| biskup Evfimy | ||
|---|---|---|
|
||
| 29. srpna 1860 – 17. října 1863 | ||
| Předchůdce | Ioanniky (Gorsky) | |
| Nástupce | Ioanniky (Rudnev) | |
|
||
| 2. prosince 1856 – 29. srpna 1860 | ||
| Předchůdce | Platón (Thebean) | |
| Nástupce | Theofylakt (Gubin) | |
| Jméno při narození | Petr Ivanovič Belikov | |
| Narození | 20. prosince 1813 ( 1. ledna 1814 ) | |
| Smrt |
17. (29. října), 1863 (49 let) Saratov |
|
Biskup Evfimy (ve světě Pyotr Ivanovič Belikov ; 20. prosince 1813 - 17. října 1863 ) - biskup ruské pravoslavné církve , biskup Saratov a Tsaritsyn .
Narodil se 20. prosince 1813 v osadě Radkovskoye v okrese Korochinsky v provincii Kursk v rodině úředníka .
Zpočátku studoval na Kurském teologickém semináři, po kterém vstoupil na Kyjevskou teologickou akademii .
2. května 1839 byl tonsurován mnichem ; 1. srpna on byl vysvěcen hierodeacon , a 16. srpna hieromonk ; 27. září byl jmenován učitelem na Vladimírském teologickém semináři a 31. prosince téhož roku mu byl udělen titul mistr.
Od 23. června 1841 - inspektor Vladimírského teologického semináře .
8. června 1846 byl povýšen do hodnosti archimandrita .
Dne 14. března 1847 byl rektorem Vladimírského teologického semináře a rektorem kláštera Trinity Daniel v Pereslavl-Zalessky.
V roce 1852 byl povolán do Petrohradu na řadu bohoslužeb a 7. července byl jmenován rektorem Novgorodského teologického semináře a rektorem novgorodského Antonievského kláštera .
2. prosince 1856 byl vysvěcen na biskupa Starorusského , vikáře novgorodské diecéze .
Od 29. srpna 1860 - biskup Saratovský a Tsaritsyn .
Ukázal příklad skvělého arcipastýře-pracovníka. Jeho píle udivovala okolí. Přes svou tělesnou slabost a nemoc velmi málo dbal na osobní klid a spánek. Vstával jsem každý den v pět hodin ráno, přes den si jen velmi málo odpočinul, ale nespal, ale seznamoval se s aktuální literaturou. Spát chodil nejdříve v 11-12 hodin večer a zařídil se tak, aby si mohl v noci číst.
Biskup Evfimy se na cestách po diecézi neomezil na zběžnou recenzi, ale jako správný pastýř pečlivě studoval stav stáda a duchovenstva.
Jeho Milost věnovala svým chráněncům velkou péči a pozornost, učila je někdy 5-7 hodin v řadě: vysvětloval jim povinnosti, dal jim seznam knih nezbytných pro jejich služební činnost.
Do zkrášlení Saratovské katedrály investoval mnoho osobních prostředků a práce.
Již v posledních dnech svého života, vyčerpaný nemocí, nepřestal pracovat. Biskup, unavený sezením, poklekl ke stolu a několik hodin pracoval v této pozici.
Zemřel 17. října 1863 v Saratově. V posteli ležel asi dva týdny. V této době sepsal podrobnou závěť, zbavil se všech církevních i osobních záležitostí do posledního detailu, dokonce dal příkazy k jeho pohřbu a připomenutí. Dvakrát se přiznal a měl účast na Svatých Kristových tajemstvích, přijal svěcení nemocných. K vyjádření lékařů o možnosti uzdravení řekl: „Podvádějí sebe i mě. Vím lépe než oni všichni, že už nemůžu vstát... Nevážím si života. Zatím jsem viděl jen porody a nemoci. A v budoucnu nepředvídám nic lepšího než práci a nemoc, a přesto chci žít s ohledem na nadcházející potíže pro vlast, pro církev, pro duchovenstvo a pro víru samotnou ... “ V noci před smrtí Vladyka nařídil přečíst odchod. Následující ráno strávil v úzkostech, ale nezaznělo od něj jediné slovo stížnosti, jediný výraz slabosti. Ve dvanáctou hodinu dne požádal o přečtení akatistu Pánu Ježíši. Pak nařídil, aby nikdo neopouštěl dům. Od tří hodin žehnal všem, kdo se s ním přišli rozloučit. Pak se uklidnil, jako by usnul, a dvě hodiny tak ležel. Potom si dvakrát povzdechl a pokojně se odebral k Pánu.
Byl pohřben v katedrále, v uličce Vzkříšení dolního katedrálního kostela.