Smlouva o doživotní údržbě se závislou osobou

Smlouva o doživotním výživném s vyživovanou osobou  je smlouva , podle které občan převede svou nemovitost do vlastnictví plátce nájemného a ten se naopak zaváže vyživovat občana a (nebo) třetí osobu (s. ) jím doživotně označený [1] .

Smlouva v Rusku

V současné době se v Rusku právní úprava dohody o doživotním výživném s vyživovanou osobou řídí zvláštními pravidly k této dohodě a subsidiárně  pravidly doživotní renty [2] , zakotvenými v občanském zákoníku .

Předmět a základní podmínky smlouvy

Podstatnými náležitostmi smlouvy je její předmět a výše nájemného . Jako předmět může působit pouze nemovitost [Pozn. 1] (byt, bytový dům, pozemek). Formou úhrady plateb nájemného je vyživovací povinnost , tedy zajištění potřeb příjemce nájemného na bydlení, stravu, ošacení apod., jakož i péče o něj, je-li to vzhledem ke zdravotnímu stavu nutné. Součástí smlouvy může být závazek dlužníka nájemného uhradit pohřební služby [3] . Zákon počítá i s možností nahrazení závislé výživy placením nájemného v hotovosti [4] [Pozn. 2] .

Tak či onak, celkový měsíční příspěvek podle zákona musí činit alespoň dvě úrovně životního minima [Pozn. 3] . Pokud je tato částka nižší, než stanoví zákon, je smlouva neplatná . V případě, že mezi stranami vznikne spor ohledně rozsahu obsahu, který je nebo by měl být poskytnut, může být postoupen soudu. Pokud podmínky smlouvy neumožňují soudu dospět k jednoznačným závěrům, musí se řídit zásadami dobré víry a přiměřenosti [5] . Není-li výše nájemného ve smlouvě vůbec stanovena, pak se taková smlouva považuje za neuzavřenou. Četnost poskytování údržby není zákonem stanovena - je stanovena na základě potřeby zajištění běžných přirozených potřeb příjemce nájemného nebo může být přísně upravena smlouvou.

Strany dohody

Příjemcem nájemného může být pouze fyzická osoba , která převádí majetek na údržbu s vyživovanou osobou, nebo třetí osoba nebo více osob jím určených. Plátcem anuity může být podle obecných pravidel pro smlouvu o anuitě jakákoliv fyzická nebo právnická osoba .

Ukončení smlouvy

Obecným pravidlem je, že smlouva o dožití s ​​vyživovanou osobou končí smrtí příjemce renty [6] . Lze ji ukončit i dohodou stran.

Zákon počítá s možností jednostranného ukončení smlouvy v případě podstatného porušení povinnosti ze strany dlužníka nájemného. Vzhledem k tomu, že smlouva patří mezi svěřenské , to znamená, že povaha vztahů účastníků je osobnostně-důvěrného charakteru, pak morální násilí a urážlivý přístup plátce nájemného k příjemci nájemného, ​​který je na něm finančně závislý, je podstatným porušením povinností plátce nájemného a dává příjemci nájemného právo požadovat ukončení smlouvy a buď vrácení nemovité věci převedené jako zajištění doživotní údržby, nebo zaplacení odkupní ceny na podmínky stanovené zákonem [7] . Zároveň, byla-li smlouva uzavřena na základě úplaty, musí být úplata podle ní vrácena dlužníkovi z nájmu s přihlédnutím ke znehodnocení majetku, který mu byl převeden, a výdajům, které vynaložil na údržbu bytu. nájemné se věřiteli nevrací [8] .

Ochrana zájmů nájemce

Zákon stanoví další opatření k ochraně zájmů příjemce nájemného, ​​a to [9] :

1. Plátce nájemného má právo zcizit , zastavit nebo jinak zatížit nemovitost nabytou na základě smlouvy pouze s předchozím souhlasem příjemce nájemného.
2. Plátce nájemného je povinen učinit nezbytná opatření k tomu, aby po dobu poskytování životní podpory s vyživovanou osobou nedocházelo užíváním uvedeného majetku ke snížení hodnoty tohoto majetku.

Pokud plátce nájemného nemovitost protiprávně zcizil, závisí možnost jejího vymáhání příjemcem nájemného od třetí osoby zaprvé na tom, zda tato splňuje kritéria poctivého kupujícího, a zadruhé na tom, zda se jednalo o zcizení za náhradu. Je-li nabyvatel v dobré víře a obdržel majetek za náhradu, pak jej lze žádat pouze tehdy, opustil-li jeho držbu (například ztrátu nebo odcizení) [10] . Bezplatně zcizený majetek lze uplatnit v každém případě [11] .

Poznámky

1. ↑ Na rozdíl od smlouvy o doživotní rentě, jejímž předmětem může být jakákoli nemovitost. Viz část 1 Čl. 596 občanského zákoníku  Ruské federace.
2. ↑ Na rozdíl od smlouvy o doživotní rentě, ve které je povolena pouze peněžní forma úhrady nájemného. Viz odstavec 1 Čl. 597 občanského zákoníku  Ruské federace.
3. ↑ Ve smlouvě o doživotní rentě - alespoň jedna hodnota. Viz h. 2 polévkové lžíce. 597 občanského zákoníku  Ruské federace.

1. ↑ Část 1 Čl. 601 občanského zákoníku  Ruské federace
2. ↑ Část 2 Čl. 601 občanského zákoníku  Ruské federace
3. ↑ Část 1 Čl. 602 občanského zákoníku  Ruské federace
4. ↑ Čl. 603 občanského zákoníku  Ruské federace
5. ↑ Část 3 Čl. 602 občanského zákoníku  Ruské federace
6. ↑ Část 1 Čl. 605 občanského zákoníku  Ruské federace
7. ↑ Čl. 594 občanského zákoníku  Ruské federace
8. ↑ Část 2 Čl. 605 občanského zákoníku  Ruské federace
9. ↑ Čl. 604 občanského zákoníku  Ruské federace
10. ↑ Část 1 Čl. 302 občanského zákoníku  Ruské federace
11. ↑ Část 2 Čl. 302 občanského zákoníku  Ruské federace

Literatura

• Občanský zákoník Ruské federace

• Alekseev S. S.  Občanské právo. — M.: Prospekt, 2012. — 536 s. - ISBN 978-5-392-03276-1 .
• Sergeev A.P. Občanské právo. Ve 3 sv. T. 2. - M.: RG-Press, 2012. - 880 s. - ISBN 978-5-9988-0067-2 .
• Sukhanov E. A. Občanské právo. Ve 4 sv. T. 3: Obecná část. - M .: Wolters Kluver, 2008. - 800 s. - ISBN 5-466-00100-7 , ISBN 978-5-466-00100-7 (chybné) .