Erb okresu Kaybitsky

Erb okresu Kaybitsky
Podrobnosti
Schválený 19. prosince 2005
Číslo v  GGR 2156
Autorský tým
nápad na erb R. Khairutdinov, R. Salichov,
I. Minnullin, K. Mochenov , K. Perehodenko, G. Rusanova.

Znak městského obvodu Kaibitsky Republiky Tatarstán Ruské federace .

Znak byl schválen rozhodnutím zastupitelstva městské části Kaibitsky č. 21 ze dne 19. prosince 2005 . [jeden]

Státní znak je zapsán ve Státním heraldickém rejstříku Ruské federace pod registračním číslem 2156 a ve Státním heraldickém rejstříku Republiky Tatarstán pod číslem 38.

Popis erbu

"Ve stříbrném poli na zeleném kopci dub se zlatým, rozbíhavým kmenem a zeleným listím se zlatými žaludy ."

Symbolika erbu

Erb odráží hlavní výhodu okresu Kaibitsky - jeho povahu. Oblast Kaibitsky je již dlouho známá svými dubovými lesy .

Dub je tradičním symbolem dlouhověkosti, tvrdosti, ušlechtilosti, odvahy, vytrvalosti. Symbolika dubu v erbu je nejednoznačná.

Obraz dubu se třemi kmenovými větvemi a jednou společnou korunou hovoří o mnohonárodnostním složení místního obyvatelstva: Rusové, Čuvaši a Tataři žijí v míru a plodně pracují na Kaibitské zemi. Dubová koruna v erbu navíc svými obrysy připomíná mapu okresu a dodává kompozici osobitý vzhled.

Základem ekonomiky kraje je zemědělská výroba. To se odráží v erbu okresu pomocí barev: zelené, stříbrné a zlaté.

Zelená je symbolem přírody, zdraví, životního růstu, znovuzrození.

Zlato je symbolem úrody, bohatství, stability, respektu.

Stříbro je symbolem čistoty, dokonalosti, míru a vzájemného porozumění.

Historie erbu

Vývoj erbu městského obvodu Kaibitsky provedla skupina autorů Heraldické rady pod prezidentem Republiky Tatarstán a Svaz heraldistů Ruska , skládající se z:

Ramil Khairutdinov (Kazaň), Radik Salikhov (Kazaň), Ilnur Minnullin (Kazaň), Konstantin Mochenov (Khimki), Kirill Perehodenko (Konakovo), Galina Rusanova (Moskva).

Viz také

Poznámky

  1. Rozhodnutí zastupitelstva městské části Kaibitsky č. 21 ze dne 19. prosince 2005 „O znaku a vlajce městské části Kaibitsky“. . Získáno 5. 5. 2012. Archivováno z originálu 4. 3. 2016.

Literatura