Někhoda, Ivan Ivanovič

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 25. prosince 2017; kontroly vyžadují 23 úprav .
Ivan Ivanovič Nekhoda
Datum narození 24. června 1910( 1910-06-24 )
Místo narození S. Alekseevka , Kalmyk Volost , Charkov Governorate , Ruské impérium (nyní Krasnokutský okres Charkovská oblast , Ukrajina )
Datum úmrtí 17. října 1963 (53 let)( 1963-10-17 )
Místo smrti Kyjev , Ukrajinská SSR , SSSR
občanství (občanství)
obsazení básník , prozaik , novinář , válečný zpravodaj , redaktor , pedagog , scenárista
Roky kreativity 1925 - 1963
Směr texty vojenské, dětské, intimní, krajinářské
Žánr básnička , básnička , pohádka
Jazyk děl Ukrajinština , ruština
Ocenění
Řád rudého praporu práce Řád rudé hvězdy Řád vlastenecké války II stupně

Ivan Ivanovič Někhoda ( 24. června 1910  - 17. října 1963 ) - ukrajinský sovětský básník , prozaik , novinář , válečný zpravodaj , redaktor . Člen druhé světové války . Vychází od roku 1925 . Autor více než 40 sbírek básní. Psal hodně pro děti, většinou básničky a pohádky. Díla byla přeložena do různých jazyků národů SSSR.

Životopis

Narozen 24. června 1910 ve vesnici Alekseevka (nyní Krasnokutský okres Charkovské oblasti ) do rolnické rodiny. Otec - právník Ivan Sergejevič zemřel mladý. Ovdovělá matka Maria Pavlovna sama vychovala čtyři děti. Pocházela z vesnice Dikanka v oblasti Poltava, ze starověké kozácké rodiny Sotnikovů. Kozácké příjmení Nekhoda - znamená "ten, kdo nechodil" , vždy byl na koni.

Od devíti let pracoval jako pastýř . Na podzim roku 1923 vstoupil do dětské komunistické organizace „Mladí pionýři pojmenovaní po Spartaku“ , která byla po smrti Lenina v roce 1924 přejmenována na pionýrskou organizaci pojmenovanou po Leninovi . Byl spojkou, později tajemníkem pionýrské organizace obce Alekseevka [1] . V roce 1925 dokončil čtyři třídy venkovské obecné školy. Ve stejném roce byl přijat do Komsomolu [1] .

Na počátku 20. let převzali nad Alekseevkou patronát zaměstnanci charkovské pobočky Ukrainbank . Navštívili obec s přednáškami, výstavami, přinesli knihy, noviny a časopisy. Náčelníci si Ivana všimli a vzali ho do Charkova , tehdejšího hlavního města sovětské Ukrajiny . Tam ho zařídili jako výtaháře v Ukrainbank ( bydlel v té bance, spal na stole [2] ) a také ve večerní škole Kontorguch, která školila účetní.

V roce 1925 začaly v Charkově vycházet pionýrské noviny "Na Smenu"  - Ivan v nich získal práci jako dopisovatel. Ve stejném roce přijel do Charkova 13letý Valentin Bychko . Přinesl své básně do novin a tam se setkal a spřátelil se s Ivanem Nekhodou. Později se stal jeho životopiscem.

V roce 1928 Ivan Nekhoda a Valentin Bychko jako nejlepší mladí korespondenti novin

Kreativita

Ivan Nekhoda začal psát poezii na základní škole. Publikoval je v nástěnných novinách. Začal tisknout v roce 1925 , ve věku 15 let - v průkopnických novinách "For Change" a časopise "Red Flowers" . Koncem 20. let jeho báseň otiskly mládežnické noviny, později literární časopisy pro dospělé. Na mladého básníka upozornili Valerian Polishchuk , Ivan Kulik , Pavel Tychina . Ivan Nekhoda opakovaně navštěvoval jeho byt společně s Valentinem Bychkem - četli své básně Pavlu Tychynovi.

V roce 1931 vyšla první básníkova sbírka Rudá armáda . V roce 1932  - "První pomoc" . V roce 1933 napsal Ivan Nekhoda ve spolupráci s Valentinem Bychkem píseň, která byla doporučena ke studiu na JZD. Mladí pionýři referovali druhému tajemníkovi ÚV CP(b)U Pavlu Postyshevovi o tom, jak vyhlíželi „nenáviděného nepřítele“  – své spoluobčany, kteří se snažili na poli najít chleba. Informovali o tom, jak „v krutých bitvách“ chrání úrodu, která „nemá hranice, žádný okraj“ Kosmina Yuri .

Song-report OOO. P. Postyshev Slova Ivana Nekhody a Valentina Bychka
Music. Taisiya Shutenko


Hej, žádné hranice, žádná hrana naší úrody,
Vychladne, ochladí se, skloní se k zemi.
Neomezené pole průkopníků vyšlo,
aby stálo chléb s klasy.

Refrén:
Svou píseň jsme v bitvě zmírnili, Neseme
ji jako vlajku,
O naší práci Ty,
soudruhu Postyševe, hlásej se.

Kroky zašustily ve vysokém žitu.
 - Kdo je tam? To není vítr, ani skřet.
Z věže vidíme, jak se
nenávistný nepřítel tajně plíží a vláčí pytel.

(Refrén)

Nebyli jsme hosty na polích JZD,
starali jsme se o každé zrnko na poli.
S rodiči vedle sebe pomáhali,
V bitvách krutých posilovali a rostli.

(Refrén)

A tady míříme do bohatého podzimu.
 — Dobrý den, drahá školo, otevřete dveře!
Posaďme se ke knize a vědecké věži
Pojďme se bouřit s tvrdohlavým učením.

V roce 1935 vyšla Nekhodova první sbírka básní pro děti - "Píseň radosti" , z níž básník sám navázal na svůj literární kalkul [2] . Ivan Nekhoda obecně napsal více než 40 knih poezie:

Následující sbírky jsou věnovány Velké vlastenecké válce :

Během Velké vlastenecké války věnoval básně své dceři a manželce, která zůstala v týlu , zpívala činy sovětských vojáků. Mnoho frontových novin publikovalo jeho básně v ukrajinštině a ruštině . Pracoval v ukrajinské rozhlasové stanici " Radyanska Ukraina " ("sovětská Ukrajina"), vysílající z Moskvy na okupované území [3] .

Po vítězství přišel do Kyjeva , začal sérii pohádek pro děti - druh poetické antologie pohádek národů světa. Pomocí málo známých či zcela neznámých lidových pohádek vytvářel originální díla. Pokračoval také v psaní textů a publicistice , připravoval se na práci na velkém básnickém románu o osudech mladé generace ve válečných letech - "Kdo seje vítr" , který dokončil až v roce 1959, 4 roky před svou smrtí.

Obecně platí, že téměř polovina básníkových sbírek je pro děti. Byl to Nekhoda, kdo byl autorem slavné básnické písně „ V lese, temný les “ ( „Píseň vánočního stromku“ ), která se stala jakousi hymnou novoročních svátků v ukrajinském jazyce . Tato píseň se hraje ve školkách a školách. Melodie písně je vypůjčena z ruské novoroční písně „V lese se narodil vánoční stromeček“ .

Ocenění

Bibliografie

Paměť francouzské země. Poezie. - M .: Sovětský spisovatel, 1958. - 112 s. (Obsah: „Příprava na cestu do Francie“ , „Zdravím tě, francouzská země“ , „Paříž“ , „Ulice Marie Rose“ , „Světla neonové reklamy“ , „Seine“ , „V Louvru“ , „Eiffel Tower“ , „Versailles , Lyon , Monte Carlo , Marseille , Komunikovat, lidé atd.)

Paměť

Poznámky

  1. ↑ 1 2 Čitanka . www.chytanka.com.ua Získáno 25. června 2018. Archivováno z originálu 26. června 2018.
  2. ↑ 1 2 Bichko V. Vstup // Nekhoda I. Zahrada. Vershi, jez, kazki. - K  .: Dnipro, 1971. - S. 5-12.
  3. ↑ Rublov O. S. Radyanska Ukrajina // Encyklopedie dějin Ukrajiny: v 10 svazcích / redakční rada: V. A. Smolii (hlava) a in. ; Historický ústav Ukrajiny Národní akademie věd Ukrajiny. - Kyjev: Naukova Dumka, 2012. - Vol. 9: Příloha - S. - S. 119. - 944 s. - ISBN 978-966-00-1290-5 .

Zdroje