Lycosura

Likosura ( řecky Λυκόσουρα [2] ) je horská vesnice v Řecku . Nachází se v nadmořské výšce 540 metrů nad mořem [1] na svahu hřebene Lykeo , na poloostrově Peloponés . Nachází se v jihozápadní části periferní jednotky Arcadia na periferii Peloponésu poblíž hranic s Messinií , 11 kilometrů západně od Megalopolis , 34 kilometrů jihozápadně od Tripolisu a 165 kilometrů jihozápadně od Athén . Zahrnuto v komunitě (dim) Megalopolis . Počet obyvatel 37 podle sčítání lidu v roce 2011 [2] . Obyvatelé se zabývají pěstováním plodin a zvířat. Obcí prochází místní silnice Khomeris— Kastanochorion, vedoucí do svatyně Diova lycea na hoře Lyceo. U silnice je krásný starý kostel.

Historie

Do roku 1926 ( ΦΕΚ 73Β ) se obec jmenovala Astala ( Αστάλα ) [3] . Přejmenováno podle starověkého města Lycosura ( starořecky Λυκόσουρα , lat.  Lycosura ) [4] , posvátného města Arkádců na jižním svahu hory Lyceo. Podle Pausanias byl zakladatelem města král Lycaon , který dal Diovi přídomek Lycaean a založil Lykijské hry ( Likei, Λύκαια ) [5] . V Likosuře žil král Arkádských Clitoriskterý založil město Clitoris, která mu dala jméno [6] . Ve městě byl chrám Artemis Hegemony (Vůdkyně), svatyně místní bohyně Despiny (Lady), dcery Poseidona , s oltářem pro Demeter, chrám Pana s mramorovou sochou Afrodity a dřevěnými sochami Afrodity. , Apollo a Athéna, stejně jako svatyně Athény. Podle Pausaniase byly ve svatyni Despiny kamenné sochy Demeter a Despina, sedící na stejném trůnu, Artemis a titánka Anita od Damophona . Vedle chrámu Despina byl tzv. Megaron (Síň) [7] . Likosura je považována za nejstarší ze všech měst, Pausanias uvádí, že „slunce ji spatřilo jako první; podle tohoto modelu se lidé naučili stavět města pro sebe“ [8] .

Lycosura byla vyprázdněna ze základny po bitvě u Leuctra v roce 371 př.nl. E. cestou synoikismu Megalopolis, kam se jeho obyvatelé přestěhovali [4] [9] .

Archeologie

Svatyně Despina je jednou z nejdůležitějších svatyní starověké Arkádie. Zmizel před koncem římského období [10] .

Vykopávky prováděla ve 20. století Archeologická společnost , především Konstantinos Kourouniotis . Ve stejné době založil Konstantinos Kuruniotis malé jednopatrové archeologické muzeum, ve kterém byly uloženy některé nálezy ze svatyně Despina. Nejvýznamnějšími památkami archeologického naleziště jsou: chrám Despina, Megaron (síň) [7] , Velké stání a oltáře, fontána-bazén [11] . Součástí muzea jsou sbírky plastik, nápisů, mramorových a hliněných votivních darů různého typu ze svatyně Despina, různé drobné nálezy z okolí svatyně [12] .

Komunita Lycosoura

Komunita Astala vznikla v roce 1919 ( ΦΕΚ 94Α ), v roce 1926 ( ΦΕΚ 73Β ) byla přejmenována na Likosura [13] . Komunita zahrnuje vesnici Marmara . Počet obyvatel 62 při sčítání v roce 2011 [2] . Rozloha 6,025 kilometrů čtverečních [1] .

Populace

Poznámky

1. ↑ 1 2 3 4 Απογραφή πληθυσμού – κατοικιών της 18ης μαρτ.ίου 2001 (μόνιΌμος  ) σσυμόνιμοςς — Πειραιάς: Εθνική στατιστική υπηρεσία της Ελλάδας , 2009. — Τ. I. _ — Σ. 354 . — ISSN 1106-5761 .
2. ↑ 1 2 3 4 5 6 Πίνακας αποτελεσμάτων Μόνιμου Πληθυσμού-ΑπογραφήςGreek  ) 2011 . Ελληνική Στατιστική Αρχή (20. března 2014). Získáno 22. října 2017. Archivováno z originálu 13. listopadu 2015.
3. ↑ Αστάλα (Αρκαδίας)  (řecky) . ΕΕΤΑΑ. Staženo: 8. října 2018.
4. ↑ 1 2 Lycosura  // Skutečný slovník klasických starožitností  / ed. F. Lübker  ; Editovali členové Společnosti klasické filologie a pedagogiky F. Gelbke , L. Georgievsky , F. Zelinsky , V. Kansky , M. Kutorga a P. Nikitin . - Petrohrad. , 1885. - S. 796.
5. ↑ Pausanias . Popis Hellas. VIII, 2, 1
6. ↑ Pausanias . Popis Hellas. VIII, 4, 5
7. ↑ 1 2 Pausanias . Popis Hellas. VIII, 37, 1-12
8. ↑ Pausanias . Popis Hellas. VIII, 38, 1
9. ↑ Pausanias . Popis Hellas. VIII, 27, 3-8
10. ↑ Ιερό της Δέσποινας – Λυκόσουρα. Ιστορικό  (řecky) . Υπουργείο Πολιτισμού και Αθλητισμού (2012). Získáno 8. října 2018. Archivováno z originálu 28. února 2021.
11. ↑ Ιερό της Δέσποινας – Λυκόσουρα. Περιγραφή  (řecky) . Υπουργείο Πολιτισμού και Αθλητισμού (2012). Získáno 8. října 2018. Archivováno z originálu 29. ledna 2021.
12. ↑ Αρχαιολογικό Μουσείο Λυκόσουρας. Περιγραφή  (řecky) . Υπουργείο Πολιτισμού και Αθλητισμού (2012). Získáno 8. října 2018. Archivováno z originálu 28. února 2021.
13. ↑ K. Ρογγοζίου (Μεσσηνίας)  (řecky) . ΕΕΤΑΑ. Získáno 5. října 2018. Archivováno z originálu dne 6. října 2018.
14. ↑ 1 2 Μόνιμος και Πραγματικός Πληθυσμός της Ελλάδος. Σύνολο Ελλάδος νομοί Απογραφές πληθυσμού 2001 και 1991  (řečtina)  (nedostupný odkaz) . Ελληνική Στατιστική Αρχή . Získáno 22. června 2017. Archivováno z originálu 16. července 2006.

Slovníky a encyklopedie	Skutečný slovník klasických starožitností
V bibliografických katalozích	GND : 4456256-1 VIAF : 246946696 Světová kočka VIAF : 246946696