Ukazatel rozptylu

Indikační čára rozptylu neboli fázová funkce v teorii rozptylu světla je úhlové rozložení intenzity rozptýlené složky optického nebo elektromagnetického záření, které je určeno rozměry rozptylovače, jeho geometrickým tvarem a relativním indexem lomu [1] .

Fyzický význam

V těch případech, kdy je předmět (například částice aerosolu ve vzduchu) nebo prvek objemu média osvětlen proudem elektromagnetického záření, pak se působením dopadající vlny stává sekundárním emitorem indukovaného energii a znovu ji odráží v různých směrech. Energie rozptýleného pole je zpravidla rozložena nerovnoměrně v různých úhlech [2] .

Ukazatel rozptylu tedy svým vzhledem určuje rozptylové vlastnosti předmětu nebo elementárního objemu média. V teorii rozptylu fotonů je fyzikální význam indikace rozptylu shodný s funkcí hustoty pravděpodobnosti, která popisuje pravděpodobnost odrazu fotonu od rozptylujícího se objektu pod určitým úhlem [3] . Při popisu rozptylu pomocí maticových operátorů indikatrix odpovídá prvnímu prvku M 11 Mullerovy matice [4] .

Podle zavedené tradice je indikatrix rozptylu normalizována v celém rozsahu prostorových úhlů na jednotu [5] :

S jistou mírou konvenčnosti jej lze charakterizovat parametrem asymetrie nebo tzv. středním kosinusem [5] :

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Tuchin, 2006 , Absorpční a rozptylové průřezy, funkce rozptylové fáze, s. 165.
  2. ↑ Scattering indicatrix // Index - Easton. - M  .: Sovětská encyklopedie, 1953. - S. 31. - ( Velká sovětská encyklopedie  : [v 51 svazcích]  / šéfredaktor B. A. Vvedensky  ; 1949-1958, v. 18).
  3. ↑ Tuchin, 2015 , Teoretický popis, str. jedenáct.
  4. ↑ Tuchin, 2015 , Interakce světla s náhodným single-scattering médiem, str. 66.
  5. ↑ 1 2 Bohren, Huffman, 1983 , Extinction, Scattering and Absorption, str. 72.

Zdroje