Nanoreaktor je reaktor pro provádění chemických reakcí v omezeném objemu, jehož velikost nepřesahuje 100 nm alespoň v jednom z měření a je fyzikálně omezena rozměry prvků uspořádané struktury.
Hlavním problémem řešeným využitím nanoreaktorů je zamezení koalescence a růstu pevných částic při syntéze a v některých případech následné tepelné zpracování syntetizovaných materiálů. Nanoreaktory jsou obvykle póry přírodního nebo umělého materiálu, který je inertní vůči použitým reaktantům a reakčním produktům. Při syntéze nanoobjektů se póry inertní matrice zaplní jedním z činidel, načež se uvede do kontaktu s druhým činidlem, obvykle v kapalné nebo plynné formě, iniciátorem (v případě polymerace), popř. vystavené elektrickému proudu (při elektrochemické syntéze). Řízení velikosti pórů při vytváření umělého porézního materiálu nebo výběr přírodního porézního materiálu s úzkou distribucí velikosti pórů v požadovaném rozsahu umožňuje ovládat velikost syntetizovaných částic. Nanoreaktory lze použít jak k získání nanokompozitů syntetizovaného materiálu s inertním matricovým materiálem, tak k získání izolovaných nanoobjektů, u kterých je matricový materiál podroben selektivnímu rozpouštění. Jako přírodní nanoreaktory jsou často využívány zeolity a vrstvené podvojné hydroxidy , jako umělé nanoreaktory pak umělé zeolity a porézní membrány na bázi oxidů kovů vytvořené elektrochemickou metodou ( eloxováním ) .
Při psaní tohoto článku byl použit materiál z článku distribuovaného pod licencí Creative Commons BY-SA 3.0 Unported :
Gudilin Evgeny Alekseevich, Shlyakhtin Oleg Aleksandrovich. Nanoreaktor // Slovník nanotechnologických pojmů .