Don Juan neboli Kamenná hostina

Don Juan neboli Kamenná hostina
Dom [1] Juan ou le Festin de pierre
Žánr	komedie
Autor	molière
Původní jazyk	francouzština
datum psaní	1665
Datum prvního zveřejnění	1682
Text práce ve Wikisource
Mediální soubory na Wikimedia Commons

„Don Giovanni, aneb Kamenná hostina“ (jméno „Don Giovanni nebo kamenný host“ se také často vyskytuje v ruských překladech ) je komedie o pěti jednáních od Molièra , napsaná v roce 1665 . Poprvé představen 15. února 1665 v Palais-Royal Theatre .

Historie vytvoření

Po zákazu hry Tartuffe v roce 1664 představuje Molière novou výzvu pro společnost a duchovenstvo. Bere příběh o sevillském libertinovi Donu Juanovi , oblíbeném ve Francii, a vytváří na jeho základě odvážnou, ve své době, komedii mravů .

Premiéra se konala 15. února 1665 v Palais Royal v Paříži, ale po patnácti představeních Moliere hru stáhl z repertoáru v obavě z nového skandálu . Za života Moliera se již komedie na jevišti nehrála a nevyšla (první publikace s cenzurovanými výjimkami pochází z roku 1682 ). Po zastavení představení v Paříži byla zveřejněna pomluva pana de Rochemonta Úvahy o Moliérově komedii pod názvem "Kamenná hostina" , kde autor obvinil Moliera z bezbožnosti a ztotožnil ho s titulní postavou komedie.

V roce 1677 z podnětu vdovy po Molièrovi, herečky Armande Bejartové, zahrál komedii ve verších Tom Corneille. Tato verze pokračovala na jevišti až do roku 1847 , kdy byl původní Molièrův text vrácen na scénu v divadle Comédie Française v Paříži .

V Rusku komedii poprvé uvedlo Alexandrinské divadlo v Petrohradě 5. května 1816 (Don Giovanni - pan Sosnitsky , Elvira - paní Valberkhova ). První překlad komedie s názvem „Don Juan aneb kamenný host“ vytvořil I. Valberkh v roce 1816.

Postavy

• Don Juan , syn dona Luise
• Elvira , manželka Dona Juana
• Don Carlos a Don Alonzo , Elvirini bratři
• Don Luis , otec Dona Juana
• František , žebrák
• Charlotte a Mathurina , rolnické ženy
• Pierrot , rolník
• Socha velitele
• Guzmán , Elvirin jezdec
• Sganarelle , Laviolet a Ragotin , služebníci Dona Giovanniho
• Dimansh , obchodník
• Laramé , tulák
• Duch

Děj

První dějství

Sganarelle v rozhovoru s Elviriným stájníkem Guzmanem nadává Donu Giovannimu a říká, že...

největší hříšník, jakého kdy Země nosila, násilník, pes, ďábel, Turek, kacíř, který nevěří v posmrtný život, ani ve svaté, ani v Boha, ani v peklo, vede tu nejbeštiálnější existenci, kanec Epikuros, skutečný voluptuář, který si zacpává uši všem křesťanským nabádáním a všechno, čemu věříme, považuje za nesmysl...

(dále - v překladu V. S. Lichačeva)

Objeví se Don Juan. Zasvětí Sganarelle do tajemství své nestálosti:

... všechny krásky mají právo nás okouzlit: naše srdce patří postupně všem, bez výjimky, jak první, tak poslední <...> láska k jedné mě neudělá nespravedlivým k ostatním <.. .> Vzdávám hold každému, jak příroda velí ...

Jsou přerušeni náhlým zjevením Elviry. Obviňuje Dona Juana ze zrady a zrady. Don Juan jí cynicky odpovídá. Elvira mu předstírá trest nebes. Don Juan je ale k výhrůžkám lhostejný – zajímá ho pouze nové milostné dobrodružství.

Akt II

Pierrot se své snoubence Charlotte chlubí, že zachránil z moře dva tonoucí lidi, z nichž jeden je urozený gentleman. Don Juan se ukáže jako vznešený gentleman, a jakmile spatří pěknou selku, okamžitě ji pozve, aby se stala jeho manželkou. Pierrot je nespokojený, ale jako odpověď dostává jen facky. Don Juan chce odejít s Charlotte do důchodu, ale potkává Maturinu, které se mu také podařilo naklonit. Dívky se začnou hádat, ale Don Juan je oba uklidní, protože každá zná skutečnou pravdu . Tulák Larame varuje dona Juana, že ho hledá dvanáct jezdců. Don Juan prchá.

Třetí dějství

Don Juan v přestrojení za rolníka a Sganarelle v přestrojení za lékaře procházejí lesem. Don Juan vyzve žebráka, kterého potká, aby se rouhal o minci a kousek chleba. Žebrák odmítá a dává přednost hladovění. Don Juan si v dálce všimne lupičů, kteří šlechtice napadli. Spěchá na pomoc. Zachráněným šlechticem je Don Carlos, Elvirin bratr. Don Alonzo požaduje okamžitou smrt pro zrádce, ale Don Carlos z vděčnosti za záchranu souboj odloží. Don Juan a Sganarelle pokračují ve své cestě k hrobu velitele zabitého Donem Juanem. Don Juan se smíchem zve sochu velitele na večeři. Socha přikývne.

Čtvrté dějství

Jeho věřitel Dimansh přichází do domu Dona Juana. Don Juan se ho obratně zbavuje. Don Luis, otec dona Juana, přesvědčí svého syna, aby se napravil, ale dona Juana se slova starého muže nedotknou. Elvira se už nemodlí, aby se k ní vrátila, ale aby alespoň činila pokání a obrátila se k Bohu. Don Juan mu nabídne, že s ním zůstane na noc. Objeví se socha velitele a pozve dona Juana k sobě na zpáteční večeři.

Páté dějství

Don Juan oznamuje otci své pokání, ale ve skutečnosti je v jeho slovech jen pokrytectví. On to káže

pokrytectví je módní neřest a všechny módní neřesti následují ctnost. V současné době je role ctnostného člověka nejvděčnější ze všech rolí a řemeslo pokrytce je nejvýnosnější ze všech řemesel <…> pokrytectví je privilegovaná neřest; zavírá všem ústa a užívá si beztrestnosti…

Don Carlos požaduje odpověď za urážku způsobenou Elvíře. Don Juan pokrytecky ospravedlňuje vše příkazem Nebes. Don Juan je duch v podobě ženy pod závojem a v podobě Času s kosou v ruce. Duch varuje, že pokud Don Juan nebude činit pokání, čeká ho smrt. Don Juan s mečem se řítí na ducha. Objeví se socha velitele. Do Dona Juana zasáhne blesk, doprovázený silným úderem hromu. Země se otevře a pohltí ho; z místa poruchy vyšlehne velký plamen. Sganarelle, který zůstal sám, přiznává, že ano

ten nešťastník po tolika letech služby nedostal nic než jednu útěchu: na vlastní oči vidět, jaký trest stihl mého pána za bezbožnost! ..

Divadelní představení

První výroba

První představení se konalo 15. února 1665 v divadle Palais Royal za účasti Lagrange (v roli Dona Juana), Molière (Sganarelle), Madame Duparc (Elvira), Louis Bejart (Don Louis), Du Croisy ( Don Alonzo a Pierrot), paní Debry (Maturin), paní Molière (Charlotte), Debry (Larame) atd.

Pozoruhodné produkce

• 1795 - první inscenace v Rusku ve francouzštině: "Dřevěné divadlo" (bývalé divadlo Karla Knipera , které se stalo jedním z císařských divadel)
• 1816 – Alexandrinské divadlo ; Don Juan - Sosnitsky , Elvira - Valberkhova .
• 1876  ​​- Divadlo Maly , Moskva  - první inscenace v Rusku bez střihů a úprav ve prospěch herce Berga (v roli Sganarelle); v dalších inscenacích ve druhém obsazení jej nahradili Pravdin , Don Juan - Lensky , Elvira - Yermolova , Charlotte - Samoilova , Matyurin - Muzil-Borozdina , Pierrot - Muzil ).
• Alexandrinské divadlo (1880, ve prospěch Petipy a aka Dona Juana, Sganarelle - Varlamov , Elvira - Dyuzhikova , Don Luis - Leonidov , Pierrot - Ardi , Dimanche - Zubov ),
• Michajlovské divadlo , francouzština soubor, Petersburg (1881),
• Gorevoy Theatre , Moskva (1890; Don Juan - Petipa , Sganarelle - Gradov-Sokolov , Sashin ),
• 1902 - Divadlo Korsh , Moskva
• 1910  - Alexandrinské divadlo , Petrohrad - představení nastudované V. Meyerholdem , kulisy A. Golovina za účasti Y. Jurjeva (Don Giovanni) a K. Varlamova (Sganarelle); představení představovalo hudbu JF Rameaua .
• 1914 - Sergievsky Nar. dům, Moskva.

Z inscenací v Rusku na zemské scéně jsou nejznámější: Nové divadlo, Charkov (1877); divadlo "Solovtsov" , Kyjev (1912; r. a Don Juan - N. M. Radin ).

• Leningrad. akademický Státní činoherní divadlo (bývalé Aleksandrinskij, 1922 a 1932; r. Meyerhold a Solovjov; Don Juan - Y. Yuryev , Sganarelle - Gorin-Goryainov , Charlotte - Time , Matyurina - Karjakin ) .
• 1. stát sovy. divadlo, Omsk (1921),
• Gor. divadlo, Samara (1924), divadlo. Azizbekov (r. Tuganov, 1926),
• 1941 – Divadlo. Bauman, Moskva (; r. Krasnjanskij a Lukjanov, art. Varpeh ; Don Giovanni - K.I. Makedonskij, Sganarelle - Čerkasov .
• 1947  - Theatre Athenaeum, Paříž - představení za účasti Louise Jouveta v roli Dona Juana.
• 1950 - Leningradské divadlo komedie (r. N. Rashevskaya , umělecký ředitel M. Bobyshov ; Don Giovanni - B. Smirnov , Sganarelle - Vladimir Uskov).
• 1953  - Národní divadlo v Paříži - produkce Jeana Vilara , který také hrál titulní roli; v roli Sganarelle - D. Sorano, v roli Elviry - M. Chaumette; představení bylo uvedeno v Moskvě a Leningradu během divadelního turné po SSSR v roce 1956 .
• 2004  - Divadlo Komissarzhevskaya , Petrohrad - dir. A. Morfov, za účasti A. Bargmana (Don Juan), V. Bogdanova (Sganarelle), E. Igumnové (Elvira) a dalších.
• 2007  - Marigny Theatre - Robert Hossein  - dir. Philippe Torreton (hrál také titulní roli), za účasti Jean Paul Farre (Sganarelle).

Poznámky

1. ↑ Název hry ve francouzštině používá staré hláskování šlechtického titulu titulní postavy Dom , zatímco v samotné hře Molière vždy hláskuje běžnější Don .

Zdroje

• Molière, Works, sestavil A. M. Gorbunov, Book Chamber, Moskva, 2003.
• http://lib.ru/MOLIER/molier2_1.txt (komentáře G. Boyadzhieva)
• http://www.maly.ru/history/repertuar/repertuar6.html
• https://web.archive.org/web/20080509183523/http://www.site-moliere.com/ressources/comedien.htm

Odkazy

• Text hry "Don Juan" (přeložil A. V. Fedorov)