| historický stav | |
| Kondinského knížectví | |
|---|---|
|
Systém uralských knížectví na mapě sibiřského chanátu , 16. století. |
|
| → XV - 1594 | |
| Hlavní město | Kartauzh (město Kondinsky) |
| jazyky) | Mansi |
| Náboženství | šamanismus , pohanství |
| Náměstí | ? |
| Počet obyvatel | 257 lidí (v roce 1628/1629) |
| Forma vlády | monarchie |
Knížectví Konda je sdružení kmenů Mansi , které existovalo od poloviny 15. do konce 16. století .
Zpočátku - úděl Pelymského knížectví . Skládal se ze dvou volostů : Velké a Malé Kondy. Hlavním městem Kondinského knížectví bylo Kondinské město (aka Kartauzh).
S. V. Bakhrushin v knize „ Ostyak and Vogul knížectví v 16.-17. století“ charakterizuje Kondské knížectví takto:
Z hlediska počtu obyvatel byla Konda největší součástí Pelymského knížectví: podle knihy yasak z let 1628/29 bylo ve dvou kondských volostech 257 lidí, v letech 1632 - 235 Voguli yasak platících yasak v Tobolsku , v letech 1652/53 - 243; podle údajů z počátku 17. století dostávali více než 48 % z celkového počtu yasaků pocházejících z okresu Pelym
- [1]V roce 1594 bylo knížectví Vogul Konda zlikvidováno Rusy za asistence Koda Ostyaků . Princ Agai s celou rodinou, s bratrem Kosyalim a synem Azypkou byl zajat. Car Fedor I. si přidal titul:
Velkovévoda Jugorsk, princ Obdorsk, Kondinskij a všech sibiřských zemí a severních zemí, vládce.
Na počátku 17. století došlo k pokusům získat zpět nezávislost na Rusku: v roce 1609 podnítil Kondinskij Murza Četyrko krajany ke vzpouře. Pokusy v letech 1611-1612. využít Čas potíží a obnovit nezávislost byly potlačeny guvernérem Peterem Islenevem. Potomci panovníků Kondinského knížectví se těchto povstání nezúčastnili.
Ve dvacátých letech 17. století [1] žila v Pelymu pokřtěná knížata Kondinskij Vasilij a Fjodor a po jejich smrti jeho vdova Daria a také synovec Vasilije a Fjodora, princ Andrei z Pelymu. Tito princové byli považováni za vládce svých zemí, ale podle královské listiny z roku 1624 nesměli cestovat do Kondy a knížectví vládli murzové (patřící do knížecího rodu knížat Kondy). Kníže Vasilij se navzdory zákazu vydal do Bolshaya Konda a shromáždil yasak, s nímž byl pelymský guvernér nespokojen.
Mezi kondinskými knížaty a pelymskými guvernéry došlo k boji o sbírku yasaků v okrese Pelymsky. Postupem času [2] byla ruská administrativa schopna redukovat roli vládců na ty, kteří jsou zodpovědní za výběr daní a křest.