Kolínská královská kronika ( lat. Chronica regia Coloniensis , německy Die Kölner Königschronik ) je rozsáhlé latinsky psané historické dílo ve 12. - 13. století . Několik rukopisů se dochovalo dodnes s určitými odchylkami v textech.
Kronika obsahuje obecné dějiny Německa , četné informace o historii jiných zemí, popisy křižáckých výprav a bojů proti herezím a také příběhy o různých zázračných událostech. Hlavní kronika pokrývá období historie od roku 689 do roku 1175 . Kronika má šest pokračování, která přinášejí zprávu o událostech do roku 1314, včetně kroniky Martina Poláka (1278).
V jednom z rukopisů se v předmluvě ke kronice píše, že ji sestavil soudce z Neuss. Vydavatelé a překladatelé kroniky do němčiny se domnívali, že kompilátorem původní verze byl jistý kolínský kanovník . Ale v roce 1997 M. Groten zjistil, že kronika pochází z kláštera Siegburg [1] .
Kolínská kronika obsahuje dopisy, zprávy, smlouvy a materiály z jiných kronik. Úvodní část kroniky je téměř celá věnována dějinám Kolína nad Rýnem a jeho biskupství a teprve od roku 1106 se prezentace týká dějin celého Německa a jeho císařů. Nejpodrobněji jsou popsány události vlády císaře Fridricha I. Barbarossy , dobytí Konstantinopole během čtvrté křížové výpravy a obléhání Damietty během páté křížové výpravy . Jsou uvedeny okolnosti, které vedly k položení kolínské katedrály v roce 1248 .
Text sestavený z několika dochovaných rukopisů publikoval v roce 1861 K. Pertz v edici "Historické památky Německa" , na jehož základě K. Platner přeložil kroniku do němčiny . V roce 1896 vydal W. Wattenbach přepracované a rozšířené vydání.
Kolínská kronika o slavných historických událostech.
V témže roce otřásl hlas hrdličky, hlas utrpení a neštěstí, zemí Kristovou až na samé hranice světa novou smutnou pověstí: svatá země Jeruzalémská, posvěcená nohama samotného Pána pro naši spásu byl uvržen, aby poskvrnil pohany, uzdravující kříž byl uchvácen nevěřícími a mezi křesťanským lidem došlo k masakru.
Když, jdouce dál, přišli na břeh řeky (10. června), císař, vzrušený po dlouhém úsilí, téměř proti vůli všech, vstoupil do řeky, aby se ochladil. A brzy, na příkaz toho, kdo vzal duši vůdce, našel císař v tomto proudu jeho smrt. Byli jsme z toho tak překvapeni, protože ta řeka nebyla příliš hluboká a většina potvrdila, že se dá přebrodit. Pouze Bůh, jehož mocné ruce nikdo nemůže uniknout a jemuž jsou podřízeni všichni, kdo nosí zeměkouli, udělal, co chtěl. Neměnný a neotřesitelný rozsudek vynesený jeho vůlí je samozřejmě spravedlivý, ale mohu-li to tak říci, nemilosrdný, vzhledem ke stavu svaté církve a dlouhé zkáze Země zaslíbené. Na tomto místě s takovými zprávami, které nás zarmoutily, náš styl slábne a dar řeči se ztrácí, nedokáže popsat smutek a žal mnoha poutníků...
Arcibiskup Konrád svolal církevní preláty, zemskou šlechtu a své ministranty, a zatímco po skončení slavnostní mše v den Nanebevzetí Panny Marie, poslouchal obrovský zástup lidí výzvy kazatelů, položil první kámen a pak na základě pověření mistra papeže a své, jakož i z pověření legáta a všech biskupských vikářů kolínské církve oznámil věřícím dosud neslýchané -rozhřešení pro ty, kdo přispějí nebo pošlou svůj příspěvek na stavbu kostela. Právě od této doby začala s velkými náklady stavba nového kostela svatého Petra, kolínského dómu, neuvěřitelné výšky a délky.