Kultury s vysokým a nízkým kontextem jsou termíny vytvořené antropologem Edwardem Hallem , poprvé zmíněným v knize Beyond Culture, vydané v roce 1976 . Tyto pojmy odkazují na používání vysoce kontextových a nízkokontextových zpráv v každodenní komunikaci. Volba komunikačních stylů odráží charakteristiky komunikace v „my-skupinách“, což jsou skupiny s podobnými očekáváními a životními zkušenostmi.
Ve vysoké kultuře zůstává část informací nevyřčena, protože všechny potřebné informace jsou obsaženy v kultuře samotné. V této kultuře je výběr správných slov také velmi důležitý, protože pomocí několika slov lze předat komplexní zprávu, což je velmi efektivní v „my-skupinách“ a méně efektivní mimo tyto skupiny.
Zároveň v kultuře s nízkým kontextem musí být komunikátor mnohem přímější, což snižuje důležitost jediného slova.
Kulturní kontext nelze hodnotit jako „vysoký“ nebo „nízký“ v absolutních hodnotách, protože každé sdělení může být umístěno na vysoké až nízké úrovni. Například kultura francouzských Kanaďanů může být vyšší než kultura anglických Kanaďanů, ale nižší než kultura Španělů nebo rodilých Francouzů. Texaská kultura s vysokým kontextem dokáže komunikovat déle pomocí několika slov a větných pauz než Newyorčan , který je zvyklý být velmi konkrétní, i když jde o americké kultury s nízkým kontextem. V kulturách s vysokým kontextem obvykle hrají velkou roli osobní vztahy, kolektivismus, intuice a pozorování. Představitelé vysoce kontextových kultur si vysoce cení mezilidských vztahů a členové skupin tvoří úzce propojená společenství.
V jednom článku sociolog z Japonska a dva sociologové z Finska tvrdili, že Japonsko a Finsko patří ke kulturám s vysokým kontextem, i když obě, zejména Finsko , se postupně s rostoucím vlivem západních zemí přesouvají do kategorie kultur s nízkým kontextem. Autoři také popisují Indii jako kulturu s relativně nízkým kontextem a tvrdí, že indický komunikační styl, i když umožňuje hierarchické rozdíly, které jsou typické pro kultury s vysokým kontextem, je zároveň mnohem jednoznačnější a podrobnější než komunikační styly jiných Východoasijské země .
Zatímco sociální prostředí jednotlivce v dané kultuře se může lišit a ne všichni jednotlivci odpovídají stereotypním popisům, pochopení základních trendů převládající kultury může pomoci informovat lidi o tom, jak komunikovat s lidmi z různých kultur. Následující seznam kultur s vysokým a nízkým kontextem byl vyvinut v roce 1986 Copelandem a L. Griggsem.
Kultury s nízkým kontextem: australská , dánská , kanadská , anglická , německá , izraelská , novozélandská , skandinávská , švýcarská , americká .
Kultury s vysokým kontextem: afghánská , africká , arabská , arménská , brazilská , čínská , filipínská , francouzskokanadská , francouzská , řecká , havajská , maďarská , indická , indonéská , italská , irská , japonská , korejská , latinskoamerická , nepálská , pákistánská , perská , Portugalština , španělština , thajština , turečtina , vietnamština , ruština.