Neplatnost transakce

Neplatností transakce  je vznik, změna nebo zánik občanských práv a povinností, s výjimkou těch, které jsou spojeny s její neplatností.

Neplatná transakce  je transakce, která nevede k právnímu výsledku, který si strany přejí, a za určitých podmínek má pro strany výskyt nepříznivých důsledků.

Neplatná transakce  je transakce, která nemá právní následky, s výjimkou těch, které se týkají její neplatnosti.

Obecná ustanovení

Obecně platí, že každá transakce, která nesplňuje požadavky zákona, je uznána za neplatnou [1] . Toto pravidlo platí ve všech případech, kdy transakce provedená v rozporu s požadavky zákona nespadá do působnosti zvláštních pravidel, která zakládají zvláštní důvody pro prohlášení transakcí za neplatné.

Uznání transakcí za neplatné má za následek zrušení práv a povinností, jejichž realizace by vedla k porušení zákona. Transakce prohlášená za neplatnou je tedy neplatná od okamžiku, kdy byla provedena [2] . Pokud však z obsahu obchodu vyplývá, že jej lze ukončit pouze do budoucna, pak účinek obchodu uznaného za neplatný do budoucna zaniká.

Důvody neplatnosti transakcí

Důvody neplatnosti transakcí určují postup pro jejich zneplatnění a jsou taxativně uvedeny v občanském zákoníku Ruské federace .

Podle článku 166 občanského zákoníku Ruské federace je transakce neplatná v těchto případech:

  1. Transakce je neplatná z důvodů stanovených tímto kodexem, na základě jejího uznání jako takové soudem (sporná transakce) nebo bez ohledu na takové uznání ( neplatná transakce ).
  2. Požadavek uznat zrušitelnou transakci za neplatnou mohou být předloženy osobami uvedenými v tomto Kodexu.

Void transakce

Federální zákon č. 100-FZ ze dne 7. května 2013, účinný od 1. září 2013, byl novelizován článek 166 občanského zákoníku Ruské federace. O právu soudu uplatnit důsledky neplatnosti neplatného obchodu z vlastní iniciativy viz odstavec 4 článku 166 občanského zákoníku Ruské federace v novém vydání.

Obchodovatelná dohoda

Sporné transakce naopak vyžadují uznání jejich neplatnosti soudem, pokud existují důvody stanovené zákonem.

Zrušitelná transakce , stejně jako neplatná transakce, je neplatnou transakcí a na základě odstavce 1 článku 167 občanského zákoníku Ruské federace nemá právní následky, s výjimkou těch, které se týkají její neplatnosti, a je neplatná od okamžiku, kdy byla provedena.

Typy zrušitelných transakcí:

Podmínky neplatnosti transakcí

Podle článku 167 občanského zákoníku Ruské federace nemá neplatná transakce právní následky, s výjimkou těch, které se týkají její neplatnosti, a je neplatná od okamžiku, kdy byla provedena.

Je-li transakce neplatná, je každá ze stran povinna vrátit druhé straně vše, co v rámci transakce obdržela, to znamená, že je vrácena její hodnota nebo vrácena v naturáliích. Ale za předpokladu, že uplatnění důsledků neodporuje základům právního státu nebo morálky, tedy směřujícím k ochraně a ochraně základů ústavního pořádku , právům a svobodám člověka a občana, nebo odporuje základům morálku, tedy hrubě porušuje ideje dobra a zla, které se ve společnosti vyvinuly, dobra a zla, neřesti a ctnosti.

Všechny typy neplatných transakcí lze rozdělit do čtyř skupin:

Zabývá se neřestmi vůle

Článek 179 občanského zákoníku Ruské federace uvádí, že transakce provedené pod vlivem lsti , násilí, hrozby nebo nepříznivých okolností jsou neplatné.

Podvodem se rozumí úmyslné uvedení účastníka obchodu v omyl jeho protistranou nebo jinou osobou přímo zainteresovanou na této transakci. Pokud byla transakce uskutečněna pod vlivem podvodu spáchaného osobou zvenčí (například osobou, která chce pouze poškodit některého z jejích účastníků), může být tato transakce prohlášena za neplatnou na základě § 179 občanského zákoníku, pokud protistrana transakce věděla nebo měla vědět o přítomnosti podvodu, jinak může být taková transakce prohlášena za neplatnou podle § 178 občanského zákoníku.

Klamání může být jak aktivní , tzn. ve formě účelového sdělení nepravdivých informací, a pasivní , tzn. formou úmyslného opomenutí skutečností, které jsou podstatné pro rozhodnutí o obchodu.

Násilím se rozumí fyzické protiprávní ovlivňování účastníka obchodu jeho protistranou nebo příjemcem v uzavřeném obchodu (například bití). Násilí může být páchano nejen na osobě, ale i na jejím majetku, případně na příbuzných této osoby.

Hrozby znamenají duševní dopad na účastníka transakce. Ne každá hrozba je schopna transakci zdiskreditovat, ale pouze taková, která může objektivně ovlivnit účastníka transakce, aby jej přiměla ji uzavřít, tedy hrozba významná. Rozpoznat hrozbu jako zásadní předpoklad je její reálnost, tedy reálná možnost způsobit významnou újmu účastníkovi transakce nebo jeho příbuzným. Pokud hrozba není významná, nelze na tomto základě transakci zneplatnit. Nezáleží na tom, zda účastníkovi transakce hrozí zákonný postup, například vyjádření na policii, oznámení finančnímu úřadu.

Vázané transakce  jsou transakce uskutečněné v důsledku souhry složitých okolností a za extrémně nepříznivých podmínek. Okolnosti ovlivňující utváření vůle na rozdíl od klamu nastávají nezávisle na druhém účastníkovi obchodu, ten si však jejich přítomnost uvědomuje a využívá toho k uzavření obchodu, který je pro něj výhodný, ale pro protistranu krajně nerentabilní. Samotná oběť z takové transakce si je zpravidla vědoma její zotročující povahy, ale vůlí okolností je kvůli krajní nouzi nucena tuto transakci provést. Nevýhoda se projevuje v nepoměru mezi zaplacenou cenou a skutečnou hodnotou transakce.

Zabývá se neřestmi subjektivní kompozice

Věnujme pozornost článkům 171, 177 Občanského zákoníku Ruské federace, které stanoví, že transakce provedená občanem uznaným za právně nezpůsobilého z důvodu duševní poruchy nebo neschopného pochopit smysl svého jednání v době transakce je neplatný. Neplatnost takových transakcí je uznána soudem na žádost oběti. V tomto případě je vše přijaté v naturáliích vráceno jeden druhému, a pokud takové vrácení není možné, je nahrazena jeho hodnota v penězích.

Podle článku 172 občanského zákoníku Ruské federace je neplatnou transakcí transakce provedená nezletilou osobou mladší čtrnácti let (nezletilá osoba) .

Transakci lze provést pouze na žádost rodičů, adoptivních rodičů nebo opatrovníka nezletilého a soud ji uzná za platnou, pokud je provedena ve prospěch nezletilého. Výjimkou jsou malé domácnosti a některé další transakce. V tomto případě mají mladiství občané právo provádět transakce sami.

Článek 175 občanského zákoníku Ruské federace uvádí, že transakce provedená nezletilým ve věku od čtrnácti do osmnácti let bez souhlasu jeho rodičů, adoptivních rodičů nebo opatrovníka, v případech, kdy je takový souhlas vyžadován v souladu s článkem 26 tohoto zákoníku, může být soudem prohlášen za neplatný na základě nároku rodičů, osvojitelů nebo opatrovníka.

Mechanismus výkonu práv a povinností stran neplatné transakce

Regulační struktura restitucí poskytuje několik mechanismů pro výkon práv a povinností stran neplatné transakce k navrácení majetku, který sloužil jako předmět jejího provedení.

  1. V závislosti na právním režimu nemovitosti:
    • Mechanismus vrácení individuálně vymezených věcí ( restituce držby ).
    • Mechanismus vracení věcí definovaných generickými znaky, jakož i peněz a cenných papírů na doručitele, a provádění peněžité náhrady, pokud není možné vrátit to, co bylo přijato v naturáliích, včetně případů, kdy je přijaté vyjádřeno v užívání majetku, vykonaná práce nebo poskytnutá služba ( kompenzační restituce ).
  2. V závislosti na přítomnosti úmyslného zavinění :
    • Mechanismus návratu k původnímu majetkovému stavu obou stran ( dvoustranné restituce ).
    • Mechanismus návratu k původnímu majetkovému stavu jedné strany ( jednostranné restituce ).
    • Prevence restitucí
Restituce majetku

Při uplatnění práva požadovat navrácení individuálně vymezené věci a splnění stejnojmenného závazku subjekty neplatné transakce se uplatní obecné pravidlo o vrácení všeho přijatého na základě obchodu. Přitom ten, kdo uplatňuje nárok na věc převedenou v rámci transakce, nejenže své právo na tuto věc prokazovat nemusí, ale ani takové právo mít nemusí.

Při zcizení věcí nezpůsobilou nebo nezletilou osobou, jakož i při obchodu pod vlivem podvodu, klamu, v důsledku souhry obtížných okolností a v jiných případech neplatných obchodů, musí být věci vráceny strany, které se v rámci takových transakcí odcizily, bez ohledu na právo na ně. Například malé dítě do čtrnácti let prodává otcovu drahou motorku. Motocykl musí být vrácen dítěti bez ohledu na to, že na něj nemá práva.

Kompenzační restituce

Kompenzační povaha restituce je dána povahou věcí vymezených obecnými znaky , penězi a cennými papíry na doručitele , které mohou být pro svou neosobnost nahrazeny věcmi, penězi a cennými papíry stejného druhu. Převedením v rámci neplatné transakce se stávají předmětem vlastnického práva nebo jiného věcného práva nabyvatele, dochází tak k jeho bezdůvodnému obohacení .

Dvoustranná restituce

Dvoustranná restituce zahrnuje navrácení obou stran do původního majetkového stavu, ke kterému došlo před provedením neplatné transakce. Dvoustranná restituce nastává ve všech případech neplatnosti transakce, pokud zákon nestanoví jiné majetkové důsledky [3] , a vztahuje se na následující transakce:

  • Transakce provedené v rozporu s formulářem a pravidly státní registrace.
  • Transakce prováděné nad rámec právní způsobilosti právnické osoby.
  • Transakce prováděné za hranicemi autority
  • Transakce nezletilých, nezletilých ve věku 14-18 let, osob s omezenou způsobilostí k právním úkonům, osob nezpůsobilých, jakož i osob neschopných chápat smysl svého jednání a řídit je.
  • Transakce provedené pod vlivem klamu významného významu.
  • Transakce uskutečněné s účelem, který je v rozporu se základy práva, pořádku a morálky, pokud žádná ze stran nepovolila úmysl.
Jednostranná restituce

Dalším právním důsledkem neplatnosti transakce je jednostranná restituce, což znamená, že pouze jedna strana transakce (v dobré víře) dostane zpět to, co bylo splněno. Jsou-li transakce uzavřené pod vlivem lsti, násilí, hrozby, zlomyslné dohody mezi zástupcem jedné strany a druhou stranou nebo za souběhu obtížných okolností prohlášeny za neplatné, vrátí druhá strana oběti vše, co obdržela podle transakce, a není-li možné vrátit přijaté v naturáliích, vrátí se jeho peněžní hodnota. Majetek, který oběť obdržela v rámci transakce od druhé strany, jakož i majetek, který mu náleží jako náhrada za převedení na druhou stranu, bude převeden do příjmu Ruské federace. Není-li možné převést majetek na stát v naturáliích, vybere se jeho peněžní hodnota.

Kromě toho druhá strana nahradí oběti skutečnou škodu, která jí byla způsobena (§ 179 odst. 2 občanského zákoníku). 

Jak vidíte, bezskrupulózní strana nedostane zpět, co bylo uděláno. Převádí se na stát. Pokud bezohledná strana nestihla transakci provést, přechází to, co podléhá exekuci, do příjmů státu. Na nespravedlivou stranu je tedy uvalena konfiskační sankce. 

Jednostranná náhrada pro nevinného a přeměna majetku, který obdržel v rámci transakce, na příjem Ruské federace, jakož i náhrady, kterou mu náleží jako náhrada za převedené na viníka, jsou také poskytovány pro transakce provedené za tímto účelem. v rozporu se základy práva, pořádku a morálky, pokud by jednala vinna pouze jedna strana. 

Literatura

Normativní právní akty

Výzkum

  • Alekseev S. S. Občanské právo. — M.: Prospekt, 2012. — 536 s. - ISBN 978-5-392-03276-1 .
  • Godeme E. Sankce nezbytných podmínek smlouvy. Teorie neplatnosti // Obecná teorie závazků = Théorie générale des závazků. - M .: Yurizdat , 1948. - S. 148-209. — 510 s.
  • Rasteryaev N. Neplatnost právních transakcí podle ruského práva . - Petrohrad. : Typ. T-va "Veřejně prospěšný", 1900. - IV, 373 s.
  • Savatier R. M. Neplatnost smluv a změna smluvních podmínek soudem // Teorie závazků: ​​Právní a ekonomický esej = La Théorie des závazky: Vision juridique et économique. — M .: Progress , 1972. — 440 s.
  • Sergeev A.P. Občanské právo. Ve 3 sv. T. 1. - M.: RG-Press, 2011. - 1008 s. - ISBN 978-5-9988-0022-1 .
  • Sukhanov E. A. Občanské právo. Ve 4 sv. T. 1: Obecná část. - M .: Wolters Kluver, 2008. - 720 s. - ISBN 978-5-466-00043-6 .
  • Zweigert K. , Koetz H. Uzavření smlouvy // Úvod do srovnávacího práva v oblasti soukromého práva: In 2 sv. = Einführung in die Rechtsvergleichung auf dem Gebiete des Privatrechts. - M . : Mezinárodní vztahy , 1998. - T. 2. - S. 79-88, 118-146. — 512 s. - 5000 výtisků.  - ISBN 5-7133-0952-5 .
  • Shershenevich G. F. Učebnice ruského občanského práva . - 9. vyd. - M . : Vydání Br. Bašmakov, 1911. - S. 177-179. — VIII, 851 s.

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Čl. 168 občanského zákoníku Ruské federace
  2. ↑ odst. 1 Čl. 167 občanského zákoníku Ruské federace
  3. ↑ odst. 2 Čl. 167 RF
  4. ↑ „ Věstník ruského práva “ N 1, leden 2006, „O kvalifikaci nezákonného „ vyplácení “ finančních prostředků“ M.I. , poskytovat

Odkazy