Clitia

clitia

Clytia
(umělec Nicholas Colomel )
Mytologie starověké řecké náboženství
Podlaha ženský
Otec Oceán
Matka Tethys
V jiných kulturách Clytia
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Klitia ( starořecky Κλυτία ) je postava z řecké mytologie . Možná Oceanid , dcera Oceanus a Tethys [1] .

Clytia je nymfa, jejíž lásku odmítl bůh Apollo. Trpěla jeho lhostejností a v slzách neustále sledovala sluneční kotouč. Přestala jíst a pít. Jen rosa občas zvlhčila nešťastné rty. Nymfa se nakonec proměnila ve slunečnici a otočila hlavu po slunci.

— Moderní slovník-příručka: Antique world. Comp. M.I.Umnov. M.: Olimp, AST, 2000

Zamiloval se do Hélia [2] , ale byl jím odmítnut. Vyprávěla o lásce Helia k Levkofoye svému otci Orhamovi, pánu Achaemenia , který Levkofoye pohřbil do země. Clytia zemřela hlady a proměnila se v květ heliotropu [3] .

V pozdějších autorech (kvůli obecnému ztotožnění Apollóna se sluncem) Apollónův milovaný , který, když ho opustil, zemřel na úzkost a podle Ovidiových Metamorfóz se proměnil v květinu.

V kultuře

Slavná mramorová busta v Britském muzeu v Londýně nesoucí jméno Clitia je ve skutečnosti portrétem neznámé Římanky . Asteroid (73) Clytia , objevený v roce 1862, je pojmenován po Clytii . Poslední obraz britského umělce Fredericka Leightona je „Clytie“ ( angl.  „Clytie“ , 1895-1896, Leighton House Museum ). Zobrazuje jeho milovanou - dramatickou herečku a modelku Dorothy Dean .

Poznámky

  1. Agbunov M. Starověké mýty a legendy. — M. : Mikis, 1994.
  2. Hesiodos, fr.351 M.-U.
  3. Ovidius. Metamorfózy IV 207-270

Literatura