Května, Giselo

Gisela Mayová
Gisela Mayová
Datum narození 31. května 1924( 1924-05-31 ) [1] [2] [3]
Místo narození Wetzlar , provincie Rýn , Prusko , Výmarská republika
Datum úmrtí 2. prosince 2016( 2016-12-02 ) [4] [5] [1] […] (ve věku 92 let)
Místo smrti
Státní občanství
Profese herečka , zpěvačka
Roky činnosti 1945-2014
Divadlo Berlínský soubor
Ocenění
Velitel Řádu za zásluhy o Německo
Řád „Za zásluhy o vlast“ ve zlatě (NDR) Rytíř Řádu za zásluhy o zemi Berlín
IMDb ID 0561957
Autogram
webová stránka giselamay.de
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Gisela May ( německy:  Gisela May ; 31. května 1924 , Wetzlar  - 2. prosince 2016 , Berlín ) - německá (východoněmecká) divadelní a filmová herečka, zpěvačka; široce známý jako zpěvák zongů Bertolta Brechta [6] .

Životopis

Narodil se v rodině spisovatele, podnikatele, sociálního demokrata, aktivisty německého protiválečného hnutí Ferdinanda Maye ( Ferdinand May ) a komunistické herečky Käte May ( Käte May ). Hudební vzdělání získala doma pod vedením rodinného přítele, učitele hudby, klavíristy Alfreda Schmidt-Sase , který byl v roce 1943 popraven nacisty za protiválečnou propagandu [7] . V letech 1940-1942 studovala herectví v Lipsku ; debutovala na jevišti v Drážďanech . Do roku 1945 hrála v divadlech Danzig a Görlitz , poté v letech 1945-1951 ve Schwerinu a Halle [6] .

V roce 1951 pozval Wolfgang Langhof Giselu May do německého divadla v hlavním městě ; sláva jí přinesla hlavní ženské role ve filmech "Minna von Barnhelm" od G. E. Lessinga , "Nora" od H. Ibsena a "Wozzeck" od G. Buchnera [6] . V roce 1961 se Mai na pozvání Heleny Weigel přestěhovala do Berliner Ensemble , kde musela zvládnout neobvyklý „ epický “ styl výkonu [7] ; přesto se velmi brzy stala jednou z předních hereček divadla a dočkala se uznání, a to i v brechtovském repertoáru. May vystupuje na jevišti Berliner Ensemble více než třicet let; jejím vrcholným počinem byla matka Kuráž v nové inscenaci hry B. Brechta. Mayová, která snesla srovnání s legendární Kuráží Heleny Weigelové, hrála tuto roli 13 let, až do svého nuceného odchodu [6] [8] : v roce 1992 patřila mezi 15 herců a zaměstnanců Brechtova divadla nezákonně propuštěných Senátem [9 ] .

Po odchodu z Berliner Ensemble vystupovala Gisela Mai na různých scénách, mimo jiné v Berlin Renaissance-Theater [8 ] . Do rodného divadla se vrátila v roce 2000, kdy Berliner Ensemble vedl Klaus Peimann , s one-man show věnovanou Kurtu Weillovi ( „Gisela May singt und spricht Kurt Weill“ ) [7] .

Gisela Mai debutovala ve filmu v roce 1951 malou rolí ve filmu Falka Harnacka Wandsbeck's Axe. Hodně pracovala v televizi, ale vždy zůstala hlavně divadelní herečkou; souběžně s prací v Berliner Ensemble účinkovala v muzikálech: ztvárnila hlavní roli v Hello, Dolly! » J. Herman na scéně " Comische Opera " a Fräulein Schneider ve slavném " Kabaretu " J. Kadera v Divadle Západu [7] .

Koncertní programy, včetně literárních a hudebních (s populárním hercem Alfredem Müllerem), sestavené z děl Hanse Eislera a Paula Dessaua , B. Brechta, E. Weinerta , K. Tucholského a E. Kestnera , přinesly Gisele široký mezinárodní věhlas května [6] [10] . S těmito programy, stejně jako s francouzským šansonem , herečka procestovala mnoho evropských zemí, procestovala Ameriku a Austrálii, vystupovala na jevištích Carnegie Hall a La Scala [8 ] . Na Západě byla nazývána „první dámou politické písně“ [11] . Dlouhá léta byl korepetitorem Gisely May slavný německý skladatel, aranžér a klavírista Manfred Schmitz [12] .

Od roku 1972 - člen Akademie umění (před sjednocením Německa - Akademie umění NDR) [7] .

Gisela May je autorkou knih Mýma očima. Setkání a dojmy ( Mit meinen Augen. Begegnungen und Impressionen , 1977) a Časy se mění. Memories“ ( Es wechseln die Zeiten. Erinnerungen , 2002) [6] .

Osobní život

Gisela Mai byla v letech 1956 až 1965 vdaná za novináře Georga Honigmanna . V letech 1965 až 1974 žila v civilním manželství s marxistickým filozofem , profesorem na Humboldtově univerzitě v Berlíně, Wolfgangem Harichem [ 13] [ 7] .

Kreativita

Divadelní díla

německé divadlo " Berlínský soubor " Jiná divadla

Filmografie

Diskografie

Ceny a ceny

Poznámky

  1. ↑ 1 2 Gisela May // filmportal.de - 2005.
  2. ↑ Gisela May // Encyklopedie Brockhaus  (německy) / Hrsg.: Bibliographisches Institut & FA Brockhaus , Wissen Media Verlag
  3. ↑ Gisela May // Munzinger Personen  (německy)
  4. ↑ Der sozialistische Weltstar mit der Krawatte  (německy) // Die Welt / Hrsg.: S. Aust - WeltN24 , Axel Springer SE , 2016. - ISSN 0173-8437
  5. ↑ 1 2 Gisela May ist tot  (německy) // Die Zeit / Hrsg.: J. Allmendinger - Zeitverlag Gerd Bucerius , 2016. - 505010 výtisků. — ISSN 0044-2070
  6. ↑ 1 2 3 4 5 6 Barth, Bernd-Rainer. May, Gisela  // Wer war wer in der DDR?. Berlín: Ch. Odkazy, 2010. - Bd. 2. - ISBN 978-3-86153-561-4 .
  7. ↑ 1 2 3 4 5 6 FemBio: Gisela May .
  8. ↑ 1 2 3 Vita (nepřístupný odkaz) . Gisela May Schauspielerin & Diseuse. Získáno 4. března 2013. Archivováno z originálu dne 23. března 2013. 
  9. ↑ Manfred Wekwerth. Biographisches  (německy)  (nepřístupný odkaz) . Manfred Wekwerth (webová stránka). Datum přístupu: 15. ledna 2013. Archivováno z originálu 24. ledna 2013.
  10. ↑ Müller, Alfred . životopisec . Nadace DEFA. Získáno 6. března 2013. Archivováno z originálu dne 23. března 2013.
  11. ↑ Klimov V. Nedokončený portrét Brechtovy zpěvačky - Gisela May  // Maecenas and the World: magazín. — 2010.
  12. ↑ lidský tvor. Gisela May recituje a zpívá díla Bertolta Brechta. Manfred Schmitz, klavír (nedostupný odkaz) . Stiftung Schloss Neuhardenberg: Archiv. Získáno 6. března 2013. Archivováno z originálu 14. března 2013. 
  13. ↑ [rotefahne.eu/wolfgang-harich-biographie/ Wolfgang Harich Biographie] . Die Rote Fahne (2013). Staženo: 4. března 2013.

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Foto, video a zvuk
Tematické stránky
Slovníky a encyklopedie