Kusová přeprava je přeprava , při které se využívá práce smečkových zvířat [1] nebo osoby .
Od pradávna se lidé a zvířata ( velbloud , mezek , osel , kůň , jelen [1] , býk , slon , rypec [2] a další) využívali k přepravě (převozu) jakéhokoli majetku .
Přeprava se provádí na hřbetě zvířete pomocí smeček a smekových sedel, slouží k tomu koně, mezci, velbloudi, osli, jeleni a další zvířata. Je to nejstarší způsob dopravy známý člověku . Obvykle se používá v horách, pouštích, zalesněných a bažinatých oblastech, kde není možné použít jinou dopravu ( taženou , automobilovou nebo leteckou ), např. z důvodu nesjízdnosti, charakteru terénu, klimatických podmínek nebo povětrnostních podmínek, např. stejně jako v oblastech s nedostatečně rozvinutou ekonomikou [1] . Náklad připravený k přepravě na hřbetech zvířat se nazývá smečky a místa pro sezení se nazývají sedla smečky.
Velbloud má oproti ostatním šelmám výhodu díky své velikosti, síle a schopnosti spokojit se s tím nejskromnějším jídlem a vydrží dlouho bez pití. Na konci 19. století mohl jeden velbloud v závislosti na svém věku a fyzické kondici nést smečku o hmotnosti 8 až 13 liber a pohybovat se rychlostí tři až čtyři míle za hodinu. Přeprava velbloudů a karavany byly samozřejmostí v jižní Asii a Africe , kde nomádi neměli jiný způsob, jak přesunout zboží a lidi.
Balíkový transport, pro transport nemocných a raněných transportovaných na speciálních nosítkách, používala ruská armáda během japonské války [3] .
Jako tažná síla je nejúčinnější velbloud, který při dálkových přejezdech dokáže ujet 30-40 km za den a unést náklady o hmotnosti až 50 % své hmotnosti [4] . Kůň unese náklad větší než 1/5 své hmotnosti, mezek - ne více než 1/5 své hmotnosti [5] .
Podle Vídeňské úmluvy o dopravních značkách a signálech značka zakazuje pohyb povozů tažených koňmi (sáňky), jízdu na koni a balení zvířat, jakož i průjezd hospodářských zvířat.