeš
  9. Zdeněk Shkromach
  10. Gustav Husák

Poznámky

  1. O cílech a záměrech projektu na webu České televize . Získáno 4. prosince 2012. Archivováno z originálu dne 21. září 2012.

Odkazy