Dubna kolonie volavek popelavých

Dubna kolonie volavek popelavých
IUCN kategorie - III ( přírodní památka )
základní informace
Náměstí	93,59 ha
Datum založení	11. dubna 1984
Umístění
56°40′26″ s. sh. 37°52′22″ východní délky e.
Země	Rusko
Předmět Ruské federace	moskevský region
Plocha	Taldom městská čtvrť
Dubna kolonie volavek popelavých
Dubna kolonie volavek popelavých

Dubna kolonie volavek popelavých  je přírodní památka regionálního (regionálního) významu Moskevské oblasti , která zahrnuje přírodní komplexy cenné z ekologického a vědeckého hlediska, které vyžadují zvláštní ochranu pro zachování jejich přirozeného stavu:

• dobře zachovalé přírodní komplexy niv;
• stanoviště vzácných druhů zvířat uvedených v Červené knize Ruské federace a v Červené knize Moskevské oblasti.

Přírodní památka byla založena v roce 1984 [1] . Umístění: Moskevská oblast, městský obvod Taldomsky , asi 1,5 km severně od vesnice Okayomovo , městský obvod Sergiev Posad, Moskevská oblast. Pro zamezení nepříznivých antropogenních vlivů na přírodní památku bylo na územích k ní ze severu a severozápadu vytvořeno ochranné pásmo. Rozloha přírodní památky je 93,59 ha. Přírodní památka zahrnuje území, kde se dříve nacházela kolonie volavek popelavých a její bezprostřední přírodní prostředí.

Popis

Území přírodní památky se nachází v Moskevské oblasti Hornovolžské nížiny v oblasti rozvoje vodně-ledovcových a starověkých aluviálně-vodně-ledovcových plochých, nerovnoměrně odvodněných plání. Střecha předkvartérních uloženin oblasti je zastoupena jíly z období jury. Absolutní nadmořské výšky v hranicích přírodní památky se pohybují od 125,8 m n. m. (okraj vody v řece Dubna) do 128 m n. m. (na hřebenové kótě podél koryta).

Přírodní památník se nachází na nivě řeky Dubna (přítok řeky Volhy) na jejím středním toku. Záplavové plochy byly vytvořeny v relativních výškách 1–1,5 m nad okrajem vody v korytě řeky Dubna. Povrchová ložiska v hranicích přírodní památky jsou zastoupena především rašelinou, rašelinnými hlínami, dále nivními písky se štěrkem a oblázky, hlínou a písčitou hlínou. Sklony hlavní plochy nivy nepřesahují 1–2 stupně.

Uvnitř nivy se nacházejí protáhlé bažinaté a zatopené mrtvé ramena různé velikosti. Staré koryto řeky se táhne v délce 4 km podél severozápadní hranice území. Šířka deprese tvořené starým korytem Dubna je až 14–15 m. V bažinatých oblastech se aktivně rozvíjejí fytogenní reliéfotvorné procesy s tvorbou homolovitého nanoreliéfu.

Podél hranic území přírodní památky procházejí úseky koryt řeky Dubna. Podél severozápadní hranice se táhlo bažinaté a zarostlé staré koryto řeky a podél jihovýchodní hranice nový kanalizovaný kanál. Hydrologický tok na území přírodní památky směřuje do napřímeného úseku řeky Dubna. Zatopené úseky mrtvých ramen jsou dlouhé až 300-600 m. Délka napřímeného a kanalizovaného koryta Dubna podél hranice přírodní památky je více než 3 km. Šířka koryta je 15–20 m. V centrální části území ve směru od severu k jihu byl položen meliorační kanál o šířce cca 6–8 m.

Půdní pokryv na podmáčeném území přírodní památky je reprezentován kombinacemi nivních humus-glejových, nivních humus-glejových a nivních rašelino-glejových půd.

Flóra a vegetace

V přírodní památce na územích přiléhajících ke korytu řeky Dubna a jezeru mrtvého ramene se střídají vrbové rákosové rašeliniště s oblastmi černých olší, houštiny jasanových vrb a jednotlivých stromů vrby pyatichinkovoy.

Lesy černé olše na ostrovech a na březích mrtvého ramene tvoří olše černá s jedinou příměsí vrby bílé a vrby pětihvězdičkové. Průměr kmenů olše je 30-50 cm, v podrostu se vyskytuje třešeň ptačí, vrby jasanové a pětihvězdičkové, černý rybíz, maliník, méně se vyskytuje kalina obecná a šípek májový. Chmel obecný je místy hojný. V porostech těchto lesů dominuje kopřiva dvoudomá, hojný je často lipnice luční. Vyskytuje se lišejník hnědý, hořkosladký, rákos jižní, dvukistník rákosovitý, chistek bahenní, kyčelník obecný, kyčelník obecný, struna trojdílná, veronika dlouholistá, nora hrbolatá, ostřice pobřežní.

V prohlubni mrtvého ramene se střídají trsy křovinatých vrb (popelavé, pětihvězdičkové) a rákosin, někdy s jednotlivými keřovými vrbami. Při okraji rákosinového rašeliniště, kterému naprosto dominuje rákos jižní, se hojně vyskytují kopřivy a rákosovité prameniště. Po keřových vrbách se vine echinocystis laločnatý, místy se vyskytují maliny.

Podél břehu mrtvého ramena se v houštinách rákosí vyskytuje manník velký, mochna bahenní, zyuzník evropský, okřehek a některé další druhy.

Podél napřímeného koryta Dubna a melioračního příkopu vede polní cesta s plevelem (kopřiva, řeřicha divoká, pelyněk obecný, kohoutek).

Vodní a polovodní vegetaci podél koryta Dubny zastupují žluťásek vaječný, jezírko brilantní, šípek obecný, jitrocel chastukha, veronika jarní, ptačinec obojživelný, okřehek plovoucí, okřehek trojlaločný a další druhy. Podél pobřeží jsou vyvinuty skupiny kopřiv a trávy, častěji s rákosovitým dvuhkidnikem a sveřepem bez křídlatky.

Na plevelných loukách (podél cesty a melioračního příkopu) dominují kopřivy, lopuch velký, telata obecná a polní, pelyněk obecný, plot nový, Echinocystis lobata. Vyskytuje se bolševník sibiřský, třížeber bez zápachu a další plevelné a ruderální druhy.

Fauna

Druhové složení fauny obratlovců území je typické pro zralé lužní lesy černé olše na severu Moskevské oblasti. Zároveň se zde vyskytuje řada druhů, které jsou pro území kraje velmi vzácné.

Na území přírodní památky je zaznamenáno 75 druhů suchozemských obratlovců, z toho 1 druh obojživelníků, 1 druh plazů, 68 druhů ptáků a 5 druhů savců.

Faunistický komplex suchozemských obratlovců je založen na druzích charakteristických pro lužní vlhké lesy černé olše a bažinaté říční nivy středoevropského Ruska.

V rámci přírodní památky lze rozlišit dva hlavní zookomplexy (zooformace): zooformaci vlhkých lužních vysokých trav s vrbami a jednotlivými stromy a zooformaci blízkovodních a vodních biotopů.

Syrové lužní vysoké trávy s houštinami rákosí, kopřiv, lipnice luční a dalších bylin s tvrdým stonkem, s vrbovými keři a izolovanými černými olšemi v prostoru mezi masivní olší černou a řekou Dubnou obývají savci z losů, divoká prasata; tady přichází liška; na suchých „ostrovech“ pobřežních hřebenů podél starého kanálu Dubna jsou zaznamenáni obyčejní krtek a obyčejný ježek.

Zde se minimálně od roku 1978 nacházela kolonie volavek popelavých, jejichž hnízda se nacházela na černých olších na okraji celistvé olše černé; v roce 1983 bylo sečteno 29 hnízd, v roce 1986 23-26 obydlených hnízd. V roce 1987 ptáci toto místo opustili a vytvořili novou kolonii 300 m západně od původní v ochranném pásmu této přírodní památky - v olši černé ve čtvrti 154 při hranici s čtvrtí 163; v roce 1989 zde bylo zaznamenáno minimálně 33 hnízd. Tato „nová“ kolonie existovala minimálně do roku 1990. V březnu 1991, před příletem volavek, zde bylo napočítáno 44 hnízd; v červnu 1994 byla kolonie nalezena opuštěná, soudě podle stavu hnízd, ptáci ji opustili nejpozději v letech 1992-1993. V současné době jsou na místě kolonie pouze tři neobydlená polorozpadlá hnízda. Jedním z významných negativních faktorů, které ovlivnily zánik kolonie, byl jarní lov kachen (podél rekultivačního kanálu v blízkosti kolonie zde bylo nalezeno několik loveckých plošin). Dalším takovým faktorem byla degradace hlavních krmných stanic volavek v důsledku činnosti samotné kolonie a dalších faktorů.

I přes vymizení volavčí kolonie je území přírodní památky stále cenné jako hnízdiště vzácných druhů ptactva. V hnízdní sezóně teritoriální jeřáb obecný (druh zapsaný v Červené knize Moskevské oblasti; hnízdo bylo nalezeno počátkem 80. let, hnízdění se stále předpokládá), sýkora modřinka nebo princezna (druh zařazený v červeném Kniha Ruské federace a Červená kniha Moskevské oblasti) a jestřáb pěnice (druh uvedený v Červené knize Moskevské oblasti); V období hnízdění hnízdí nebo jsou pozorováni i moták bahenní, strakapoud malý, ťuhýk, vrána popelavá, pěnice zahradní, vrba, pěnice popelavá, chata luční, modrásek, slavík, červenka, sýkora modřinka, čočka obecná, strnad rákosový. V období kočování jestřáb, krahujec, krkavec, sýkora koňadra, pýchavka. Dále zde žije orel velký (druh uvedený v Červené knize Ruské federace a Červené knize Moskevské oblasti), luňák černý, hrdlička obecná, klintukh, datl tříprstý (druhy uvedené v Červená kniha Moskevské oblasti), Pygmejská sova (vzácný a zranitelný druh, který není uveden v Červené knize Moskevské oblasti, ale potřebuje neustálou kontrolu a sledování v regionu).

Z plazů je to ještěrka živorodá, z obojživelníků žába obecná.

Vodní a semivodní biotopy na území přírodní památky jsou zastoupeny napřímeným korytem řeky Dubné (na jejíchž obou březích jsou umělé hráze zarostlé plevelem), rekultivačním kanálem a mrtvými rameny v místě starého kanál řeky Dubna. Hnízdí zde kachna divoká, píšťalka, lopata, nosič, černyš, pěnice bahenní, jezevec; volavka popelavá, racek černohlavý, rybák obecný (vzácný a zranitelný druh, který není uveden v Červené knize Moskevské oblasti, ale potřebuje neustálou kontrolu a pozorování v regionu) a pobřežní ptactvo. Při jarním tahu v letech s výraznými povodněmi se hromadí různé druhy kachen: kachna divoká, vigin, píšťalka, suchar, pintail (druh uvedený v Červené knize Moskevské oblasti), kachna chocholatá, ryšavka; v období migrace je zaznamenán ledňáček říční (druh uvedený v Červené knize Moskevské oblasti), na podzim a v zimě se stehlíky a červánky živí semeny plevelů podél pobřežních hradeb.

Předměty zvláštní ochrany přírodní památky

Chráněné ekosystémy: zachovalý úsek nivy řeky Dubna s plochami vlhkých travních porostů olše černé a černé olše-břízy, vrbových a vrbových rašelinišť, pobřežní vodní vegetace řeky a mrtvého ramene.

Biotopy chráněné v moskevské oblasti, stejně jako další vzácné a zranitelné druhy zvířat uvedené níže.

Chráněné v moskevské oblasti, stejně jako další vzácné a zranitelné druhy zvířat:

• druhy uvedené v Červené knize Ruské federace a v Červené knize Moskevské oblasti: orel velký, sýkora evropská (sýkora, nebo princezna);
• druhy uvedené v Červené knize Moskevské oblasti: luňák černý, jeřáb popelavý, pintail, hrdlička obecná, hlaváč, ledňáček říční, datel tříprstý, jestřáb pěnice;
• druhy, které jsou vzácnými a zranitelnými taxony, které nejsou zahrnuty v Červené knize Moskevské oblasti, ale potřebují neustálé sledování a pozorování v regionu: rybák obecný, puštík lesní, datel bělohřbetý.

Poznámky

1. ↑ Rozhodnutí výkonného výboru Moskevské oblastní rady lidových poslanců ze dne 11. dubna 1984 č. 501 „O zefektivnění sítě chráněných přírodních oblastí v Moskevské oblasti“ . AARI . Získáno 23. srpna 2021. Archivováno z originálu dne 16. srpna 2021. (neurčitý)

Literatura

• Nařízení vlády Moskevské oblasti ze dne 18. listopadu 2019 č. 836/39 „O schválení pasportů pro zvláště chráněné přírodní oblasti regionálního významu nacházející se v městské části Taldom Moskevské oblasti“ . Oficiální internetový portál vlády Moskevské oblasti (19. listopadu 2019). Staženo: 23. srpna 2021. (neurčitý)