Maksimovič, Karl Ivanovič

Karl Ivanovič Maksimovič
Němec  Karl Johann Maximowicz
Datum narození 11. (23. listopadu) 1827( 1827-11-23 )
Místo narození Tula
Datum úmrtí 4. (16.) února 1891 (ve věku 63 let)( 1891-02-16 )
Místo smrti Petrohrad
Země
Vědecká sféra botanika
Alma mater Univerzita Dorpat (1850)
Známý jako ruský botanik, který inicioval studium flóry Dálného východu a Japonska; organizátor druhů
Ocenění a ceny Řád svatého Vladimíra 3. třídy Řád svaté Anny 2. třídy Řád svatého Stanislava 2. třídy
Cena Demidov
Logo Wikisource Pracuje ve společnosti Wikisource
 Mediální soubory na Wikimedia Commons
Systematik divoké zvěře
Autor jmen řady botanických taxonů . V botanické ( binární ) nomenklatuře jsou tyto názvy doplněny zkratkou „ Maxim. » _
Seznam takových taxonů na webu IPNI
Osobní stránka na webu IPNI

Někdy se vyskytuje označení Maximowicz

Carl Maximowicz na Wikispecies Wikidruhy

Karl Ivanovič Maksimovič ( německy  Karl Johann Maximowicz ; 11.  [23] listopad  1827 , Tula  - 4.  [16] únor  1891 , Petrohrad ) - ruský botanik , akademik Petrohradské akademie věd .

Položil základ pro studium flóry Dálného východu a Japonska ruskými botaniky.

Jeho hlavní práce je o taxonomii kvetoucích rostlin .

Životopis

Pochází z pobaltských Němců , ale narodil se v Tule - 11. listopadu  ( 23. ),  1827 .

Středoškolské vzdělání získal na St. Anna School v Petrohradě a vysokoškolské vzdělání na Dorpatské univerzitě (1845-1850) u A. A. Bungeho na katedře botaniky Fyzikálně-matematické fakulty (absolvoval jako vysokoškolský kandidát [ 1] ).

Po ukončení studia byl jmenován asistentem ředitele botanické zahrady Derpt . Od roku 1852 působil v Petrohradě jako konzervátor v Císařské botanické zahradě .

V roce 1853 podnikl Maksimovič společně s Leopoldem von Schrenkem cestu kolem světa jménem botanické zahrady na fregatě Diana , která mířila na podporu expedice pod velením admirála Putyatina . Po zastávkách v Rio de Janeiru , Valparaisu a Honolulu se 11. července 1854 fregata Diana spojila s Putyatinovým oddílem v zálivu De-Kastri a 22. listopadu 1854 dorazila do japonského přístavu Shimoda . 11. prosince  (23) V důsledku ničivého zemětřesení 23. prosince 1854 a následné tsunami byla fregata Diana vážně poškozena a poté, když byla transportována do Head Bay , potopila se. Posádka byla nucena zůstat v Japonsku4, poté byla až do roku 1857 v oblasti Amur . S velkými obtížemi as malými prostředky prozkoumal vegetaci této tehdy téměř zcela neznámé oblasti a shromáždil bohatou sbírku, kterou zpracoval po svém návratu  do St. oblastí Amur a Ussuri (zavedl 915 nových druhů kvetoucích a výtrusných rostlin do botanické vědy ). Za tuto práci získal Maksimovič v roce 1859 Demidovovu cenu a byl zvolen členem Petrohradské akademie věd .

V roce 1859 podnikl Maksimovič novou cestu přes Sibiř do Irkutska , v Transbaikalii , podél Sungari a Ussuri do Nikolaevska a dále do Japonska na Hakodate ( ostrov Hokkaido ). V roce 1861 odjel do Nagasaki na turné po jižním Japonsku.

Japonec Sugawa Chōnosuke (須川 長之助, 1842-1925; hláskování jeho jména v latině - Tschonoski Sukawa a Chōnosuke Sugawa ) se stal neocenitelným pomocníkem Maksimoviče . Pracoval tam, kam se kvůli omezením uvaleným japonskými úřady nemohl dostat sám Maksimovič, a sbíral bohaté materiály. Maksimovič dal své jméno novým druhům (druhová epiteta v názvech druhů se v ruštině obvykle píší jako Chonoski) - javor Chonoski ( Acer tschonoskii Maxim. ), Zimolez Chonoski ( Lonicera tschonoskii Maxim. ), Habr Chonoski ( Carpinus tschonoskii Maxim. ), Leukotoe Chonoski ( Leucothoe tschonoskii Maxim. ), Rododendron Chonosky ( Rhododendron tschonoskii Maxim. ), Hruška Chonosky ( Pyrus tschonoskii Maxim. ), Trillium Chonosky ( Trillium tschonoskii Maxim. )

Maksimovič zůstal v Japonsku až do začátku roku 1864 a v únoru 1864 se vrátil do Ruska. Výsledkem expedice byl důkaz teorie o jednotě přírodního prostředí Japonska a celého Dálného východu v díle „Diagnoses des nouvelles plantes du Japon et de la Mandjourie“  (lat.) (20 čísel, 1866- 1876).

V roce 1869 byl Maksimovič jmenován hlavním botanikem Císařské botanické zahrady a začal rozvíjet nejen bohatý materiál, který sám shromáždil, ale také ty sbírky, které mu přinesli naši cestovatelé Prževalskij , Potanin , N. V. Pevtsov a další, publikované na základě jejich studie o 8 číslech "Diagnosis plantarum novarum asiaticum"  (lat.) (1876-1893). Od roku 1870 byl ředitelem Botanického muzea .

V roce 1871 byl Maksimovič zvolen mimořádným a poté řádným akademikem .

Jménem Akademie věd koupil od Sieboldovy vdovy sbírku osmi svazků botanických ilustrací japonských umělců.

21. prosince 1874 byl povýšen do hodnosti skutečného státního rady. Byl vyznamenán řády sv. Stanislava 2. stupně (1867), sv. Anny 2. stupně (1871), sv. Vladimíra 3. třídy . (1878) [2] .

Maksimovič, vysoce vzdělaný muž, uměl kromě ruštiny, francouzštiny a němčiny , ve kterých se perfektně vyjadřoval a psal, také anglicky .

Zemřel v Petrohradě 4. února  ( 16. )  1891 . Byl pohřben na smolenském luteránském hřbitově v Petrohradě [3] [4] .

Rodina

Rostliny popsané Maksimovičem

Porod

Publikace

Kromě výše uvedeného díla mu věda vděčí za mnoho vysoce důkladných prací, z nichž zde uvádíme:

Rostliny pojmenované po Maksimovičovi

Poznámky

  1. ↑ Hasselblatt, Arnold / Otto, Gustav Album Academy der Kaiserlichen Universität Dorpat. - Dorpat, 1889. - S. 356. Archivováno 9. listopadu 2021 na Wayback Machine
  2. ↑ Maksimovich Karl Ivanovich Archivní kopie ze dne 9. listopadu 2021 na Wayback Machine // Seznam civilních hodností třídy IV. Revidováno 20. ledna 1881. - S. 595.
  3. ↑ Petrohradská nekropole. T. 3. - S. 18. . Získáno 9. listopadu 2021. Archivováno z originálu dne 3. června 2020.
  4. ↑ Hrob K. I. Maksimoviče na smolenském luteránském hřbitově v Petrohradě . Získáno 8. února 2013. Archivováno z originálu dne 6. ledna 2021.
  5. ↑ NLBIF : Galium maximowiczii (Kom.) Pobed  (downlink)

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie
  • Velký Rus
  • Velký sovět (1 ed.)
  • Brockhaus a Efron
  • Malý Brockhaus a Efron
Genealogie a nekropole