Evropský mechanismus směnných kurzů ( ERM , anglicky European Exchange Rate Mechanism, ERM ) je mechanismus pro regulaci směnných kurzů , který zavedlo Evropské společenství v březnu 1979 jako součást Evropského měnového systému (EMS) za účelem snížení směnného kurzu. kolísání měn členských zemí Evropské unie .
Mechanismus stabilizace národních měn byl nezbytný v procesu vytváření ekonomicky měnové unie a pro zavedení společné měny - eura .
Mechanismus ERM je založen na rigidním vztahu mezi směnnými kurzy měn států EU. Pouze tzv. " Normální vibrace ". Amplituda oscilací se v průběhu času měnila. Před zavedením eura byly směnné kurzy navázány na ECU (ECU, „basket currency“, jejíž kurz byl určován váženým průměrem koše měn jednotlivých členských zemí EU).
Pro všechny měny byl nastaven „ evropský měnový had “ (maximální přípustná amplituda kolísání směnného kurzu vzhledem k centrální paritě). V první fázi nesměla překročit 2,25 %. Pouze Itálie měla možnost rozšířit amplitudu na +/- 6 %. Případné přesčasové výkyvy směnného kurzu byly kompenzovány vládní intervencí.
Účast Irska v systému ERM způsobila, že irská libra byla navázána na libru šterlinků . Porušení parity bylo způsobeno náhlým přeceněním libry šterlinků. Během tohoto období se Spojené království (na rozdíl od Irska) neúčastnilo ERM. Náhlý nárůst hodnoty britské měny proto nemohl způsobit nárůst hodnoty irské libry o více než 2,25 %, což nebylo v souladu s principy ERM.
Spojené království vstoupilo do ERM v roce 1990 , ale již v roce 1992 muselo tento systém opustit poté, co byla libra šterlinků vystavena značným výkyvům směnného kurzu v důsledku velkých spekulativních transakcí ( na libru spekuloval zejména George Soros ). Pád libry šterlinků 16. září 1992 vešel do historie jako Černá středa . Důsledky těchto událostí donutily Spojené království přehodnotit svůj přístup k měnové politice. Dynamika přijatá 16. září způsobila posílení ekonomiky a ten den byl nakonec přejmenován na „Bílou středu“.
1993 se amplituda kurzových výkyvů rozšířila na 15 % v důsledku velkých spekulativních transakcí, jejichž obětí se stal francouzský frank a další měny.
Dne 31. prosince 1998 byly zmrazeny směnné kurzy zemí - budoucích členů tzv. " eurozóny " ve vztahu k ECU . Samotné ECU bylo nahrazeno novou měnou - eurem (při zachování parity 1 EUR = 1 ECU).
V roce 1999 systém ERM nahradil ERM II.
K počtu měn účastnících se systému z roku 1999 byla přidána řecká drachma a dánská koruna (avšak již v roce 2001 Řecko přijalo euro jako svou měnu).
Maximální povolená odchylka směnných kurzů v ERM II je +/- 15 % vůči centrálnímu euru (Dánská centrální banka však omezila „měnového hada“ na původních 2,25 %).
S rozšířením Evropské unie 1. května 2004 byly nové členské centrální banky povinny vstoupit do ERM II. Měny jednotlivých zemí to musely dělat v různých časech – v souladu s bilaterálními dohodami.
Estonská koruna , litevský litas a slovinský tolar vstoupily do ERM II již 28. června 2004. Kyperská libra , lotyšský lat a maltská lira - 2. května 2005. Slovenská koruna - 28. října 2005. Později byly tyto měny nahrazeny eurem .
Měny tří největších států mezi novými členy - polský zlotý , česká koruna a maďarský forint - by se měly v příštích letech připojit k ERM II.[ kdy? ]
Podmínkou vstupu zemí do eurozóny je udržení své měny v systému ERM po dobu dvou po sobě jdoucích let a rovněž splnění dalších 4 požadavků na konvergenci měn (maximální schodek rozpočtu by neměl přesáhnout 3 % HNP, částka veřejného dluhu - 60 % HDP, dlouhodobé úrokové sazby z úvěrů - 2 % průměrné úrovně tohoto ukazatele pro tři země EU s nejstabilnějšími cenami, inflace - 1,5 % průměrné úrovně tohoto ukazatele za tři země EU s nejnižší mírou inflace.
V roce 2020 vstoupily do ERM II Chorvatsko a Bulharsko [1] [2] .
| Měna | Kód | centrální kurz | Oscilační amplituda |
|---|---|---|---|
| bulharský lev | BGN | 1,95583 | patnáct % |
| dánská koruna | DKK | 7,460 38 | 2,25 % |
| chorvatská kuna | HRK | 7,53450 | patnáct % |