Will (vpravo)

Vůle  je schopnost člověka řídit své činy .

Je součástí právního vědomí . Přítomnost vůle je povinným aspektem způsobilosti k právním úkonům v občanském právu a příčetnosti  v trestním právu .

Síla vůle

Určení síly vůle

Z hlediska jurisprudence musí mít každý člověk silné vůle a intelektuální kritérium osobnosti . Absence alespoň jednoho z nich je základem pro uznání člověka jako neschopného nebo nepříčetného. Je-li třeba zjistit způsobilost k právním úkonům nebo příčetnost , ustanoví soud soudní znalecký posudek , který zjišťuje přítomnost dobrovolné stránky jednotlivce. Způsobilost k právním úkonům a příčetnost však pro účely právní kvalifikace chování člověka zjišťuje právě soud na základě vyšetření, nikoli lékaři, kteří vyšetření provádějí. Uznání osoby za nezpůsobilou ji zbavuje možnosti činit občanskoprávní úkony a ty, které již spáchala v době, kdy byla soudem uznána za nezpůsobilou, lze napadnout u soudu na základě jejich neplatnosti, pokud se prokáže. že občan v době jejich spáchání již nebyl schopen chápat smysl svého jednání a vést je.

Důsledky přiznání nedostatku vůle

Vzhledem k tomu, že závěť je při uzavírání občanskoprávních obchodů povinná, je i transakce uskutečněná způsobilou osobou uznána za neplatnou, pokud vůle osoby, která transakci provedla, nesměřovala k dosažení právních následků ( imaginární transakce , v běžném životě nazývaná fiktivní jeden), nebo je-li skutečná vůle této osoby směřována k uzavření dalších obchodů ( předstíraných obchodů ). V tomto případě je transakce (falešná) pokrývající jinou transakci (skutečnou) neplatná a pravidla stanovená pro tento typ transakce platí pro skutečnou transakci. Za neplatné mohou být soudem uznány i transakce provedené pod vlivem podvodu , násilí , výhrůžek , zlomyslné dohody mezi zástupcem jedné strany a druhé strany nebo souhrou složitých okolností, protože taková transakce nebude vyjádření pravé, vědomé vůle stran. To platí i pro transakce uskutečněné pod vlivem klamu o povaze transakce nebo identitě nebo takových vlastnostech jejího předmětu, které výrazně snižují možnost jejího zamýšleného použití.

Závěť v trestním právu

V trestním právu je vůle povinným kritériem pro subjekt společensky nebezpečného činu. Vůli toho, kdo trestný čin spáchal, lze v závislosti na formě zavinění a vyrovnání formulovat takto:

• 1) Přímý záměr, materiální složení: člověk touží po nástupu společensky nebezpečných následků.
• 2) Přímý úmysl, formální složení - člověk si přeje spáchat společensky nebezpečný čin.
• 3) Přímý úmysl, zkrácená kompozice: osoba si přeje spáchat společensky nebezpečný čin.
• 4) Nepřímý záměr, materiální složení: člověk nechce, ale vědomě připouští nebo je lhostejný k následkům, které nastaly (pasivní postoj k následkům, které nastaly). Nemůže existovat formální a okleštěná kompozice s nepřímým záměrem, protože člověk si může být vědom společenské nebezpečnosti činu (tj. intelektuální moment je možný), ale nemůže než toužit, vědomě to připustit nebo být k němu lhostejný. čin, který vykonává (tedy z hlediska volního momentu absurdní).
• 5) Alternativní-specifický záměr: volní moment - člověk si přeje nebo vědomě připouští (je lhostejný) k výskytu některého z následků. To znamená, jak v přímém úmyslu může toužit po útoku a jak v nepřímém úmyslu může dovolit (být k tomu lhostejný). Na rozdíl od přímého a nepřímého záměru alternativní konkrétní záměr předpokládá, že subjekt je spokojen s nástupem některého z možných důsledků, nebo je mu některý z nich lhostejný.
• 6) Nespecifikovaný záměr. Ve volním momentu je to podobné s přímým a nepřímým materiálním složením: tedy člověk si přeje, vědomě připouští nebo je lhostejný k nástupu následků. Jeho hlavní rozdíl je v intelektuálním momentu.
• 7) Kriminální lehkovážnost, materiální složení (formální a okleštěné není možné): člověk nechce a nepřipouští, aby došlo k následkům, počítá s jakýmikoli okolnostmi (aktivní odmítání následků).
• 8) Trestná nedbalost, materiální složení: závěť se skládá z objektivních a subjektivních kritérií.

Cíl: člověk si musí být vědom společenské nebezpečnosti činu a předvídat nástup následků.
Subjektivní: člověk si sice sociální nebezpečí uvědomuje, ale z hlediska intelektuálního kritéria si ho neuvědomuje a nepředvídá.

• 9) Trestní nedbalost, formální a okleštěné kompozice.

Objektivní kritérium: osoba si musí být vědoma společenské nebezpečnosti činu;
subjektivní: člověk si může být vědom společenské nebezpečnosti činu.

Nedostatek vůle je základem pro prohlášení člověka za nepříčetného, ​​což vede ke zjištění absence corpus delicti. Proto se při projednávání trestní věci ve věci samé, kde je obžalovaným člověk nepříčetný, nezjišťuje pravda v otázce úmyslnosti činu, zavinění obžalovaného, ​​jakož i polehčujících či přitěžujících okolností a na základě výsledků posouzení se nevydává trest, ale rozhodnutí o zproštění trestní odpovědnosti nebo trestu a použití donucovacích prostředků zdravotní povahy.

Poznámky

Odkazy

• Will (v právu) - článek z Velké sovětské encyklopedie .