| Marina Dmitrievna Litvinová | |
|---|---|
| Jméno při narození | Maria Dmitrievna Litvinová |
| Datum narození | 14. června 1929 |
| Místo narození |
|
| Datum úmrtí | 2. listopadu 2020 (91 let) |
| Státní občanství | SSSR → Rusko |
| obsazení | lingvista , překladatel , učenec Shakespeara |
Marina Dmitrievna Litvinová (14. června 1929, Iževsk - 2. listopadu 2020 [1] ) - sovětská a ruská lingvistka , překladatelka [2] , profesorka na katedře translatologie a praxe překladu anglického jazyka MSLU . Shakespearův učenec , řádný člen British Baconian Society, tvůrce „rutlandsko-baconovské“ hypotézy o autorství děl Williama Shakespeara . Jeden ze zakladatelů a předseda Rutland-Baconian Society při Ruském svazu překladatelů . Hlavní redaktor vědeckého a uměleckého časopisu „Pandemonium“ [3] .
Marina Litvinová se narodila v Iževsku v roce 1929.
V letech 1948 až 1953 byla M. D. Litvinová studentkou Moskevského státního pedagogického institutu. Maurice Thorez. Ve vyšších ročnících projevuje zvláštní zájem o literární překlad.
V roce 1952 vyšel poprvé její překlad. Toto je příběh "Ida Khoshavut" od Theodora Dreisera (nakladatelství " Fiction ").
Od roku 1953 tři roky studuje na postgraduálním kurzu Moskevského státního pedagogického institutu. Maurice Thorez pod vedením slavné sovětské překladatelky Olgy Petrovna Kholmské . Navštěvuje seminář sekce literárního překladu Svazu spisovatelů SSSR , seznamuje se s překladateli - "Kashkins", zástupci školy literárního překladu Ivana Kaškina .
Od roku 1955 vyučuje překlad do ruštiny na Moskevském státním pedagogickém institutu. Maurice Thorez. Později se stává docentem, docentem.
V roce 1963 poprvé projevil zájem o dílo a osobnost Williama Shakespeara, když studoval překlady hry „Hamlet“ do ruštiny.
Od roku 1985 se zabývá problematikou autorství děl Williama Shakespeara z různých zdrojů. Pracovala v Britské knihovně v Londýně, v knihovnách Cambridge a Oxfordu, Folger Shakespeare Library ve Washingtonu DC, v New York Public Library.
V letech 1971 až 1992 vedla kurz překládání biblických textů do ruštiny na překladatelských kurzech OSN na Moskevském státním institutu cizích jazyků za použití vlastní metodiky.
Od roku 2001 je profesorem Moskevské státní lingvistické univerzity na katedře anglického překladu Moskevské státní lingvistické univerzity [4] .
V červnu 2012 byla přijata zakládací listina Rutland-Baconian Society pod Svazem překladatelů Ruska, její předsedkyní se stává M. D. Litvinová.
Přeložili klasici anglické a americké literatury 19. a 20. století (H. Wells, A. Conan Doyle, M. Twain, W. Faulkner, J. Steinbeck, J. Irving, F. S. Fitzgerald), populární autoři 21. století, Anglické lidové pohádky.
Pokračovatel „kaškinských“ tradic literárního překladu.
V roce 2000, po překladu druhé, třetí a čtvrté knihy o Harrym Potterovi , se z ní stává diskutovaná osoba mezi fanoušky Runet Potter a dokonce mem [5] . Fanoušci knihy opakovaně vyjádřili rozpaky nad autorovým překladem vlastních jmen (Dolgopups, Snape) [6] . Sama Litvinová vysvětluje, že provedla řadu změn, neboť autorka J. Rowlingová „dovoluje překladateli něco změnit v anglickém textu, pokud to neodpovídá kultuře jeho lidu“ [7] .
Podle hypotézy Mariny Litvinové se za pseudonymem William Shakespeare skrývaly dvě významné osobnosti anglické renesance - filozof, historik a významný politik Francis Bacon a brilantně vzdělaný anglický aristokrat hrabě z Rutlandu . „Byli dva – hrabě z Rutlandu a jeho poručník Francis Bacon. První měl literární talent, druhý měl mysl myslitele .
Podle Litvinové básnická díla a pozdější hry napsal Rutland, zatímco historické kroniky napsal jeho učitel a rádce Bacon a později je upravil Rutland. Tuto skutečnost podporují nepřímé důkazy, existují i některé přímé důkazy. Mezi nimi - biografické údaje, oficiální dokumenty, díla současníků Williama Shakespeara, zejména básně a hry Bena Jonsona . Hypotéza je nejúplněji uvedena v díle „Ospravedlnění Shakespeara“, vydaném v roce 2008, stejně jako v komentářích a doslovu M. Litvinové k překladu knihy „Skutečný Shakespeare. Biografické dobrodružství“ od Johna Dovera Wilsona (umělecký ředitel. Divadlo, 2013).
V současné době probíhá hledání nových důkazů o dvojím autorství a práce na biografii Bena Jonsona, v té době hlavního Shakespearova literárního rivala. M. Litvínová se domnívá, že je nutné "znovu si přečíst archivní doklady té doby a začít hledat nové materiály v dochovaných archivech starých anglických příjmení. Dříve nebo později pravda zvítězí." [osm]