Milý příteli (román)

drahý příteli
fr.  Bel-Ami [1]
Žánr	rodičovská romantika
Autor	Guy de Maupassant [1]
Původní jazyk	francouzsky [1]
datum psaní	1885 [1]
Datum prvního zveřejnění	1885
Předchozí	Život
Následující	Mont Auriol
Text práce ve Wikisource
Citace na Wikicitátu
Mediální soubory na Wikimedia Commons

"Drahý příteli" ( fr.  Bel-Ami ) je román francouzského spisovatele Guye de Maupassanta napsaný v roce 1885 . Vypráví o dobrodruhovi , který sní o skvělé kariéře. Nemá žádné vlohy, kromě toho, že si svým vzhledem dokáže získat srdce každé dámy a jeho svědomí mu promine každou podlost. A...toto stačí k tomu, abyste se v tomto světě stali silnými.

Děj

Georges Duroy, pohledný mladý muž, žije v Paříži v krajní nouzi. Jednoho dne potká svého starého armádního kamaráda Charlese Forestiera, který s ním sloužil v Africe . Charles se stal úspěšným novinářem. Plánuje uspořádat večeři a pozve Georgese a zároveň ho pozve, aby si vyzkoušel žurnalistiku.

Při večeři se Georges setkává s Charlesovou ženou Madeleine, její přítelkyní Clotilde de Marelle, Forestierovou šéfkou a zároveň velkopodnikatelem panem Walterem a také několika novinářovými kolegy. Duroy okouzlí všechny účastníky rozhovoru, zalíbí se mu Walter a dostane první úkol - napsat článek: "Memoáry afrického střelce." Přestože se snaží na něco myslet, nedaří se mu to. Georges se obrátí o pomoc na Madeleine, která pro něj nakonec napíše úžasný článek. Článek je přijat a dostane za úkol napsat pokračování.

Georges se znovu pokouší obrátit na Madeleine, ale Forestier je rozhořčen a zakáže své ženě pracovat pro Georgese. Georges článek několikrát přepisuje, ale nikdy není přijat. Pak se rozhodne jít do zpravodajství. Georgese tomuto umění učí zaměstnanec novin jménem Saint-Potin.

Georges se brzy stane úspěšným reportérem, jeho talent nezůstane bez povšimnutí jeho nadřízených. Georges dobře vydělává, ale nedaří se mu zbohatnout. Začne si románek s dámou ze společnosti Clotilde de Marel a stane se jejím milencem. Má ho ráda její malá dcera Lorina, která mu dá přezdívku - Drahý příteli . Touto přezdívkou mu brzy začnou říkat všechny dámy, se kterými Georges komunikuje. Clotilde mu pomáhá s penězi, zatímco Georges je na ni naštvaný a slibuje, že vše vrátí, " jakmile budou peníze ". Přesto vždy sedí bez peněz. Na sekulární večeři s panem Walterem se mu podaří potěšit svou ženu, která prosí svého manžela o zvýšení platu pro Georgese. Jednoho dne se pohádá s Clotilde a formou pomsty jí chce vrátit veškerý dluh, ale peníze nenajde. Brzy se s ní smíří a už to není nutné.

Ve snaze půjčit si od Forestiera peníze dostane 20 franků a sní o tom, že se pomstí tím, že namíří rohy. Od Madeleine se mu však dostane chladného odmítnutí, ona mu nabídne, že bude přáteli a spojenci. Pan Forestier se mezitím zhoršuje a odjíždí se léčit do Cannes. Odtamtud přichází telegram od Madeleine s žádostí, aby se urychleně dostavil, protože Forestier se chystá zemřít. Po příjezdu Georgese Charles skutečně umírá a Georges pozve Madeleine, aby si ho vzala. Souhlasí, že se stane madame Duroy pod podmínkou, že si koupí šlechtický titul a nebude zasahovat do jejího obvyklého způsobu života, setkání se starými přáteli. Brzy se Georges stává panem Du Roy de Cantel (podle názvu oblasti, kde se narodil) a ožení se s Madeleine. Georges však obnoví svůj milostný poměr s Clotilde. Madeleine mu pomáhá psát články, jeho okolí je velmi nápadné, že Georgesovy články se stávají podobnými Forestierovým starým článkům. V novinách Georges zaujme pozici Forestiera a začnou ho škádlit, jako by ho omylem nazývali jménem zesnulého přítele. Naštve se kvůli tomu, začne na Madeleine žárlit a podezírat ji ze zrady.

Noviny, kde Georges pracuje, se proměnily z menších novin na přední politickou publikaci. Walter, který podniká v Africe, ji využívá jako prostředek propagandy a politického nátlaku, zároveň se Madeleine seznamuje s různými politickými a společenskými osobnostmi, sbírá informace. Madeleine a Georges, kteří spolupracují, píší články, které pomáhají svrhnout starou vládu a převezmou ministerský post starému příteli Madeleine a Waltera, zástupci Laroche-Mathieu. Duroyův dům se mění ve významný politický salon, Georges píše články na zakázku Laroche-Mathieua. Brzy se chce pomstít Madeleine a svede manželku svého šéfa, paní Walterovou, která odhalí tajemství svého manžela o obrovském finančním podvodu s marockými dluhopisy, jehož součástí byly novinové články na objednávku Georgese.

Madeleinin starý přítel zemře (v textu je náznak, že je jejím milencem), hrabě Vaudrec, a zanechá jí jako dědictví milion franků. Duroy si je jistý, že to byla jeho milenka, nutí manželku, aby mu dala polovinu částky, protože jinak to, že vdaná žena dostala dědictví po starším hraběti, vyvolá ve společnosti fámy. Takto se stává bohatým. Zároveň však dochází k Walterovu podvodu s dluhopisy, který se díky tomu stává nejbohatším mužem v zemi. Georges na Waltera žárlí a lituje, že si nyní nemůže vzít Walterovu dceru Susannu, která s ním udržuje dobrý vztah.

Georgesův vztah pokračuje jak s jeho starou milenkou Clotilde de Marelle, tak s Walterovou manželkou. Ta, jako zestárlá žena, velmi zbožná a přísně vzdělaná, nejprve dlouho vzdoruje, ale pak se s ním vrhne do vztahu jako do víru. Rychle naštve Georgese a on se jí všemožně vyhýbá, což jí způsobuje velké utrpení, které ho štve ještě víc. Vztahy s Clotilde také nejsou hladké, ale ta mu pokaždé odpustí – jak po svatbě s Madeleine, tak po objevení další milenky.

Georges, který přemýšlí o svatbě s Walterovou dcerou a získání věna, přistihne s mravnostní policií svou ženu při podvádění s Laroche-Mathieu, díky čemuž se mu podaří svrhnout ministra a rozvést se s manželkou. Zároveň připravuje půdu pro vztah se Susannou, přesvědčuje ji, aby opustila svého dobře narozeného snoubence, a přemlouvá ji, aby s ním utekla. Utečou spolu, a když se vrátí, rozzlobený Walter je nucen oženit se s jeho dcerou, jinak se rozšíří fámy, že si Duroye vzala jako milence a nechce mu dát oficiální status, vzpomíná na jeho nespoutanou minulost. Mimomanželské poměry s mladíkem, jako je Georges, mohou negativně ovlivnit pověst slušné dívky a Suzannini rodiče neochotně souhlasí s přijetím Duroye do své rodiny. Walterova žena je kategoricky proti manželství, začne nenávidět svou dceru a Georgese, ale neschopná odolat okolnostem ztrácí odvahu a vzdává se. Georges se tak stává dědicem obrovského majetku, zetěm prvního bohatého muže ve Francii . Básník-filozof Norbert de Warin na své svatbě shrnuje: "Budoucnost patří darebákům." A sám Georges se na svatbě dívá na Clotildu a vzpomíná, jak rád patřil ke své první milence. A jeho pohled jí dává vědět, že s nimi je všechno stejné.

Postavy

• Georges Duroy  je hlavní postavou, bývalý voják. Zkouší se v žurnalistice a v průběhu románu dělá kariéru přes postel a stává se manželem bohatých, vlivných žen. Stává se bohatým mužem a koupí si šlechtický titul. Mladý muž, který nemá talent a není zatížen morálkou.
• Charles Forestier  je armádní soudruh Duroye, novináře, který mu dal práci.
• Madeleine Forestier  – Forestierova manželka, později manželka Duroye, milenky ministra Laroche-Mathieua. Píše články pro své průměrné manžely a dodává jim exkluzivní informace, které se dozvídá od milenců.
• Clotilde de Marel  je stálou milenkou Georgese, se kterým se neustále rozchází a znovu usmiřuje.
• Lorina de Marelle  je dcerou Clotilde, která dává Georgesovi přezdívku „Drahý příteli“.
• Pan Walter  je majitelem novin „French Life“, bohatý muž, velký obchodník.
• Virginia Walterová  - jeho manželka, Georgesova milenka.
• Susanne Walther  je druhá manželka Georgese. Dědic mnohamilionového jmění.
• Hrabě Vaudrek  je postarší bohatý šlechtic.
• Monsieur Laroche-Mathieu  je francouzský ministr, který za svou pozici vděčí monsieur Walterovi, který je s ním zapleten do finančních podvodů. Milenec Madeleine.
• Norbert de Warin  je pesimistický básník působící ve francouzském životě.
• Saint-Potin  je bezohledný reportér francouzského života. Naučil Georgese umění vést rozhovor (nebo spíše vymýšlet samotný fakt rozhovoru).
• Jacques Rival  je jedním z novinářů French Life.
• Rachel  je prostitutka, blázen do Georgese Duroye.

Romantická klasika

A. M. Gorkij

"Bel ami" vyhrál, je u moci. Ale do jaké míry klesla schopnost bránit se šosáků, když svůj osud odevzdají do rukou tak nespolehlivých lidí!

L. N. Tolstoj

Všechno čisté a dobré v naší společnosti zaniklo a zaniká, protože tato společnost je zkažená, šílená a hrozná.

Úpravy obrazovky

• V roce 1916 byla natočena ruská adaptace režiséra Maximiliana Garryho s názvem Černý dům.
• V roce 1939 byla natočena německá adaptace s Willym Forstem v titulní roli.
• V roce 1947 byl natočen americký černobílý film „ Soukromý přítel “ s Georgem Sandersem v hlavní roli.
• V roce 1955 byl román znovu zfilmován s Johannesem Heestersem v titulní roli.
• V roce 1976 byla podle románu natočena společná švédsko-francouzská porno páska Bel Ami .
• V roce 1979 byla v italské televizi natočena 4dílná minisérie v režii Sandro Bolchiho .v hlavní roli Corrado Pani .
• V roce 1983 byla francouzskou televizí natočena třídílná minisérie „ Bel Friend “, kterou režíroval Pierre Cardinal a v hlavní roli s Jacquesem Weberem a Marisou Berensonovou .
• V roce 2005 byla vydána francouzsko-belgická filmová adaptace románu , kde hrál Sagamore Stevenen .
• V roce 2012 byla vydána filmová adaptace románu s Robertem Pattinsonem , Umou Thurman a Christinou Ricci v hlavních rolích .

Divadelní představení

• V roce 1997 se na scéně divadla Mossovet konala premiéra hry „Drahý příteli“ . Režisér - Andrey Zhitinkin . Margarita Terekhova vystupovala jako Virginie Walterová, Alexander Domogarov jako Georges Duroy .
• V roce 2014 na scéně Irkutského hudebního divadla. N. M. Zagursky uspořádal světovou premiéru baletu „Drahý příteli“ podle románu (hudba: Konstantin Artamonov, libreto: Ljudmila Cvetkova).
• V roce 2017 se na scéně divadelního festivalu Baltic House konala premiéra hry „Drahý příteli“ v režii N. Indeykiny .
• V roce 2018 uvedl Mark Rozovsky muzikál „Oh Dear Friend“ na jevišti divadla poblíž Nikitských bran v Moskvě.

Zmíněno v písni

• Ve skladbě „Hloupá píseň (Assol)“ od Sergeje Chigrakova v debutovém albu „ Chizh “ je zmíněn hlavní hrdina románu [2] :

Pro ně musím zůstat Mým
přítelem, "chlapem na prkně",
narkomanem, Georgesem Duroyem ,
opilcem a hudebníkem
A neuznaným talentem,
Koneckonců, nemůžu být nikdo jiný.

Překladatelé do ruštiny

• Anastasia Čebotarevskaja-Sologub
• Maria Shishmareva
• Ya G. Abramson
• M. V. Sosedová
• Nikolaj Ljubimov

Poznámky

1. ↑ 1 2 3 4 Bibliothèque nationale de France Record #12224203r // BnF katalog général  (francouzský) - Paříž : BnF .
2. ↑ Webové stránky skupiny Chizh and So. Hloupá píseň (Assol) . Získáno 22. dubna 2016. Archivováno z originálu 24. dubna 2016. (neurčitý)

Odkazy

• Text románu v ruštině
• Shrnutí románu