Dorpmüller, Julius

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 22. června 2018; kontroly vyžadují 3 úpravy .
Julius Heinrich Dorpmüller
Julius Heinrich Dorpmüller
13. říšský ministr železnic
2. února 1937  - 23. května 1945
Předchůdce Paul von Eltz-Rubenach
Nástupce Ne
generální ředitel Reichsbahn
3. července 1926  – 23. května 1945
Předchůdce Rudolf Oyser
Nástupce příspěvek zrušen
Narození 24. července 1869 Elberfeld , provincie Rýn , Německá říše( 1869-07-24 )
Smrt 5. července 1945 (75 let) Malente , Šlesvicko-Holštýnsko , Trizonia( 1945-07-05 )
Jméno při narození Němec  Julius Heinrich Dorpmüller
Zásilka NSDAP
Vzdělání
Akademický titul Doktor technických věd
Postoj k náboženství luteránství
Ocenění

Německá říše

Řád Rudého orla 4. třídy

nacistické Německo

Rytířský kříž válečný záslužný kříž s meči Plank Zlatý stranický odznak NSDAP.svg
bitvy
Místo výkonu práce
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Julius Dorpmüller ( německy :  Julius Heinrich Dorpmüller ; 24. července 1869 , Elberfeld  - 5. července 1945 , Malente ) byl německý státník .

V roce 1893 absolvoval Vyšší technickou školu v Cáchách . V roce 1893 vstoupil do státních služeb, pracoval na Pruské železniční správě, od roku 1898 vládní stavební úředník železničního ředitelství v Saarbrückenu . 30. prosince 1903 inspektor drah a továren železničního ředitelství Saint-John - Saarbrücken.

Od roku 1907 pracoval v Číně, kde radil čínské vládě při stavbě železnic; vedoucí technické kanceláře ředitelství továrny Qingdao . Od roku 1908 autorizovaný a hlavní inženýr státních drah Číny dohlížel na stavbu cca. 700 km železnic.

V roce 1917 byl vyhnán z Číny, která vyhlásila válku Německu a v roce 1918 byl převelen k železničnímu vojsku. Podává se na Kavkaze . Po demobilizaci 23. prosince 1919 byl jmenován vrchním stavebním poradcem essenských drah.

16. května 1922 prezident Říšského železničního ředitelství v Opelnu a 1. října 1924 v Essenu. Od 1.7.1925 stálý zástupce generálního ředitele a od 6.4.1926 generální ředitel německých Reichsbanns.

Od června 1933 předseda správní rady a rady Říšského svazu dálnic, od roku 1935 člen Říšské rady dopravy; člen Akademie německého práva. Po rezignaci barona P. von Eltz-Rübenacha byl 2. února 1937 jmenován říšským ministrem dopravy a předsedou správní rady říšských dálnic.

19. září 1943 byl vyznamenán Rytířským křížem za vojenské zásluhy a 24. července 1944 za něj obdržel meče.

Ve vládě K. Dönitze (květen 1945) působil jako ministr dopravy a spojů. Spolu se členy Dönitzovy vlády byl zatčen britskými úřady ve Flensburg-Munwiku. Zemřel v táboře o dva týdny později.

Literatura

Odkazy