| Roční období | |
|---|---|
| Skladatel | |
| Formulář | cyklus pro klavír [d] |
| Opusové číslo | 37a a 37b |
| Provádějící personál | |
| klavír | |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Čtvero ročních období je klavírní cyklus P. I. Čajkovského , napsaný v letech 1875-1876. a skládající se z 12 charakteristických obrazů, opus 37 bis.
Myšlenka cyklu a název her patřily Nikolaji Matvejeviči Bernardovi (1843-1905), vydavateli časopisu „Nuvellist“ , synovi M. I. Bernarda , se kterým Pjotr Iljič spolupracoval od roku 1873. Kolem listopadu 1875 poslal Bernard Čajkovskému objednávku na klavírní cyklus. Dopis vydavatele se nedochoval, ale jeho obsah si lze snadno představit na základě skladatelovy odpovědi (dopis N. M. Bernardovi z 24. listopadu 1875): „Dostal jsem váš dopis. Jsem vám velmi vděčný za vaši laskavou ochotu zaplatit mi tak vysoký poplatek. Pokusím se neztratit tvář a potěšit vás. Brzy vám pošlu 1. kus, nebo možná dva nebo tři najednou. Pokud nic nebude překážet, pak to půjde rychle dál: jsem nyní velmi nakloněn chopit se klavírních skladeb. Váš Čajkovskij. Nechám si všechny vaše tituly . Názvy her, tedy obrazové zápletky , tedy navrhl skladateli vydavatel.
V prosinci téhož roku se v časopise Nuvellist objevilo oznámení, že příští rok vyjde nový cyklus Čajkovského her. O práci na cyklu není známo téměř nic, kromě toho, že ji autor zahájil v Moskvě . 13. prosince 1875 napsal skladatel N. M. Bernardovi: „Dnes ráno a možná i včera vám byly poštou zaslány první dvě hry. Přeposlal jsem vám je ne bez obav: Obávám se, že se vám to bude zdát dlouhé a špatné. Žádám vás, abyste upřímně vyjádřili svůj názor, abych mohl mít na paměti vaše komentáře při skládání následujících her. <…> Pokud se vám druhá hra zdá nevhodná, napište mi o ní <…>. Pokud si přejete Masopust znovu složit, pak prosím nestůjte na obřadu a buďte si jisti, že do uzávěrky, tedy do 15. ledna, vám napíšu další. Platíte mi tak hroznou cenu, že máte plné právo požadovat jakékoli změny, doplnění, snížení a přepsání. Hry očividně uspokojily N. M. Bernarda, protože byly vydány přesně včas a plně v souladu s autogramem.
Když byly publikovány v časopise Nuvellist, hry získaly poetické epigrafy . Iniciátorem toho byl zřejmě Bernard. Není známo, zda Petr Iljič věděl předem o zařazení epigrafů a zda s ním byl výběr básní projednán, ale protože je obsahovaly všechny celoživotní publikace, skladatel to tak či onak schválil.
Všechny názvy her vymyslel Bernard, ale Čajkovskij ke dvěma z nich přidal vlastní dodatky: "Vánoce" dostaly podtitul Valčík a "Sklizeň" - Scherzo . V pozdějších vydáních P. I. Jurgensona se skladatelovy titulky ztratily.
13. prosince 1875 začala příprava prvních her k vydání (v té době byly připraveny dvě). Čajkovského hry otevíraly každé číslo, kromě toho zářijového, v němž časopis otevřel „Srbskou pochodovou píseň“ v úpravě skladatele V. I. Glavacha pro klavír , která byla reakcí na protiturecké povstání v Hercegovině . Na konci roku 1876 vydal Bernard hry v samostatné sbírce Roční období. Zde byl poprvé použit obecný název cyklu a dostal jej opět Bernard. Na obálce je 12 obrázků.
Epigraf z díla A. S. Puškina :
"A kout mírumilovné blaženosti
Noc oděná do soumraku,
Oheň zhasne v krbu,
A svíčka dohořela."
Epigraf je převzat od P. A. Vjazemského :
"Brzy svižné masopustní úterý
Široká hostina bude vařit."
V "Maslenitsa" skladatel zobrazuje scény lidových festivalů, zábavu a nadšení.
Epigraf z díla A. N. Maykova :
"Pole víří květinami,
vlny světla se rozlévají na obloze,
jarní skřivani zpívají ,
modré propasti jsou plné."
Epigraf z díla A. N. Maykova :
"Holub, čistá sněženka je květina,
a vedle ní je průhledná poslední sněhová koule."
Poslední slzy o smutku z minulosti
A první sny o dalším štěstí.
Epigraf z díla A. A. Feta :
"Jaká noc! Na všem jaká blaženost!
Děkuji, rodná půlnoční země!
Z říše ledové, z říše vánic a sněhu,
Jak svěží a čisté letí váš máj!
Epigraf z díla A. N. Pleshcheeva :
"Pojďme na břeh, tam
nám vlny políbí nohy,
Nad námi budou zářit
hvězdy s tajemným smutkem ."
Epigraf z díla A. V. Koltsova :
„Razzudy, rameno,
švih, ruku!
Voníš do tváře,
Vítru od poledne!
Epigraf z díla A. V. Koltsova :
„Lidé v rodinách začali sklízet,
Sekejte vysoké žito pod kořeny!
Časté snopy jsou naskládány do otřesů,
Hudba skřípe z vozíků celou noc.
Epigraf z díla A. S. Puškina ( hrabě Nulina ):
„Je čas, je čas! Rohy troubí;
Honičáři v loveckém náčiní
Než světlo už sedí na koních;
Chrti skáčou na smečkách.
Epigraf z díla A. K. Tolstého :
"Podzim, celá naše ubohá zahrada je kropená, zažloutlé
listí poletuje ve větru."
Epigraf z díla N. A. Nekrasova :
"Nedívej se toužebně na cestu
a nespěchej následovat trojku,
a ztlum smutnou úzkost ve svém srdci,
spěchej navždy!"
Epigraf z díla V. A. Žukovského :
"Jednou o večeru Zjevení Páně se
dívky podivily:
Z brány pantofle,
sundali si ho z nohou a hodili ho..."
Sbírka Čtvero ročních období je jednou z Čajkovského nejčastěji uváděných klavírních skladeb. Řada klavíristů (např. S. V. Rachmaninov , S. T. Richter ) vystoupila a nahrála jednotlivé skladby ze sbírky. Níže jsou uvedeny některé zvukové nahrávky celé sbírky:
| Petr Iljič Čajkovskij | |||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| |||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||