Dao Te Ching
Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od
verze recenzované 23. listopadu 2019; ověření vyžaduje
31 úprav .
Tao de jing ( čínsky trad. 道德經, ex. 道德经, pchin-jin Dào Dé Jīng , zvuk ( inf. ) , „Kniha cesty a důstojnosti“) je základním zdrojem učení a jednou z vynikajících památek čínského myšlení, která měla velký vliv na kulturu v Číně a po celém světě. Hlavní myšlenka tohoto díla – koncept Tao – je interpretována jako přirozený řád věcí, který nepřipouští vnější zásahy, „nebeskou vůli“ nebo „čistou nicotu“. Spory o obsah knihy a jejího autora trvají dodnes.
Uvádí se [1] , že celkový počet klasických komentářů k Tao Te Ťingu dosahuje 700, z nichž se do současnosti dochovalo 350. Počet komentářů v japonštině je asi 250.
Autorství
Tradičně je autorem knihy Lao-c' ( VI . - V. století př. n. l.), takže někdy nese kniha jeho jméno. Obraz Laozi, téměř bez životopisných údajů, a proto záhadný a tajemný, přitahoval taoisty , kteří postupně zahájili proces jeho zbožštění. Již v prvních staletích našeho letopočtu se Lao-c' proměnil v Boha, věčného a všemohoucího, - tak se objevuje v textech 2.-5. n. E. [2]
Historička Sima Qian navrhla, že autorem knihy by mohl být další Konfuciův současník , Lao Lai-tzu nebo státník Čou Dan, o kterém je známo, že 129 let po Konfuciově smrti
navštívil qinského vládce Hsien-gong .
Někteří učenci ( Liang Qichao , Gu Jiegang ) se domnívají, že současný text Tao Te Ching nese jasný otisk pozdější doby, než je doba života Lao Tzu. Bylo navrženo, že kniha byla napsána v éře Zhan-guo ( 4. - 3. století před naším letopočtem) a nemá nic společného s Laozi. Jejich odpůrci ( Guo Moruo a další), aniž by popírali propast mezi roky života Lao Tzu a dobou objevení se Tao Te Ching, tvrdí, že tato práce je prezentací učení Lao Tzu ústně předávaného v té době. svými následovníky.
Obsah
Pojednání Tao Te Ching se skládá z 81 kapitol. Ústředním pojmem je nevyslovitelné (1), prázdné (4), neviditelné (14) a věčné (32) Tao , které předcházelo rozlišení mezi Nebem a Zemí (6). Obraz Tao je voda (78).
Člověk, který si uvědomil Tao, se nazývá moudrý muž (7). Je přátelský a upřímný (8). Mezi ctnosti patří také spravedlnost, mír, stálost (16) a přirozenost (23). Tyto vlastnosti jsou projevy Tao : Tao neustále vyvolává nekonání (37). Na konci pojednání jsou zmíněny tři ctnosti : filantropie, šetrnost a skromnost (67).
Projevem Tao je Te (10, 21), které je však primárnější než ctnosti. Kromě toho de „vyživuje“ věci (51).
Pojednání obsahuje i politické body. Kritizováno je zejména bohatství: „Urozenost je jako velké životní neštěstí“ (13). „Šlechtici“ jsou naopak základem šlechticů (39). Vysoké daně jsou kritizovány (75). Nejlepší vládce je ten, kdo se neukáže (17). Moudrý muž se vyhýbá luxusu a excesům (29). Pojednání odsuzuje agresivní kampaně, které vedou ke zkáze (30-31). Optimální je pouze malý stav (80).
V pojednání je patrný negativní postoj ke konfuciánství, neboť konfuciánské ctnosti (lidskost, moudrost, spravedlnost, synovská zbožnost ) svědčí o zapomnění Tao (18-19, 38). Učení plodí jen pokrytectví.
Jazyk, tradice komentářů a překlady
Jazyk Tao Te ťingu je poněkud odlišný od klasického jazyka té doby, často vynechává oficiální slova a spony, proto pojednání často umožňuje nejednoznačný výklad. V různých taoistických školách jsou známy stovky komentářů k Tao Te Ching. Bylo publikováno mnoho překladů do jiných jazyků a jen v ruštině existuje více než tucet různých překladů, které se místy výrazně liší.
Známé jsou i esoterické komentáře , ve kterých jsou kapitoly vnímány jako návody na vnitřní alchymii a dosažení nesmrtelnosti. Text Tao te ťingu je tak populární, že někdy není možné odlišit autorovy myšlenky od výkladů a od systémů, které se inspirují tímto textem. Jedním z nejuznávanějších komentářů je komentář Wang Bi (226-249).
Nejstarší komentář patří k Heshang Gong ( čínsky 河上公), byl vytvořen během dynastie Han.
Škola nebeských průvodců se drží esoterických komentářů Xiang'er ( čínsky 想爾) [3] .
Ve verzi nalezené na Mawandui jsou výrazné stylistické rozdíly a v této verzi jsou dvě části pojednání obráceny.
Nejslavnější překlad Tao Te-ťingu byl proveden do sanskrtu v 7. století. V roce 1788 byl pořízen překlad „Tao Te-ťing“ do latiny a od té doby pokusy o překlady na Západě neustaly, jejich celkový počet dosahuje asi 250 [4] . Co do počtu překladů je tedy Tao Te-ťing na druhém místě po Bibli , která byla přeložena do více než 2300 jazyků a dialektů [5] .
V roce 1895 se o pojednání začal zajímat Lev Tolstoj a za jeho redakce vznikl překlad z francouzštiny. V ruské verzi to znělo jako Tao-te-king a jako její autor byl uveden Lao-Si . Tao samotné bylo přenášeno jako Tao , mudrc – jako svatý muž , de – jako ctnost . Konstantin Balmont v roce 1908, když překládal pojednání , označil
Tao jako „Cestu“.
Překlady do ruštiny
- 1893 - 1894 , Jevgenij Popov a Lev Tolstoj - Neúplný překlad, zhotovený podle německých a francouzských textů. Poprvé vydáno v roce 1910 pod názvem „Výroky čínského mudrce Lao-Tze, vybrané L. N. Tolstým“.
- 1894 , Daniil Konissi - První kompletní překlad do ruštiny, editoval Leo Tolstoy.
- 1908 , Konstantin Balmont - Zkrácený překlad vyrobený v blankversu.
- 1950 , Yang Hing-shun (zkaženo ze skutečného jména Yang Xingshun 杨兴顺) - Oficiální překlad do ruštiny Číňanem. Nejznámější, publikovaný a nejoblíbenější překlad.
- 1971 , Valery Pereleshin - Poetický překlad
- 1992, A. Kuvshinov - "Kniha cesty a síly", překlad a komentář, "VIKO", Novosibirsk
- 1994 , Yu Kang - sémantický a poetický překlad
- 1994. Z čínštiny zařídila Natalia Dobrochotová-Mayková. Dubna, Sventa, 1994.
- 1996 , Oleg Borushko, "Tao Te Ching", Lao Tzu, poetické aranžmá - poprvé v ruštině. Moskva, Vagrius, ISBN 5-7027-0037-6 . 8. Četné reedice
- 1996 – Překlad vydán redakcí RBA
- 1999 , I. I. Semenenko "LAOZI - Ocitněte se v Tao" - doprovázeno klasickým komentářem Wang Bi (III. století n. l.) k Tao Te Jing : (M .; Nakladatelství "Republic", 1999. ISBN 5-250 - 02678-8 )
- Velká sbírka překladů do ruštiny od různých autorů . Mezi nimi je jeden z nejvíce komentovaných v překladu Malyavin V.V.
- Lao Zi Dao Te Ching: Vzorová e-kniha , LAO ZI nejkomplexnější e-kniha ZDARMA ve formátu PDF a HTM, obsahuje 50 překladů v 6 různých rozvrženích od Sanmayce.
- Tao Te Ching. Proso-rytmický překlad ze staré čínštiny a výzkum A. E. Lukjanova, poetický překlad V. P. Abramenka. Moskva: Nakladatelství Steelservice, Institut Dálného východu Ruské akademie věd, Taiji Research Society. 2008. - 452 s.: nemoc.
- Tao Te Ching, přeložil G. A. Tkachenko („Luishi chunqiu. Jara a podzimy pana Lu“. Moskva, „Myšlenka“, 2001)
- Tao Te Ťing: Kniha o způsobu života / Comp. a překlad V. V. Malyavin. M., Feoriya. 2010
- Andrej Volyňskij, básnická úprava
- Tao Te Ching. Ruský přepis Elizarov P.A. Text navržený tak, aby zjednodušil porozumění DDT moderním čtenářům, aniž by ztratil zaměření na smyslově-logické vnímání. Aktualizované stránky také obsahují komentáře a články o taoismu.
- Tao de jing: zkušenost ruského překladu / Per. z čínštiny od K. Petrosjana. - Riga, 2019. - 160 s. ( ISBN 978-9934-19-954-7 )
- Kondratiev-Lutkovsky V. N. Canon of the Tao-path and its good power-Te, Kyjev 2020 https://romandaom.blogspot.com/2020/05/9.html
- Michail Obrazcov. Překlad hedvábného rukopisu Lao Tzu, Tao Te Ching, založený na univerzálních významech hieroglyfů. Překlad je obsažen v knize Okno do Číny: https://disk.yandex.ru/i/d-q9OByo-mFVgA
- Lao Tzu. Tao Te Ching / Lao Tzu // Východní moudrost; za. z čínštiny, komp., předmluva, komentář. V.V. Malyavin. - Moskva: Nakladatelství AST, 2021. - S. 164-335 - (Světové dědictví). ISBN 978-5-17-134805-2
Viz také
Poznámky
- ↑ Alan KL Chan, Daode Jing a jeho tradice, v Taoism Handbook, ed. Livia Kohn, 2000
- ↑ E. A. Torčinov. Starší starší nebo starší dítě: Kdo napsal „Tao-Te-ťing“? (ruština) // E. A. Torčinov. taoismus. "Tao Te Ching". SPb., 1999. Archivováno 16. listopadu 2017.
- ↑ Text Xiang'er archivován 28. října 2009 na Wayback Machine Text Xiang'er archivován 24. prosince 2008 na Wayback Machine
- ↑ LaFargue, Pas, "On Translating Tao-te-ching", 1998
- ↑ Victor Mair, Tao Te Ching: Klasická kniha integrity a cesty. 1990
Literatura
- Golovacheva L. I. K textové analýze 38. zhangu "Daodejing" // Teoretické problémy studia literatury Dálného východu: abstrakty. 12. vědecký conf. M., 1986. Část 1. str.73-81.
- Golovacheva L.I. O rekonstrukci struktury "Daodejing" // Teoretické problémy studia literatury Dálného východu. M., 1988. Část 1. - S. 67-73.
- Golovacheva L. I. "Před včerejším večerem se mi zdálo o rozhovoru s Guo Mo-jo ...": Úvahy o překladech a studiu "Daodejing" // Sborník V Intern. vědecký conf. „Problémy literatury Dálného východu“ . 27. června – 1. července 2012 Petrohrad, 2012, svazek 1. S.81-88.
- Demin R. N. Svědectví Alexandra Polyhistora o Pythagorejcích a odstavec 55 „Tao Te Ching“ // Srovnávací analýza univerzálního a národního ve filozofii: Sborník z celoruské konference. SPb., 2006. S.51-58.
- Karapetyants A. M. , Krushinsky A. A. Moderní úspěchy ve formální analýze „Tao de jing“ // Od magické moci k morálnímu imperativu: kategorie de v čínské kultuře. M., 1998.
- Kobzev A. I. "Tao de jing" // Duchovní kultura Číny : encyklopedie. M., 2006. svazek 1: Filosofie. str. 227-232.
- Kobzev A.I. "Tao Te Ching" // Velká ruská encyklopedie . M., 2007. V.8.
- Kozhin P.M. Hodnota alternativ v analytické metodě "Daodejing" // Bulletin Novosibirské státní univerzity. Řada: Historie, Filologie. 2012. Vol.11. č. 10. S.151-155.
- Ksenzov P. V. Citace z Lao Tzu v pojednání „Han Fei Tzu“ a jejich vztah k úplným verzím „Tao Te Ching“ // Bulletin Moskevské univerzity : Ser. 13: Oriental Studies. 07/2003. č. 3. S.95-102.
- Kychanov E. I. Tangut Apocrypha o setkání Konfucia a Lao Tzu // XIX. vědecká konference o historiografii a pramenném studiu dějin asijských a afrických zemí. SPb., 1997. S.82-84.
- Martynenko N. P. Studium sémantiky starověkých forem psaní textu „Tao de jing“ jako nezbytná součást studia dějin taoismu // Bulletin Moskevské univerzity. Řada 7. Filosofie. č. 3. 1999. S. 31-50.
- Lukyanov A.E. Tao de jing: předfilosofie a filozofie // Filosofické vědy . 1989. č. 2. S.46-54.
- Lukyanov A.E. První filozof Číny // Bulletin Moskevské státní univerzity. Řada 7: Filosofie. 1989. č. 5. S.43-54.
- Lukyanov A.E. Laozi: filozofie raného taoismu. M., 1991.
- Lukyanov A.E. Lao Tzu a Konfucius: Filosofie Tao. M., 2001. 384 s.
- Lukyanov AE Racionální charakteristiky Tao v systému „Tao Te Ching“ // Racionalistická tradice a modernita. Čína. M., 1993. S. 24-48.
- Lukyanov A.E. "Tao Te Ching" // Duchovní kultura Číny: Encyklopedie. M., 2008. V.3: Literatura. Jazyk a písmo. str. 289-293.
- Maslov A. A. Záhada Tao. Svět Tao Te Ching. M., 1996.
- Maslov A. A. Hádanky, tajemství a kódy Tao de jing. Rostov na Donu, 2005. 272 s.
- Mjall L. Pochopení 'Tao Te Ching' // Vědecké poznámky Státní univerzity v Tartu. Tartu, 1981. Vydání 558. str. 115-126.
- Myshinsky A. L. K historii ruské sinologie: o materiálu sovětské daologie v letech 1917-1985. // Společnost a stát v Číně. T. XLV. M., 2015. 1. díl. str. 336-385.
- Myshinsky A.L. Studium raného taoismu v SSSR // Čína: historie a modernita: Sborník stáží IX. vědecko-praktické. Conf., 21.-23. října 2015 - Jekatěrinburg, 2016. S.105-159.
- Panfilov V.S. O paradoxech Tao Te Ching // Petrohradská orientální studia: Almanach. SPb., 1997. Vydání 9. str. 435-446.
- Potashov F. I. Sociálně-etické charakteristiky člověka v „Tao de jing“ // Filosofie cizího Východu o sociální podstatě člověka. M., 1986.
- Savrukhin A.P. Koncept Tao a styl „Tao de jing“ // XIX. vědecká konference „Společnost a stát v Číně“. Ch. I. M., 1988. S. 106-108.
- Savrukhin A.P. "Tao De Ching" o začátcích // XX. vědecká konference "Společnost a stát v Číně" Část I. M., 1989. S.58-60.
- Spirin V.S. Harmonie luku a lyry očima Lao-c' // Písemné památky a problémy dějin kultury národů Východu. XIV. M., 1981. Část 1.
- Spirin V.S. Struktura, sémantika, kontext 14. odstavce "Tao Te Ching" // Písemné památky a problémy dějin kultury národů Východu. XX. M., 1986. Část 1.
- Spirin V.S. "Sláva" a "Hanba" v § 28 "Tao Te Ching" // Písemné památky a problémy dějin kultury národů Východu. XXII. M., 1989. Část 1.
- Jurkevič A. G. Rané taoistické pojetí Tao-„Cesty“ a přístupy ruských sinologů k interpretaci „Tao Te Ching“ // Bulletin Ruské univerzity přátelství národů. Série: Filosofie. 2012. č. 4. S. 77-88.
- Jurkevič A. G. Výklady „Tao te ťing“ v sovětské/ruské sinologii: problém svévole překladatelů // Sinologie, japanistika a tibetologie v Rusku a Francii: historie a perspektivy / Sestavil: A. G. Jurkevič; pod celkovou Ed.: A. A. Maslová. M., 2013. S.188-226.
- Yang Hingshun . Starověký čínský filozof Lao Tzu a jeho učení. M.-L., 1950.
Odkazy
Tematické stránky |
|
---|
Slovníky a encyklopedie |
|
---|
V bibliografických katalozích |
---|
|
|