| Agrogorodok | |
| Voistom | |
|---|---|
| běloruský Voistam | |
| 54°34′25″ severní šířky sh. 26°37′18″ palců. e. | |
| Země | Bělorusko |
| Kraj | Grodno |
| Plocha | Smorgonského |
| zastupitelstvo obce | Višněvského |
| Historie a zeměpis | |
| První zmínka | 1460 |
| Bývalá jména | Ušakovo |
| Náměstí | 0,9519 km² |
| NUM výška | 160-170 m |
| Časové pásmo | UTC+3:00 |
| Počet obyvatel | |
| Počet obyvatel | 238 lidí ( 2004 ) |
| zpovědi | katolíci |
| Digitální ID | |
| Telefonní kód | +375 1592 |
| PSČ | 231003 |
| kód auta | čtyři |
| SOATO | 4 256 813 016 |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Voistom ( bělorusky : Voistam ) je agroměsto v okrese Smorgon v regionu Grodno v Bělorusku . Je součástí rady vesnice Višnevskij , do roku 2016 - centrum rady vesnice Voistomsky [1] . Nachází se 19 kilometrů severovýchodně od Smorgonu a 112 kilometrů severozápadně od Minsku . Rozloha okupovaného území je 0,9519 km², délka hranic je 8700 m [2] .
Osada je známá od roku 1460 pod názvem Ushakovo jako součást Litevského velkovévodství . V roce 1567 majetek Stanislava Sadovského [3] . Není známo, kterému Sadovskému panství patřilo, protože v té době Stanislav Ivanovič Sadovskij, syn knížete Ivana Sangushkoviče, Stanislav Andrejevič Sadovskij, syn Andreje Ivanoviče Sadovského, strážník, královský tivun, velký statkář a Stanislav Adamovič Sadovský, zemyanin, žil. Pod názvem Voistom je zmiňován na počátku 16. století .
Jedná se o prastarý majetek větve knížat Radziwill (Voystomsky), která vymřela, aniž by zanechala další zmínky v historii. Není ani známo, zda patřili do stejné větve, z níž později vzešel Michael , guvernér Vilny a litevský kancléř , který v šestnáctém století zářil nejzářivějším leskem . Jeden z Radziwillů z Voistomského, Stefan Andrushkovich Yadolgovich (Radziwill), dědic Ushakova (Voystom), v pokročilém věku a bezdětný, opustil svět, předal své nově postavené sídlo bratrům a napsal dvě portáže s poddanými do kostela ve Voistomu. Příslušný úryvek z jediného dokumentu dokládajícího existenci této větve zní: Ego nobilis Stefanus Andruszkowicz Jatolgowicz alias Radziwill v Uszakowě in provecta aetate mea saecolo carere, quae decessum meum in bonis meis haereditarijs, diligenter hoc zvažovaticordiamquerse mi mis. Ita nunc volens lucrari salutem animae meae, relicta fratribus meis aula mea v Uszakowo noviter aedificata hominesque na Rusi et Oszmiano do et ascribo ecclesiae S. Georgij v Uszakowě alias Ffoystom collationis meae z V. Fratrums. 2, str. 45) [4] .
V různých dobách patřil Zenovichi , Pshezdetsky , Talvoshichi, Butsvilovichi, Rachievich, Yanovichi, Karzeev, Khrapovitsky, Buzhinsky. V roce 1569 v Ošmjanském povetu Vilnského vojvodství . Na mapě T. Makovského v roce 1613 je uvedeno jako místo . Jarmarky se konají od roku 1672 na příkaz krále Michaela , v roce 1740 potvrdil právo konání srpen III [4] . Od roku 1795, jako součást Ruské říše , centrum volost okresu Oshmjany, od roku 1842 - okres Sventsyansky provincie Vilna .
V roce 1860 byla otevřena veřejná škola zemstvo . V roce 1886 pracovalo 17 domácností, 189 obyvatel, pošta, farní úřad, kostel, vinotéka, kostel, chudobinec , konaly se dva jarmarky ročně. K městu patřilo asi 360 akrů půdy. Středisko katolické farnosti děkanství Svir , 4868 věřících. Kaple v Russkoye Selo , Ganut a Gruzdenitsa . Také centrum venkovského okresu, který zahrnoval černošské čtvrti Voistom a Zhodishki ; vesnice : Dybunki , Derveli , Yurizdikha , Katrinovo , Kolpeya , Krouni , Kuleshi , Novosyolki , Ostrovo , Pogorelshchina , Ratsevichi , Shchani , Selets , Selishche , Shostaki , Trilesina a Ushilikopole , Ushilikopole _ _ _ _ _ _ kobky : Berezovik , Okushkovo a Ushakovo; předměstí šlechty Černyaty a Rodeviči , v roce 1865 celkem 1026 sčítaných duší bývalých státních rolníků , 38 velkoruských osadníků , 8 židovských farmářů. Volost se skládala ze 4 venkovských okresů ( starostvos ): Voistom, Russkoye Selo, Lokachi a Ganuta , zahrnovala 69 vesnic, se 710 kuřáky , 8574 obyvateli, včetně 7829 svobodných rolníků (v roce 1865 2997 duší revize a 1642161 rolníků, státních rolníků svobodník, 44 velkoruských osadníků, 8 židovských zemědělců), na 13 770 akrů půdy (6 109 orné). Kromě toho se v hranicích volost nacházelo 5761 akrů půdy patřící soukromým statkům, 25 státním, 244 církevním a volost [4] . Nedaleko s názvem Voistom byl statek , 7 obyvatel, v majetku katolické církve, a statek , 8 obyvatel, majetek Sperling. V roce 1906 bylo ve státní škole zemstvo 117 studentů (z toho 18 dívek) [5] .
Po sovětsko-polské válce , která skončila Rižskou smlouvou , bylo v roce 1921 Západní Bělorusko postoupeno Polské republice a město bylo zahrnuto do nově vzniklé venkovské obce Voist ze Sventjanského okresu Vilnské vojvodství. 1. ledna 1926 byla obec Voistom převedena do čtvrti Vileyka . [6]
V roce 1938 se Voistom skládal z panství, městské části a kolonie . Město a kolonie tvořilo 67 dýmů (nádvoří) a 334 duší [7] .
Od 12. října 1940 středem obce zastupitelstvo. Od roku 1953 středisko JZD Pravda. V obci bylo 112 domácností, 306 obyvatel [5] .
Woistom přežil první světovou [8] , sovětsko-polskou [9] a druhou světovou [10] [11] [12] válku.
K 1. lednu 2004 je ve Voistomu 106 domácností, 238 obyvatel. Většina věřících jsou katolíci.
Selský statek "Voystom" [13] . Je zde obchod , pobočka ASB "Běloruská banka" [5] .
V agrogordce se nachází: ošetřovatelská péče , lékařská ambulance , základní škola, knihovna , venkovský dům kultury , pošta .
Zemědělské město je s okresním centrem spojeno pravidelnou autobusovou dopravou [14] :
Pár kilometrů od Voistomu prochází republiková dálnice P63 . Agroměsto je také propojeno místními komunikacemi [15] :