| Bayuzak Kozhabek | |
|---|---|
| kaz. Bayuzak Kozhabek | |
| Jméno při narození | Bayuzak Rakhimovič Kozhabek |
| Datum narození | 12. června 1929 |
| Místo narození | Kishi Zhalanash Kazak autonomní socialistická sovětská republika (nyní vesnice Akai Nusipbekov Raiymbek okres , Almaty oblast Kazachstánu ) |
| Datum úmrtí | 2001 |
| Státní občanství |
SSSR Kazachstán |
| obsazení | romanopisec , překladatel |
| Jazyk děl | kazašský |
Baiuzak Rakhimovich Kozhabek ((Albani)) ( kazašský Baiuzak Kozhabek ; 12. června 1929 , Kishi Zhalanash Kazašská autonomní socialistická sovětská republika (nyní vesnice Akai Nusipbekov, okres Rayymbek , Almaty Region of Kazachstán ) - 2001 sovětský spisovatel - 2001 , novinář , redaktor .
Narozen 12. června 1929 v rodině kolektivního farmáře ve vesnici Kishi Zhalanash na úpatí Terskey-Alatau . Otec - Kozhabek Rakhim byl komunistou od roku 1929 a také organizátorem kolektivní farmy "Kishi Zhalanash"; od roku 1962 byl tajemníkem stranické organizace JZD, předsedou rady obce a vedoucím statků. Kozhabek Rakhim uměl pouze číst, takže Bayuzak Rakhimovich pracoval jako jeho „sekretářka“ od 7 let. Jeho otec zemřel v roce 1966 a jeho matka - v roce 1968. Během válečných let pracoval Kozhabek Bayuzak na kolektivní farmě svého otce od svých 12 let.
V roce 1946 nastoupil na Kazašskou státní univerzitu , oddělení žurnalistiky. Od roku 1947, v kombinaci se studiem na univerzitě až do roku 1949, pracoval v časopise „Kommunist“ Kazašské SSR a v Kazašském rozhlase .
Od roku 1949 do roku 1967 - dopisovatel, redaktor, vedoucí redaktor literárně dramatického oddělení.
V roce 1951 promoval na fakultě žurnalistiky filologické fakulty Kazašské státní univerzity .
První literární zkouška byla spojena s překladem pohádky „Zlatá hora“ od Ivana Vazova . Příběh přeložený do kazaštiny byl poprvé vyjádřen ve vzduchu kazašského rádia . Přečetl ji Abdrakhman Asimzhanov v roce 1952. Od té doby přeložil více než 5000 beletristických děl a více než 60 celovečerních filmů: " Idiot" (podle stejnojmenného románu Fjodora Michajloviče Dostojevského ); Osud člověka (na motivy stejnojmenné povídky Michaila Aleksandroviče Sholokhova ); " Virgin Soil Upturned " (epizoda 2 a 3); " Quiet Flows the Don " (2 epizody, založené na stejnojmenném románu Michaila Sholokhova ); " Příběh o Leninovi "; " Fatima " " Jsme ze Semirechye "; " Jak vážně, tak v žertu "; „ Příběh o tom, jak se car Petr oženil s černochem “; " Jeho čas přijde "; "Rodina Uljanov" a další.
V letech 1958-1961 pracoval jako vedoucí vědecký redaktor filmového studia „ Kazakhfilm “.
V letech 1961-1965 šel vytvořit vlastní hru, v té době kazašský rozhlas a televize vysílaly dramatizace na motivy příběhů Čingize Ajtmatova „Tváří v tvář“, „Duseinova škola“, napsané ve spolupráci s překladatelem, literárním kritikem. a šéfredaktor repertoáru Ministerstva kultury Kazašské SSR - Kalzhan Nurmakhanov . Ve stejných letech napsal televizní hru "Můj syn" podle povídky G. Gubaie a rozhlasovou hru "Osud bubeníka" podle povídky A. Gajdara.
V letech 1967-1968 byl vedoucím oddělení Státního výboru Kazašské SSR pro vydavatelství, tisk a obchod s knihami. Pracoval jako šéfredaktor kazašské televize, komentátor ve Státním výboru pro televizní a rozhlasové vysílání Kazašské SSR.
V letech 1968-1989 byl vedoucím redakce Kazašské sovětské encyklopedie .
Od roku 1992 je ředitelem soukromého vydavatelství Atatek. Zabýval se tvorbou kompletní elektronické verze kazašské genealogie [1] .
Autor knih "Tarihi Nanym" (A., "Atatek", 1994), "Kazakhiya" ("Atatek", 1998) atd.
Dělal jsem překlady. Přeložil díla K. Miksata , S. Kurilova, W. Thackeraye , Mohammeda Babura.