Mladá léta (film, 1959)

Young Years ( Ukrajinsky: Lita Molodії ) je sovětský hudební film z roku 1958 režírovaný Alexejem Mišurinem . Premiéra se konala 9. března 1959.

Ve filmu poprvé zazněla dnes populární píseň P. Mayborody na slova Andrey Malyshka „ Píseň o ručníku “ ( ukrajinsky: Píseň o ručníku ) v podání Alexandra Tarance .

Film vidělo v prvním roce uvedení 36,7 milionů diváků [1] [2] .

Děj

Hlavní postava filmu Natasha sní o složení přijímacích zkoušek na divadelní školu v Kyjevě . Je na návštěvě u babičky v hornickém městě.

V Hornickém paláci kultury se konal koncert. Sólista tanečního souboru Lyosik si vymkl nohu. Nataša Artyomenko je požádána, aby ho nahradila. Natasha nejprve odmítá, protože jede do Kyjeva na zkoušky na divadelní školu a za hodinu jí jede vlak. Ředitel Paláce kultury ji však přemluví, aby promluvila. Výsledkem je, že Natasha v oblečení chlapce spěchá na stanici.

Ve spěchu Natasha zapomene lístek na vlak . Zmateně stojí u vozu a pláče. Přijde k ní chlapík s kytarou jménem Sergey. Také nemá lístek, ale nutně se potřebuje dostat do Kyjeva, aby složil zkoušky na divadelní škole. Musí cestovat na střeše vagónu. Nataša se představí jako Lyosik a řekne, že jede do Kyjeva za sestrou.

Natasha má přítele dirigenta Volodyu. V Kyjevě se Sergej zamiluje do dívky Nataši, údajně Lesikovy sestry. Natasha si z něj dělá žert tím, že se převléká za Lesika.

Složit zkoušky pro Natashu a Sergeje je obtížné. Natasha přesvědčí Voloďu, aby požádala svého strýce z výběrové komise, aby jí a Sergeji pomohl, když vstoupí do školy. Sergej je pobouřen, když se o tom dozví. Nechce působit na něčí záštitu. Dívka se příští rok rozhodne jednat čestně, Sergey se také rozhodne vrátit do svého rodného Donbasu.

Na konci filmu, před odjezdem, se Sergej setkává s Natašiným „bratrem“. Po procházce si Sergej uvědomí, že „Lyosik“, se kterým cestoval na střeše auta do Kyjeva, je ve skutečnosti dívka Nataša, do které se zamiloval. Mladí lidé se líbají.

Obsazení

Ocenění

• 1959 – All-Union Film Festival v Kyjevě : První cena pro skladatele Platona Mayboroda [3] .

Kritika

V prvních recenzích filmu sovětští kritici poznamenali, že film zaujal upřímnou lyrikou a skutečným komediálním vtipem [4] [5] . V časopise Soviet Screen (1959, č. 12) autor recenze vyzdvihl uspokojivou práci kameramana, zdařilé ztvárnění pestré ukrajinské krajiny a také zaznamenal přítomnost ukrajinských prvků v hudební partituře filmu autor skladatel P. Mayboroda. Vyjádřil však také zmatení, proč byla práce tak velkého týmu vynaložena na realizaci tak falešného, ​​primitivního scénáře [5] .

Filmový kritik Georgy Kapralov napsal: „Takové filmy jako „Mladá léta“, Černomorochka „... rozdávají levnou cetku za estetický ideál, vytvářejí u některých diváků falešné představy o kráse“ [6] . Argumentoval: „Ve filmu „Mladá léta“ je duchovní krása člověka, umění, dílo umělce prezentováno jako laciný obraz - barevný, sentimentální, ale celkově bezmyšlenkovitý a nesmyslný. ... Nebýt mladé herečky, nepostrádající šarm, melodickou hudbu a živé tance, byla by obsahová chudoba filmu patrná na první pohled. Nyní je zahalena barevným oblečením, což některé diváky uvádí v omyl“ [7] .

Filmoví kritici Neya Zorkaya a Yuri Khanyutin si stěžovali, že film nepředstírá „něco víc než dát divákovi příležitost strávit hodinu a půl bezmyšlenkovitě“ [8] a „v letech mladých“ slyší pouze stepu a nedochází k vzrušenému tlukotu lidského srdce“ [9] . Filmový kritik Rostislav Yurenev vyjádřil názor: „Nectností komedie „Mladá léta“ byl nedostatek myšlení, stereotypní děj a obrazy nastavené špatným a mučenými změnami scénáře“ [10] .

Filmová kritička Svetlana Zinich kritizovala řadu hereckých počinů: „Omezené pohyby a nezřetelná mimika herců hrajících role Sergeje (V. Rudoy), Natašiny matky (E. Mashkara), dirigenta Volodya (V. Kulik) jsou obzvláště pozoruhodné." Výkon hlavní role přitom zhodnotila takto: „V rámci úkolu, který jí byl přidělen, přirozeně hraje představitelka hlavní role S. Živánková. Nedaří se jí však vnést nové rysy do již prověřené postavy své hrdinky“ [11] .

Sovětský filmový kritik Ivan Kornienko kritizoval film, spolu s dalšími komediemi, podle jeho názoru „postrádající skutečnou komedii“. Napsal: „Mladá léta“, „ Královna čerpací stanice “, „ Černomorochka “, „ Umělec z Kokhanovky “, „ Příběh Ptashkina “ se setkaly s tvrdou kritikou tisku a znovu pokračovaly v rozhovoru o vývoji komediální film, o potížích, s nimiž se tento žánr setkává » [12] .

Filmová kritička Nonna Kapelgorodskaya napsala: „... hudební film“ Young Years “ (1958) podle scénáře Alexandra Shaikeviče vyvolal vlnu negativních recenzí, i když zde zněla kouzelná hudba Platona Mayborody. Podoba hrdinky (S. Živankov) v pánském oblečení (tato situace je mnohem zřetelněji ztělesněna ve filmovém umění) vypadala přitažená za vlasy a uměle“ [13] . Ona také poukázala na to komedie kreslila “obzvláště tvrdou kritiku” když to bylo ukazováno v USA [14] .

Filmový kritik Howard Thompson v The New York Times poukázal na to, že „barevný snímek je krásný, maluje úspěšné jarní plátno se slunečnou modrou oblohou, jiskřivými řekami, květinovou výzdobou a nejčistším městem“. Poznamenal, že nejkrásnější je „valčík v podání hrdinky Světlany Živankové, odvážný, sebevědomý a opravdová pastva pro oči“. Zároveň nechápal, „jak mohla tvář slečny Živankové, ověnčená čepicí a parukou, oklamat pana Rudoye nebo někoho jiného“ [15] . Obecně hodnotil „tento importovaný nesmysl jako hloupou, uhrančivou hudební hříčku“ [15] .

Umělecký kritik Boris Berest (Kovalev) uvedl: „Námět a režijní prostředky připomínají žánr opereta-vaudeville se sklonem k tendenčnímu patriotismu. Jak samotný film, tak hra hlavních představitelů (S. Živankov - Natálka Artemenko, V. Rudoy - Sergej) se nevyznačovaly žádnou originalitou“ [16] . Zároveň poznamenal, že „sovětští kritici stále nemohou přijít na to, proč je každý komediální film „domácí“ produkce, nemluvě o zahraničních filmech, vždy mnohem úspěšnější než film „ideologicky udržovaný“. Napsal: „Důvod nespočívá jen v tom, že běžný divák je unavený z propagandisticky tendenčních, propagandisticko-produkčních nebo dokumentárně-kronikových filmů. Důvod spočívá v něčem hlubším“ [5] .

Filmový expert Alexander Fedorov poznamenal: „Televizní Mladá léta není příliš oblíbená a zdálo by se, že by film měl být diváky zcela zapomenut, ale i dnes, v 21. století, se o něm nadále píše. A překvapivě neexistují prakticky žádné negativní recenze, pouze nadšené…“ [17] .

Poznámky

1. ↑ Kudryavtsev S.V. Vaše kino. - M. : Double-D, 1998. - S. 417. - 492 s.
2. ↑ Fedorov, 2021 , str. 440.
3. ↑ Sovětské hrané filmy, 1968 , str. 17.
4. ↑ Umění, 1959, no. 2, str. čtrnáct.
5. ↑ 1 2 3 Berest, 1962 , str. 152.
6. ↑ Kapralov, 1960 , s. 6.
7. ↑ Kapralov, 1960 , s. 6-7.
8. ↑ Filmová ročenka 1959, 1961 , str. 51.
9. ↑ Filmová ročenka 1959, 1961 , str. 52.
10. ↑ Yurenev, 1964 , str. 423.
11. ↑ Zinich, 1966 , str. 131.
12. ↑ Kornienko, 1975 , str. 183.
13. ↑ Kapelgorodskaya, 2002 , s. 70.
14. ↑ Kapelgorodskaya, 2002 , s. 153.
15. ↑ 1 2 Thompson, 1961 , str. 36.
16. ↑ Berest, 1962 , str. 151.
17. ↑ Fedorov, 2021 , str. 441.

Literatura

• Kapralov G. O špatném vkusu a vysokém umění // Sovětská obrazovka. - 1960. - č. 23 . - S. 6-7 .
• Zorkaya N., Khanyutin Yu. Sovětské hrané filmy // Ročenka kinematografie 1959 / Ed. vyd. S.V. Drobashenko. - M .: Umění, 1961. - S. 3-62. — 534 s.
• Berest B. Dějiny ukrajinské kinematografie  (ukrajinské) . - New York: Vědecké partnerství im. Ševčenko, 1962. - S. 151-153. — 272 s.  (ukr.)
• Yurenev R.N. Sovětská filmová komedie. - M. : Nauka, 1964. - S. 423. - 537 s.
• Zinich S.G. Filmová komedie. Konflikt. Charakter. Žánr  (ukrajinský) . - Kyjev: Mystetstvo, 1966. - S. 131. - 165 s.  (ukr.)
• sovětské celovečerní filmy. Komentovaný katalog / Pod obecnou. vyd. K. I. Piotrovskij, N. A. Glagoleva. - M .: Umění, 1968. - T. 4 (1958-1963). - S. 16-17. — 824 s.
• Kornienko I.S. Kinematografie sovětské Ukrajiny. Stránky historie. - M .: Umění, 1975. - S. 183-184. — 240 s.
• Kapelgorodska N.M. Renesance domácí kinematografie: Zápisky současného  (ukrajinského) . - Kyjev: AVDI, 2002. - S. 70, 153. - 164 s.  (ukr.)
• Thompson N. Ruský muzikál: 'Vlak jede do Kyjeva' v premiéře na Cameo  (anglicky)  // New York Times. - 1961. - 10. dubna. — S. 36 . Archivováno 9. března 2020.  (Angličtina)
• Fedorov A.V. Tisíc a jeden nejvýdělečnější sovětský film: názory filmových kritiků a diváků. - M . : OD "Informace pro každého", 2021. - S. 440-441. — 1134 s.