Dao Te Ching

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 23. listopadu 2019; ověření vyžaduje 31 úprav .

Tao Te Ching
wenyan 道德經
Žánr posvátný text
Autor Lao Tzu
Původní jazyk čínština (wenyan)
Logo Wikisource Text práce ve Wikisource
 Mediální soubory na Wikimedia Commons
Tao Te Ching
tradiční čínština : 道德經
Zjednodušená čínština : 道德经
pchin-jin : Dàodéjīng Poslouchejte  ( inf. )

Tao de jing ( čínsky trad. 道德經, ex. 道德经, pchin-jin Dào Dé Jīng , zvuk  ( inf. ) , „Kniha cesty a důstojnosti“) je základním zdrojem učení a jednou z vynikajících památek čínského myšlení, která měla velký vliv na kulturu v Číně a po celém světě. Hlavní myšlenka tohoto díla – koncept Tao  – je interpretována jako přirozený řád věcí, který nepřipouští vnější zásahy, „nebeskou vůli“ nebo „čistou nicotu“. Spory o obsah knihy a jejího autora trvají dodnes.

Uvádí se [1] , že celkový počet klasických komentářů k Tao Te Ťingu dosahuje 700, z nichž se do současnosti dochovalo 350. Počet komentářů v japonštině je asi 250.

Autorství

Tradičně je autorem knihy Lao-c' ( VI  . - V. století př. n. l.), takže někdy nese kniha jeho jméno. Obraz Laozi, téměř bez životopisných údajů, a proto záhadný a tajemný, přitahoval taoisty , kteří postupně zahájili proces jeho zbožštění. Již v prvních staletích našeho letopočtu se Lao-c' proměnil v Boha, věčného a všemohoucího, - tak se objevuje v textech 2.-5. n. E. [2]

Historička Sima Qian navrhla, že autorem knihy by mohl být další Konfuciův současník  , Lao Lai-tzu nebo státník Čou Dan, o kterém je známo, že 129 let po Konfuciově smrti navštívil qinského vládce Hsien-gong .

Někteří učenci ( Liang Qichao , Gu Jiegang ) se domnívají, že současný text Tao Te Ching nese jasný otisk pozdější doby, než je doba života Lao Tzu. Bylo navrženo, že kniha byla napsána v éře Zhan-guo ( 4.  - 3. století před naším letopočtem) a nemá nic společného s Laozi. Jejich odpůrci ( Guo Moruo a další), aniž by popírali propast mezi roky života Lao Tzu a dobou objevení se Tao Te Ching, tvrdí, že tato práce je prezentací učení Lao Tzu ústně předávaného v té době. svými následovníky.

Obsah

Pojednání Tao Te Ching se skládá z 81 kapitol. Ústředním pojmem je nevyslovitelné (1), prázdné (4), neviditelné (14) a věčné (32) Tao , které předcházelo rozlišení mezi Nebem a Zemí (6). Obraz Tao je voda (78).

Člověk, který si uvědomil Tao, se nazývá moudrý muž (7). Je přátelský a upřímný (8). Mezi ctnosti patří také spravedlnost, mír, stálost (16) a přirozenost (23). Tyto vlastnosti jsou projevy Tao : Tao neustále vyvolává nekonání (37). Na konci pojednání jsou zmíněny tři ctnosti : filantropie, šetrnost a skromnost (67).

Projevem Tao je Te (10, 21), které je však primárnější než ctnosti. Kromě toho de „vyživuje“ věci (51).

Pojednání obsahuje i politické body. Kritizováno je zejména bohatství: „Urozenost je jako velké životní neštěstí“ (13). „Šlechtici“ jsou naopak základem šlechticů (39). Vysoké daně jsou kritizovány (75). Nejlepší vládce je ten, kdo se neukáže (17). Moudrý muž se vyhýbá luxusu a excesům (29). Pojednání odsuzuje agresivní kampaně, které vedou ke zkáze (30-31). Optimální je pouze malý stav (80).

V pojednání je patrný negativní postoj ke konfuciánství, neboť konfuciánské ctnosti (lidskost, moudrost, spravedlnost, synovská zbožnost ) svědčí o zapomnění Tao (18-19, 38). Učení plodí jen pokrytectví.

Jazyk, tradice komentářů a překlady

Jazyk Tao Te ťingu je poněkud odlišný od klasického jazyka té doby, často vynechává oficiální slova a spony, proto pojednání často umožňuje nejednoznačný výklad. V různých taoistických školách jsou známy stovky komentářů k Tao Te Ching. Bylo publikováno mnoho překladů do jiných jazyků a jen v ruštině existuje více než tucet různých překladů, které se místy výrazně liší.

Známé jsou i esoterické komentáře , ve kterých jsou kapitoly vnímány jako návody na vnitřní alchymii a dosažení nesmrtelnosti. Text Tao te ťingu je tak populární, že někdy není možné odlišit autorovy myšlenky od výkladů a od systémů, které se inspirují tímto textem. Jedním z nejuznávanějších komentářů je komentář Wang Bi (226-249).

Nejstarší komentář patří k Heshang Gong ( čínsky 河上公), byl vytvořen během dynastie Han.

Škola nebeských průvodců se drží esoterických komentářů Xiang'er ( čínsky 想爾) [3] .

Ve verzi nalezené na Mawandui jsou výrazné stylistické rozdíly a v této verzi jsou dvě části pojednání obráceny.

Nejslavnější překlad Tao Te-ťingu byl proveden do sanskrtu v 7. století. V roce 1788 byl pořízen překlad „Tao Te-ťing“ do latiny a od té doby pokusy o překlady na Západě neustaly, jejich celkový počet dosahuje asi 250 [4] . Co do počtu překladů je tedy Tao Te-ťing na druhém místě po Bibli , která byla přeložena do více než 2300 jazyků a dialektů [5] .

V roce 1895 se o pojednání začal zajímat Lev Tolstoj a za jeho redakce vznikl překlad z francouzštiny. V ruské verzi to znělo jako Tao-te-king a jako její autor byl uveden Lao-Si . Tao samotné bylo přenášeno jako Tao , mudrc  – jako svatý muž , de  – jako ctnost . Konstantin Balmont v roce 1908, když překládal pojednání , označil Tao jako „Cestu“.

Překlady do ruštiny

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Alan KL Chan, Daode Jing a jeho tradice, v Taoism Handbook, ed. Livia Kohn, 2000
  2. ↑ E. A. Torčinov. Starší starší nebo starší dítě: Kdo napsal „Tao-Te-ťing“?  (ruština)  // E. A. Torčinov. taoismus. "Tao Te Ching". SPb., 1999. Archivováno 16. listopadu 2017.
  3. ↑ Text Xiang'er archivován 28. října 2009 na Wayback Machine Text Xiang'er archivován 24. prosince 2008 na Wayback Machine
  4. ↑ LaFargue, Pas, "On Translating Tao-te-ching", 1998
  5. ↑ Victor Mair, Tao Te Ching: Klasická kniha integrity a cesty. 1990

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky
Slovníky a encyklopedie