Wiligut, Carl Maria

Karl Maria Wiligut ( Weistor ) ( německy  Karl Maria Wiligut) ( 10. prosince 1866 , Vídeň  - 3. ledna 1946 , Arolsen ) - německý okultista a SS Brigadeführer, který vážně ovlivnil mystické nálady nacistického Německa .

Životopis

Wiligut se narodil ve Vídni v rodině plukovníka rakouské armády. V roce 1884 vstoupil do vojenské služby u 99. pěšího pluku a v roce 1889 byl přijat do zednářské lóže v Grazu . Mezi jeho známé patří členové Řádu nových templářů . Od počátku 20. století začal Wiligut psát poezii, jejíž zápletky převzal z místní mytologie a folklóru . V roce 1903 vydal Wiligut mytologické pojednání Seyfriedovy runy.

Během první světové války se Wiligut zúčastnil bojů na ruské a italské frontě, podle některých zpráv byl 11krát zraněn. Od srpna 1917 do dubna 1918 velel 59. pěší brigádě. Wiligut byl na konci války velitelem tábora pro demobilizované vojáky v Žholkiew [1] . Wiligut odešel z vojenské služby v roce 1919 v hodnosti plukovníka . Po válce Wiligut zahájil rekonstrukci historie a mytologie starých Germánů. Zároveň ho začaly pronásledovat finanční a rodinné problémy, v jejichž důsledku skončil v blázinci s přesvědčením, že se stal obětí zednářského spiknutí . V letech 1924-1927 byl Wiligut na psychiatrické klinice v Salcburku s diagnózou schizofrenie .

V roce 1932 Wiligut emigroval do Německa , kde se setkal s Reichsführerem SS Himmlerem , pod jehož záštitou převzal funkci vedoucího katedry pro studium rané historie (pod pseudonymem Carl Maria Weistor ), vytvořené speciálně pro Wiliguta v rámci SS. . V dubnu 1934 získal Wiligut hodnost SS Standartenführer , v listopadu 1934  - Oberführer a v roce 1935  - Brigadeführer s jmenováním do Berlína . Od 1. října 1934 vedl ředitelství archivu na Velitelství SS pro rasu a osídlení .

V roce 1936 zahájil Wiligut spolu s Güntherem Kirchoffem v rámci Institutu Ahnenerbe vykopávky ve Schwarzwaldu na kopci Murg u Baden-Badenu , kde se podle něj nacházely ruiny starověké irministické osady . V SS zastával Wiligut roli irministického kněze, který se účastnil svatebních rituálů na zámku SS ve Wewelsburgu . Navrhl také Prsten Smrtihlavy , který Himmler osobně udělil význačným důstojníkům. Ve stejné době dostal Weisthor za úkol analyzovat spisy Julia Evoly .

V roce 1938 Himmlerův osobní pobočník Karl Wolf našel Wiligutovu manželku Malvínu a obdržel od ní dokumenty a lékařské prohlídky, což Himmlera velmi uvedlo do rozpaků. V roce 1939 Wolf řekl Wiligutu, že byl vyhozen kvůli špatnému zdraví a věku. Himmler se však od Wiliguta úplně nedistancoval, občas se na něj obrátil s prosbou o radu. V roce 1940 se Wiligut usadil v Rakousku, kde strávil zbytek války. Po válce se rozhodl vrátit do Německa, ale cestou zemřel.

Nápady

Mnoho badatelů si všimne podobnosti Wiligutových hlavních myšlenek s myšlenkami armanismu .

Wiligut prohlašoval, že je potomkem starověké dynastie germánských světců, Wiligotis, kteří pocházeli ze spojení mezi vzduchem ( Ases ) a bohy vody ( Vans ). Tento vztah mu prý umožňuje uchovat si v paměti události tisícileté historie, kdy na nebi zářila tři slunce a zemi obývali obři, gnómové a další fantastická stvoření. Wiliguta podle něj do rodinného tajemství zasvětil jeho otec, který spolu s dalšími dávno mrtvými příbuznými Karlovi neustále uděluje pokyny a rady v runové podobě.

Wiligut zavedl nový termín – irminismus, který označoval pravé germánské náboženství, na rozdíl od ódinismu  – falešného náboženství. Tvrdil, že Bible byla původně napsána starověkými Germány a zasvěcena starověkému germánskému bohu jménem Baldur Crestos, který byl ukřižován wotanisty v roce 9600 před naším letopočtem. e. a následně byl text Bible údajně zfalšován křesťany (kteří si vypůjčili jméno „Crestos“), svobodnými zednáři a Židy .

Viz také

• Armanismus
• Wotanismus
• irminismus
• vihinai

Poznámky

1. ↑ Zálessky K. A. SS. Bezpečnostní oddíly NSDAP. M., 2005. S. 108.

Literatura

• Vasilčenko A.V. Okultní mýtus III říše. — M. : Yauza-press , 2008. — 624 s. - (III. říše. Mýty a pravda). - 5000 výtisků.  - ISBN 978-5-903339-72-3 .
• Goodrick-Clark N. Okultní kořeny nacismu. Tajné árijské kulty a jejich vliv na nacistickou ideologii: Ariosofisté Rakouska a Německa, 1890-1935 . — M .: Eksmo , 2004. — 576 s. - (Impérium III Reich). — ISBN 5-87849-161-3 .
• Rüdiger E. Eddic eugenika. / Per. s ním. - Tambov: Ex Nord Lux, 2008. - 200 s. 1000 kopií ISBN 978-5-88934-388-2 (kniha studenta K. M. Wiliguta - v ruštině)

Odkazy

• GOTOS-KALANDA (Boží kalendář)
• Třicet modliteb k Bohu
• Devět Božích přikázání
• A další materiály pro pochopení irminismu

	V bibliografických katalozích GND : 118633120 ISNI : 0000 0000 3168 5867 LCCN : n86867475 NLP : A28725980 NTA : 203723694 LIBRIS : 86lpwdms23v8mdh SUDOC : 130089761 VIAF : 59877586 WorldCat VIAF : 59877586 RNB : 7794015