Geon

Geon
Účastní se interakcí gravitace [1]
Postavení Hypotetický
Teoreticky oprávněné v díle Johna Wheelera z roku 1955 "Geons" [2]
Po kom nebo co je pojmenováno Název geon se vykládá jako zkratka anglického sousloví gravitational electromagnetic entity (gravitační elektromagnetická entita).
kvantová čísla

Geon  je elektromagnetická nebo gravitační vlna , která je držena v omezené oblasti gravitační přitažlivostí energie vlastního pole.

Nápad a jméno jsou představeny v práci Johna Wheelera z roku 1955 „Geons“ [2] . Název geon se vykládá jako zkratka anglického sousloví gravitational electromagnetic entity (gravitační elektromagnetická entita).

Protože obecná teorie relativity je klasickou teorií pole, Wheelerova teorie geonů nebere v úvahu kvantové efekty. Wheeler však diskutoval o možnosti, že by mikroskopické geony mohly být elementární částice .

Wheeler neposkytl explicitní geonická řešení Einsteinových vakuových rovnic . Částečně to provedli v roce 1964 Brill a Hartle [3] , kteří uvažovali o přibližném řešení, které alespoň dočasně vykazuje vlastnosti požadované Wheelerem. Otázka stability geonů není zcela vyřešena, i když panuje všeobecná shoda, že nemohou být stabilní a energie vlny postupně „uniká“ ven; tyto útvary tedy pravděpodobně nemohou sloužit jako klasický model stabilních elementárních částic.

Variantou geonu je kugelblitz , černá díra tvořená koncentrací elektromagnetické energie s takovou hustotou, že kolem sebe tvoří horizont událostí .

Viz také

Literatura

Poznámky

  1. Úžasný svět uvnitř atomového jádra. Otázky po přednášce Archivováno 15. července 2015 na Wayback Machine , FIAN, 11. září 2007
  2. 1 2 J. A. Wheeler. Geons  (anglicky)  // Physical Review  : journal. - 1955. - Sv. 97 . - str. 511-536 . - doi : 10.1103/PhysRev.97.511 . - .
  3. D. R. Brill, J. B. Hartle. Metoda sebekonzistentního pole v obecné relativitě a její aplikace na gravitační geon  // Physical Review  : journal  . - 1964. - Sv. 135 , č.p. 1B . — S. B271 . - doi : 10.1103/PhysRev.135.B271 . - .
  4. Evoluční esence MAKRO-MIKROSYMETRICKÉHO VESMÍRU . Získáno 6. července 2020. Archivováno z originálu dne 26. dubna 2016.