| Gitanjali | |
|---|---|
| beng. গীতাঞ্জলি , anglicky Nabídka písní | |
| Žánr | Poezie |
| Autor | Rabíndranáth Thákur |
| Původní jazyk | Bengálsko |
| datum psaní | 1908 - 1910 |
| Datum prvního zveřejnění | 1910 |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Gitanjali ( Beng. গীতাঞ্জলি , Gitānjali , obětní chorály ) je sbírka 157 básní indického spisovatele a umělce Rabindranatha Tagore . Anglická verze sbírky byla oceněna Nobelovou cenou za literaturu v roce 1913 . První bengálské vydání Gitanjali se objevilo v roce 1910 . Zahrnoval básně napsané v letech 1908 až 1910. [1] Anglické vydání Gitanjaliho, Song Offerings , přeložené Tagoreem, obsahovalo 103 veršů, z nichž některé byly převzaty z jiných sbírek. [2]
Název sbírky se skládá ze dvou slov: Gita (píseň) a anjali (oběť). Anjali se obvykle používá v náboženském smyslu, takže název sbírky lze přeložit jako „modlitební oběť písní“. [3]
Verše sbírky jsou z velké části zaměřeny na popis vztahu člověka k Bohu, což je charakteristické i pro další Tagoreho díla. [4] Zároveň se liší od typických básní na téma náboženství a nelze je přiřadit k určitému náboženskému hnutí. Děj básní je založen na popisu běžných životních situací, jako je let jeřábů, překročení řeky, čekání na milence u dveří atd. Ukazují neoddělitelnost lidské a božské lásky a jednotu člověka s přírodou a Bohem. [5]
Bengálské básně „Gitanjali“ se vyznačují jednoduchostí stylu a strukturální kompaktností. Převládá vzor sloky, kde jsou čtyři sloky s křížkovým rýmem nahrazeny dvojverším novým průchozím a v závěrečném dvojverší se poslední řádek rýmuje s druhým a čtvrtým: ab ab cc db . Tagore někdy aktualizuje sloku tak, aby zahrnovala třířádkový ccc , a v některých případech rozšiřuje sloku o dvojverší se závěrečným rýmem b , pro hudební efekt. [jeden]
V roce 1912 si Tagore naplánoval cestu do Evropy, během níž se chtěl setkat s mnoha slavnými kulturními osobnostmi. Odlet z Indie se kvůli nemoci neuskutečnil 19. března, ale 27. května. V tomto mezidobí se Tagore, zatímco se zotavoval v Shelaidě ( angl. Shelaidaha ), ujal úkolu přeložit některé ze svých básní do angličtiny. [6] Později napsal své neteři Indiře Debi:
… Ale neměl jsem sílu si sednout a napsat něco nového. Vzal jsem tedy básně od Gitanjali a pustil se do jejich překládání jednu po druhé.
- 6. května 1913 [7]Než dorazil do Londýna , Tagore vyplnil několik sešitů s překlady. [7] Prvním posluchačem básní byl William Rothenstein , který je později seznámil s Williamem Yeatsem a dalšími. Indická společnost na jeho návrh vydala sbírku básní v nákladu 750 výtisků, jejíž předmluvu napsal Yeats. [osm]
První vydání vyšlo v Londýně v listopadu 1912, kdy Tagore na návrh svého syna Rothindronate odjel do USA a byl v Illinois . [9] To bylo obecně přijato příznivě a následující rok Macmillan vydal druhé vydání Gitanjali a překlady některých dalších Tagoreových sbírek poezie a příběhů. [deset]
Již v Indii se Tagore dozvěděl, že mu byla 13. listopadu 1913 udělena Nobelova cena za literaturu :
za hluboce procítěnou, originální a krásnou poezii, v níž se s mimořádnou dovedností projevilo jeho básnické myšlení, které se podle jeho vlastních slov stalo součástí literatury Západu.
Původní text (anglicky)[ zobrazitskrýt] kvůli jeho hluboce citlivým, svěžím a krásným veršům, jimiž se svou básnickou myšlenkou, vyjádřenou jeho vlastními anglickými slovy, s maximální dovedností učinil součástí západní literatury. - Nobelova cena za literaturu 1913 . nobelprize.org. Datum přístupu: 28. března 2011. Archivováno z originálu 10. srpna 2011.Bengálské a anglické vydání Gitanjali se výrazně liší. Ta druhá, známá také jako Songs offer , zahrnovala 51 veršů z bengálského vydání a verše z jiných sbírek: 18 z Gitimalya, 16 z Naivedya, 11 z Kheyya, 3 z Shishu a po jednom z Ghaitali, Smarana, Kalpana, Utsarga a Achalayatan. [jeden]
.